Šofér Víťa vás zve na výlet. Dachstein a Hallstatt, Rakousko

To si vám takhle jedna menší cestovní kancelář uspořádá jednodenní poznávací zájezd na ledovec Dachstein a do městečka Hallstatt v Rakousku. Prodá trošku přes 30 míst, najme si profesionální průvodkyni s licencí na Rakousko a profesionální dopravní firmu, která disponuje několika autobusy. Firma posadí do autobusu - vzhledem ke značné vzdálenosti - hned dva profesionální řidiče (v tomto případě mne a jednoho mého kolegu), a může se vyrazit.

A tak v sobotu ráno vstávám o půl třetí, ve tři vyrážím z bytu do depa firmy, doplním v autobusu pohonné hmoty a o pěti stojím slušně oblečený na domluveném místě v Bratislavě a vítám cestující.

Ještě krátká domluva s průvodkyní, pro jistotu kontrola cestovních pasů (máte ho všichni ???), a můžeme vyrazit.

Cestou průvodkyně povídá do mikrofonu spoustu zajímavostí o místech, kam vlastně jedeme, já si to rád poslechnu, přitom točím volantem a koukám dopředu, někteří cestující poslouchají, jiní v klidu spí.

Mno a těsně před desátou parkujeme dole pod na parkovišti pod ledovcem. Jdeme s průvodkyní koupit lístky na lanovku, do ledovcové jeskyně a nahoru na vyhlídku.

Protože je nás dost, mohou být podle rakouských zvyklostí ve skupině i dva lidé neplatící - v tomto případě průvodkyně i řidič autobusu. (Podle neoficiálních informací paní průvodkyně na rakouských turistických atrakcích, zámcích, muzeích atd. téměř vždy platí, že na 12-15 platících členů může mít skupina jednoho neplatícího, který se sveze zdarma. Průvodce/průvodkyně to bývá vždycky řidič autobusu, pokud je dost platících turistů a pokud má sám zájem). No, a zatímco můj kolega tu byl už dvakrát, takže projeví zájem jít spíše na houby, já naopak chvátám s průvodkyní na lanovku.

Za pár minut už vyrážíme lanovkou vysoko a vysoko nahoru, na první mezistanici, kde se ve výšce tuším asi 1.400 metrů nachází muzeum, veliká ledovcová a menší mamutí jeskyně. My jdeme do té ledovcové, což je pěkný stoupák a hodně, hodně schodů.

V ledovcové jeskyni se ujímá slova místní průvodkyně Katlyn, hovoří německy a anglicky, naše paní průvodkyně zkráceně tlumočí do slovenštiny.

Podle geologů je jeskyně starší než 12.000 let. Kdysi se v ní schovávali na zimu obrovští medvědi, dosahující váhu až 1.000 kilogramů. Medvídci už vyhynuli, jejich kostry se ale v ledu v jeskyni našly, některé i velmi zachovalé.

Jeskyně je dlouhá 2.300 metrů, z toho zpřístupněných je 800 metrů, vládne tu konstantní teplota -3 °C, říká Katlyn, zatímco její slova přeruší obrovský řev jeskynního medvěda, vysokého snad 4 metry, který se z ničeho nic vztyčil ze skály jen 20 metrů od nás.

Brzy ale pochopíme, že je to připravené divadlo s dokonalou loutkou - přesto se mnohé turistky ještě chvíli chvějí hrůzou. A my pokračujeme dál.

Z jeskyně moc fotek nemám, a když tak jen rozmazané, fotit se tady sice smí, ale výhradně a striktně bez blesku, což je v tmavém prostředí obecně problém.

Vycházíme z jeskyně a máme 25 minut, než nás další lanovka vezme až na 2.108 metrů vysoký kopec Dachstein. Využívám čas a jdu si dát do místního stánku jedno nealko pivo, přece jen mám po slušném sportovním výkonu žízeň.

Cožpak o to, pivo je výborné, ale zapomněl jsem, kolik metrů vysoko se právě nacházím. Na „horskou přirážku“ samozřejmě nezapomněli Rakušané, takže mne dost překvapí cena - to jedno pivko stojí 5,70 eur. Dávám číšníkovi 6 eur, ten s ledovým klidem říká „Danke“ a odchází.

Mno nic, stálo to za to.

Pokochejte se trošku místními výhledy - Alpy jsou nádherné kdykoliv a v kterémkoliv ročním období. My jsme měli navíc štěstí na opravdu nádherné počasí - sluníčko nám svítilo, nebylo příliš horko, viditelnost byla (podle místních) snad 100 kilometrů.

Naše průvodkyně měla sportovní hodinky, které jí zaznamenávaly cestu - a protože jsem chodil +/- kousek od ní, tak vím, že jsem v tomto krásném prostředí nachodil něco kolem 13 kilometrů.

Dole vidíte ledovcové jezero - jeho hloubka je pěkných 121 metrů. Na levé straně jezera jsou vidět stavby městečka Hallstatt, tam se ještě podíváme odpoledne.

Zatím si ale pojďme užívat Alpy, už dlouho jsem se nebyl projít v takovémto nádherném horském prostředí.

Na to, že to pro mne není „dovolená“, ale jedná se o placenou služební cestu, se mám celkem fajn.

Vyhlídka nazvaná „Pět prstů“. Inu - je to kovové, je to postavené „ve vzduchu“ vysoko a vysoko nad zemí, je to pevné, takže vás to unese a je to tady především kvůli turistům.

Na konci prvního prstu je rám, do něhož můžete vstoupit a udělat si své vlastní selfíčko na pozadí velehor, druhý prst má podlahu z průhledného skla, takže si můžete otestovat svou odvahu vstupem a díváním se přímo dolů pod nohy.

Třetí prst imituje procházku „bez zábradlí“ (ono tam tedy to zábradlí pro jistotu samozřejmě je, ale imitace je celkem dokonalá).

Čtvrtý prst je jen obyčejná vyhlídka, zatímco na tom pátém je zabudovaný dalekohled určený k přiblížení čehokoliv okolo. Dalekohled je tu ale zdarma, za jeho použití se kupodivu platit nemusí.

Teď tedy dvěma lanovkami dolů, nasednout do autobusu a zdolat několik ostrých zákrut po uzoučké silnici do starodávného městečka Hallstatt (což je moje starost). Jestli jste někdy slyšeli o „hallstattské kultuře“, tak jo, ta pochází právě odsud.

Město tu stálo už cca 1.000 let před narozením Krista, lidí se tu od pradávna živili těžbou soli z okolních lomů a jeskyní.

Historie městečka je velmi dobře popsána ve Wikipedii, tak se tam mrkněte, kdo máte o historii zájem.

Dnes se Hallstattané živí především turistikou - je tu mnoho hotelů, penzionů, restaurací, suvenýrových stánků. Také kostel, muzeum, kostnice nebo třeba půjčovna lodí.

Za 14 eur se můžete touto lodí vydat na hodinovou okružní plavbu po ledovcovém jezeře.

Jak říkal kapitán, v jednom místě plavby bude nejbližší pevná zem od vás vzdálená jen 121 metrů. Ovšem bude to směrem kolmo dolů.

Centrální náměstí v Hallstattu. Pravidelně se tu konávají trhy - vždy ve stejnou dobu, už několik set let.

Městečko se prý natolik líbilo Číňanům, že s povolením místní radnice přijeli, vše si pečlivě natočili, naměřili, nakreslili - a doma v Číně si postavili dokonalou a identickou kopii Hallstattu.

Domky v Hallstattu byly prý kdysi jen dřevěné, a vzhledem k nedostatku místa velké cca 2 × 3 metry. V tom domečku bydlela jedna celá rodina, měli tam všechno od kuchyně přes obývák až po ložnici (samozřejmě vše v jedné místnosti), a pokud snad chovali nějaké domácí zvířátko jako třeba kozu nebo pašíka, tak to tam samozřejmě bydlelo také.

Prostě dokonalá pohoda.

Ještě poslední pohled z parkoviště na ledovcové jezero a molo půjčovny loděk, podařilo se mi zachytit i duhu, která se nad místem chvíli vznášela.

Šupky dupky do autobusu, zavřít dveře, a zatímco turisté budou (povětšinou) spát, já musím už jen co nejrychleji a co nejbezpečněji odřídit polovinu ze zhruba 400 kilometrů domů. Tu druhou si vezme na starost kolega. Musím říct, že takovéto „služební cesty“ se mi celkem líbí.