Článek
Povím vám, vážení čtenáři, na dobrou noc POHÁDKU O EVROPSKÉM ŘEZNÍKOVI:
Představte si, že jednoho krásného dne takhle dopoledne si přijdete koupit vepřovou krkovičku. Řezník vás posadí k pěknému stolečku, nabídne vám kávu, vyžádá si váš občanský průkaz, a začne si do formuláře opisovat vaše údaje.
Až s tím skončí, povykládá vám o tom, že pracuje pro Velkou Masnu ze Skalice. Firma sídlí na té a té adrese, má oprávnění Ministerstva zemědělství poskytovat služby spojené se zpracováním a prodejem masa. Dozvíte se také, že pan řezník sám se jmenuje Petr Vrtiška, bydlí na adrese té a té, a že kromě krkoviček je oprávněn prodávat ještě bůček, hovězí na guláš, párky a taky svíčkovou.
Dále vás seznámí s tím, že nemá kvalifikovanou účast na základním jmění své společnosti, a že tam pracuje jenom jako podřízený řezník. Řekne vám naprosto všechno o tom, jak máte postupovat, když si na jeho jednání náhodou budete chtít stěžovat.
Potom nahlas zhodnotí, že mezi jím a vámi nevzniká žádný konflikt zájmů, protože on prodává krkovičky, má je zrovna na skladě, a že vy si chcete opravdu koupit tu krkovičku, kterou on má.
Dále se vás pan řezník zeptá, zda jste studovali Vysokou Školu Zpracování Masa, a pokud ne, zda jste sami alespoň jeden rok pracovali v nějaké masně. Když mu sdělíte, že ne, oznámí vám pan řezník, že jste tedy neprofesionální zákazník a že máte nárok na to, aby s vámi jednal s maximálním stupněm ochrany. Nechá si od vás podepsat souhlas se zpracováním osobních údajů GDPR, které smí ukládat ve své kartotéce po celou dobu, co budete mít krkovičku doma, a ještě dalších deset let navíc. Po celou dobu máte samozřejmě právo zjišťovat, jaké osobní údaje o vás pan řezník zpracovává a kdo všechno k nim má přístup, a máte také právo na výmaz vašich osobních údajů, pokud ho to písemně požádáte.
Pak vás nechá vyplnit třístránkový chuťový dotazník, kde se vás bude ptát, jaké maso vám chutná, jak dlouho chcete své maso skladovat doma v mrazáku, jaká je pravděpodobnost, že maso sníte dříve, než jste právě uvedli a velmi speciálně se bude ptát na to, jak budete reagovat, jestliže se náhodou vlivem mrazu sníží hmotnost vašeho masa o celá 3 %.
Už vám došlo kafe? Pan řezník vám klidně nabídne ještě skleničku minerálky. Nechá vás podepsat Vyhlášení o vhodnosti, kde vám speciálně sdělí, zda si (podle vyhodnocení vašeho chuťového dotazníku) myslí, že je pro vás krkovička vhodná nebo nikoliv. Také vás informuje o tom, že se s vámi, budete-li chtít, každý rok rád znovu sejde, aby případně své vyhlášení o vhodnosti mohl korigovat podle toho, kam se za ten rok posunula vaše chuť.
Dále musíte panu řezníkovi čestně prohlásit, že konečným uživatelem výhod, tedy tím, kdo krkovičku nakonec sní, jste vy sám, případně tedy také vaše manželka. Kdybyste snad náhodou řekl, že chcete krkovičkou nakrmit nějakého teroristu, nebo některou z osob uvedených na mezinárodním seznamu sankcí Masného průmyslu, logicky by vám nesměl krkovičku prodat, a ještě by musel celé toto setkání nahlásit AML důstojníkovi Velké Masny ze Skalice na speciálním formuláři jako potenciálně podezřelý nákup.
Potom vám pan řezník nabídne krkovičku buď z Velké Masny ve Skalici, a také podobnou konkurenční z Ještě Větší Masny v Horní Lipové. Ke každé krkovičce vám předloží 11 stran dokumentů, kde bude o obou krkovičkách napsáno naprosto vše, od stáří toho prasátka, přes jméno toho, kdo ho dovedl na jatka, toho, kdo ho porazil a toho, kdo ho naporcoval. Nechá si od vás podepsat, že jste obě nabídky dostal, a pod váš podpis poznačí datum i čas, kdy jste dokument podepsal.
Nyní vám dá pan řezník „přiměřený čas“, řekněme tedy alespoň 30 minut, abyste si mohl oba prospekty pročíst a detailně se seznámit s vlastnostmi obou nabízených krkoviček.
Vy si na závěr jednu z nich vyberete, pan řezník ji hodí na váhu, oznámí vám cenu, a pokud souhlasíte, smíte podepsat Kupní Smlouvu na jedno a půl kila vepřové krkovičky z Ještě Větší Masny v Horní Lipové. Ještě při podpisu vám jen tak oznámí, že krkovička sice u něho v obchodě stojí 140 Kč za kilogram, ale že on sám ji má z velkoobchodu za 110 korun, a že tedy 30 korun je jeho provize za jeden kilogram krkovičky, kterou na vás prodejem krkovičky vydělal, a které mu vy v ceně nákupu zaplatíte. Neřekne to proto, že by se vám s tím snad chtěl chlubit, ale prostě proto, že je ze zákona povinen seznámit vás buď přímo s konkrétní výší své provize, nebo alespoň sdělit vám způsob, jakým se k výši dané provize můžete dopočítat sám.
Ke krkovičce vám do tašky přidá ještě informace o tom, jak se s krkovičkou správně nakládá (to jsou nejmíň tak dvě stránky A4 psané fakt drobňulinkým písmem), a fotokopie kompletně všech papírů, které jste dnes četl nebo společně s ním vyplňoval.
Na závěr vám poděkuje za návštěvu řeznictví, zeptá se vás, komu z vašich kamarádů a známých by také mohla chutnat podobná krkovička, a slušně požádá, zda by jim mohl příští týden zavolat, aby jim vlastnosti krkovičky představil.
Galantně vám pomůže do kabátu, svalí se do křesla a čeká na dalšího zákazníka, kterého bude obsluhovat už za 20 minut se stejnou profesionální pečlivostí.
Ale vy si myslíte, že jsem si to vymyslel, a že to není pravda, že ano, kamarádi? Ba ne, nevymyslel. Tenhle popsaný prodejní postup se jmenuje MIFID II, a finanční poradci na celém území Evropské unie už ho musí dodržovat, jinak se vystavují obrovským sankcím od Národní banky svého státu. Je jenom otázka času, kdy Evropská komise přijde na to, že řezníci mohou prodávat své výrobky podle podobných předpisů.
Tak konec pohádky, dobrou noc, vážení moji čtenáři. A nevíte náhodou o někom, komu bych zítra mohl prodávat krkovičku? Tedy co to plácám, ne krkovičku, ale pravidelné spoření do dluhopisového podílového fondu.
(Tento článek NENÍ reklamou. Autor článku pracoval 22 let jako finanční poradce, vlastnil všechny potřebné licence České i Slovenské národní banky a popsaným způsobem byl doopravdy nucen prodávat. Dnes již ovšem tuto práci nevykonává, své licence oběma národním bankám vrátil již před třemi lety, a ani krkovičku, ani jakýkoliv jiný finanční produkt vám již tedy prodat nemůže).
