Mezinárodním porotcem na degustaci vína

Místní základní organizace Svazu slovenských zahrádkářů v Bielom Kostole (Slovensko, okres Trnava) pravidelně, každý rok pořádá velkou místní výstavu vín spojenou s degustací, letos by měl být tuším už 47. ročník. Vesnice leží v podhůří Malých Karpat a zároveň v centru velké vinařské oblasti, kde vinné hrozny pěstuje a víno vyrábí skoro každý druhý, je tady velká spousta velkých i maličkých vinařství, a tak není divu, že se na obec s přibližně 2.400 obyvateli jedná o místní událost obrovského významu.

No a protože v akci má prsty mimo jiné také můj kamarád Karel, jednou mě přemluvil, ať se akce zúčastním jako porotce také. Ne, nemám na to žádnou školu, ale tu nemá 90 % porotců. V mém případě stačí, že jsem dlouho žil na jižní Moravě, že víno, a obzvláště červené, mám velmi rád, a že mě leccos naučili moji kamarádi vinaři, ať už z moravské Pálavy, nebo ze slovenských Malých Karpat.

Naučil jsem se tedy něco o práci porotce, a od té doby jsem členem odborné degustační poroty každý rok. Soutěž se sice koná na Slovensku, ale protože je nás tam z jižní Moravy více, pořadatelé se vždycky chlubí, že mají „mezinárodní porotu“ (skládající se z Čechů, Moravanů a Slováků). A já se na akci každý rok těším.

Každý z vinařů, který se chce soutěže zúčastnit, musí dodat přesně 2 lahve z každého druhu svého vína, které přihlásil do soutěže. Každá z lahví má objem 0,7 litru. Lahve jsou zásadně stejné (u všech druhů vzorků), neoznačené etiketou, je na nich jen samolepka s číslem vzorku. Tedy například „lahev číslo 56“.

Ty „lahve 56“ jsou tedy dvě. Jedna lahev se před soutěží otevírá a dává se ke stolu porotců, druhá lahev zůstává zatím ve skladu jako kontrolní vzorek.

Ten, kdo vína od vinařů přijímal, vede samozřejmě podrobný seznam, tedy ví například že „vzorek číslo 56 je Frankovka modrá, suchá, ročník 2019, od vinařství Skovajsa z Pezinku“. To ovšem porota vědět nesmí, proto také tento člověk nesmí být členem žádné z porot.

Po příchodu do sálu místního kulturního domu se přihlásím do jedné z porot. Je tady samozřejmě porota hlavní (ta se ovšem skládá výhradně z opravdu vyhlášených a zkušených vinařů), a potom zhruba 4 až 6 malých porot na vína bílá, dalších 4-6 malých porot na vína červená, a většinou dvě malé poroty na vína růžová. Každá ta malá porota mívá stabilně 5 (maximálně 6) členů, a jejím vedoucím je opět někdo ze zkušenějších vinařů. Takže jsem pravidelně řadovým porotcem malé poroty na červená vína, to mi nejvíc vyhovuje.

Porota zasedne ke svému stolu, na kterém jsou umístěny hodnotící formuláře a propisky, degustační skleničky, svíčka a sirky, lahev chuťově neutrální minerálky, karafa na odlévání zbytků vína a talíře s na kostičky nakrájeným, chuťově co nejvíce neutrálním chlebem a sýrem.

Vedle stolu pak má každá z porot připravené v bedně vzorky hodnocených vín. Na jednu porotu vychází obvykle množství kolem 20-23 lahví, plus minus.

Vedoucí každé poroty potom ví, že „vzorek číslo 56 je Frankovka modrá, suchá, ročník 2019“, netuší ovšem z kterého vinařství. Je to proto, že vedoucí nám ty vzorky obvykle seřadí tak, abychom je ochutnávali postupně od předpokládaných lehčích vín směrem k těm chuťově a výrazově těžším.

Tady už vidíte hodnotící arch každého z porotců. Nahoře vyplníte své jméno a příjmení - porotce / hodnotitel anonymní není, vzorky vína však ano.

Vedoucí poroty oznámí, který vzorek se bude degustovat, porotce si údaje tohoto vzorku zapíše na list vpravo. Určený člen poroty nalije každému do degustační skleničky malé množství tohoto vína.

Nejdříve si vzorek důkladně prohlédnete proti světlu, je čistě na vás, zda k tomu využijete světlo z okna nebo rozsvícenou svíčku na stole. Zde hodnotíte čirost a barvu vína.

Například u barvy můžete zvolit jednu z možností

Zvolenou možnost prostě zakroužkujete do příslušného řádku, a pokračujete dál.

Víno potom nacvičeným pohybem promícháte, několikrát si k němu přivoníte, a přidělujete body za intenzitu, jemnost a celkovou kvalitu vůně.

Zavřete oči, jednou nebo dvakrát víno ochutnáte a pořádně poválíte na jazyku, případně přitlačíte na patro. Z toho zase vzniknou body za intenzitu, jemnost a kvalitu, tentokrát však už ne vůně, ale chuti.

Na závěr můžete víno buď polknout, nebo vyplivnout zpět do skleničky (záleží na degustátorovi a pochopitelně na tom, zda mu víno chutnalo), a zhodnotíte perzistenci - česky tedy délku dochutě. Hodnotíte, jak dlouho víno zanechá svou chuť v ústech a jak je tato chuť příjemná.

Úplně na konci pak zhodnotíte celkový dojem, jaký ve vás víno zanechalo, a sečtete všechny body za daný vzorek dohromady. Zbytek nedopitého vína ze skleničky pak vylijete do karafy, skleničku i své chuťové pohárky opláchnete minerálkou a případně i zajíte kousíčkem připraveného chleba nebo sýra.

Když se podíváte na ten obrázek hodnotícího archu, zjistíte, že to absolutně nejhorší víno, kterému bych přidělil vůbec nejméně možných bodů v každé jednotlivé položce, by teoreticky dostalo 40 bodů, naopak víno, které bych považoval za naprosto výjimečné a excelentní, by dostalo maximálních 100 bodů.

V praxi ovšem k takto extrémním hodnocením asi nikdy nedochází, to nejhorší víno, jaké jsem kdy pil, mělo asi 60 bodů a tomu úplně nejlepšímu, co se mi kdy objevilo na stole jsem přiřkl tuším 97 bodů.

Své číslo (jenom ten celkový součet) pak sdělíte vedoucímu poroty, který tak dostane celkem 5 (nebo 6) číslic, od každého porotce jedno. Vedoucí bez ptaní škrtne dva extrémy, tedy nejvyšší a nejnižší číslo, a zbytek čísel zprůměruje, s tím, že výsledek musí být celé číslo bez desetinné části (zaokrouhluje se matematicky).

Pokud porota ohodnotí víno více než 92 body, navrhuje ho na ocenění „velká zlatá medaile“, při výsledku 88 - 91 bodů na „zlatou medaili“ a při hodnocení 83 - 87 bodů pak přichází v úvahu hodnocení „stříbrná medaile“. Žádná bronzová medaile tu už není, víno, které dostalo 82 bodů a méně, prostě propadlo a nikoho z kvalifikovaných vinařů moc nezajímá.

U stříbrné medaile (a nižších hodnocení) je rozhodnutí malé poroty konečné, víno už dále nikdo nezkoumá. Vína, navržená malou porotou na zlatou nebo velkou zlatou medaili se posouvají k hlavní, velké porotě, která potom vzorky degustuje stejným způsobem. Rozhodnutí malé poroty je i tam jedním z hlasů, které předseda velké poroty započítává a průměruje.

Na závěr degustace se vyhlásí „absolutní šampion“, což je víno, které získalo absolutně nejvíce bodů ze všech hodnocení. Ten může být vyhlášen výhradně a jenom z vín, která byla navržena na „velkou zlatou medaili“, nikoliv z jiných. Pokud by bylo adeptů na absolutního šampiona více, finální „rozstřel“ dělá opět hlavní porota v dalším kole ochutnávky, prostě šampion může být jen jeden.

Dále se pak vyhlásí vína, která získala velkou zlatou medaili (tedy druhé místo), zlatou medaili (třetí místo), stříbrnou medaili (čtvrté místo) a na seznam se v tichosti dopíšou „další zúčastněná vína“ (tedy ti, kteří nebodovali).

Velká porota má pak právo udělit i tak zvané „zvláštní ocenění poroty“, které se obvykle uděluje (ale nemusí) například vínům, která byla v rozstřelu na absolutního šampiona, ale neuspěla. U daného vína se pak napíše, že získalo „velkou zlatou medaili a zvláštní ocenění poroty“, což přeloženo znamená, že skončilo na tom druhém místě fakt jenom o vlásek.

Inu, členství v porotě je čestná a neplacená funkce, ale bývá zde zvykem, že ženy ze Svazu zahrádkářů navaří pro porotce v dostatečném množství kotlíkový gulášek s knedlíkem, takže si každý z nás dá nášup, posedíme, popovídáme si a potom se pěšky, taxíkem či hromadnou dopravou vydáme domů. Přece jen, i když jsem ještě nikdy neviděl vyloženě opitého porotce, sednout si za volant vlastního auta není možné.

Ti prozíravější možná přijeli autem spolu s nějakým svým rodinným příslušníkem, který strávil čas na zahrádce před kulturním domem s čepovanou kofolou, a na cestu zpět zafunguje jako řidič.

Druhý den se pak v tomtéž sále koná veřejná ochutnávka vín, kam přijde široká veřejnost, za cenu tuším 5 eur si zakoupí vstupenku, v rámci které dostane degustační skleničku zdarma a pět kupónů na ochutnávku. Právě na tuto akci slouží ty druhé - záložní lahve, případně i nedopité zbytky z lahví degustačních.

Ochutnat absolutního šampiona pak stojí čtyři kuponky, velká zlatá medaile je za tři, zlatá medaile za dva a všechna ostatní vína jsou potom po jediném kupónu.

Na akci také bývají přítomni alespoň někteří z vystavujících vinařů, takže si přímo od nich můžete na místě zakoupit lahve toho, co vám osobně nejvíce zachutnalo. Pokud vinař přítomen není, dostanete alespoň lísteček s tím, od kterého vinaře víno bylo a jeho název a ročník, abyste si jej mohli opatřit sami.

No a výnos z této akce obvykle pokryje veškeré náklady akce, spojené s pronájmem sálu, prací organizátorů i s uvařením gulášku pro porotce. Tož tak.