Článek
Ze vzpomínek dědy řidiče
Tak třeba dnes byl moc pěkný den a já jsem dovedl svůj autobus pěkně po polních cestách až do vinohradu jednoho obrovského vinařství. Žáci Střední odborné vinařské školy se jeli v rámci praxe podívat na sklizeň vinných hroznů. No a když už jsem tam dojel, šel jsem se podívat taky, že jo. Myslel jsem si, že uvidíme spoustu dělníků s kbelíky a s nůžkami, protože tak se přece obíraly hrozny za mých mladých let, to si ještě pamatuji.
Kdepak, vážení čtenáři, tak takhle už to dávno není. Po vinohradu dnes jezdí speciálně upravený traktor, který za sebou tahá kombajn (!!!) který hrozny sklízí automatizovaně. Netuším, jak to ta mašinka dělá, ale neponičí vinný keř, nechá stát sloupky i dráty, „jenom“ obere hrozny, ty ještě rozdělí na bobule (to jsou ty „kuličky“ které si schová do zásobníků) a na třapinu (stopky), kterou vyplivne ven na zem.
Zásobníky má ta mašinka dva, do každého se vejdou až tři tuny „kuliček“. Tedy šest tun celkem. Pak se kombajn potká s jiným traktorem, hydraulika zajistí přesypání obsahu zásobníků do valníku, a zatímco kombajnér jede pokračovat další řádkou, traktorista odváží plný valník rovnou k dalšímu zpracování.
Pouze dva lidé - kombajnér a traktorista - tak mají za osmihodinovou směnu přibližně stejný výkon, jaký by dříve podalo zhruba 60 lidí při tom starém, klasickém způsobu sklizně.
Kabina traktoru (tedy alespoň toho kombajnového) je vybavená dvěma na sobě nezávislými počítači, je plně klimatizovaná, řidič tu má třeba hifi přehrávač a spoustu dalších vymožeností. A to se prý jedná o starší typ kombajnu, a vinařství vážně zvažuje koupi toho nového, ještě mnohem modernějšího.
Tak si na tohle všechno vzpomeňte, až si půjdete vychutnat lahvinku dobrého vína.