Článek
Kdyby soukromé firmy pracovaly jako státní úřad, zkrachovaly by
Dozvěděl jsem se z internetu, že si ve svém věku tady na Slovensku mohu požádat o jeden vysoce odborný kurz, který mi podstatně rozšíří možnosti pracovního uplatnění a který mi může ze 100 % zaplatit Evropská unie, přesněji řečeno Slovenská republika, která přesně na tohle dostala od EU dotaci.
Absolvovali byste ve svém volném čase 170 hodin dlouhý a státem certifikovaný kurz, který vám otevře široké nové pracovní možnosti a který by pro vás byl zdarma?
Já tedy ano, a tak jsem začal pátrat. Našel jsem státům akreditovanou soukromou vzdělávací instituci, která tento kurz poskytuje. Její ředitelka mi všechno podrobně vysvětlila a poštou mi odeslala neuvěřitelnou spoustu dokumentů, které k tomu musím státu předložit. Samozřejmě v papírové podobě, digitalizace tu jaksi… no ještě neexistuje.
Administrátorem čerpání příspěvku je slovenský Úřad práce, sociálních věcí a rodiny, takže žádost je nutno podávat tam.
No a úřad práce po mně chce:
1) Žádost, kde se uvádí snad všechno o mně, věkem a vzděláním počínaje, dosavadní pracovní kariérou konče. (3 strany A4).
2) K této žádosti musím státu doložit vytištěných alespoň několik inzerátů, které pochází ze státního systému inzerce volných míst, který provozuje právě Úřad práce (který se ale do své vlastní inzerce podívat nechce/nedokáže/neumí). Mám tím dokázat, že existuje poptávka po tom, co chci vlastně studovat. (5 stran A4).
3) Dále je nutno poskytnout čestné prohlášení té soukromé školy, že je ochotna mi kurz poskytnout, v jakém termínu a za jakou cenu, a co bude přesně obsahem kurzu. (Pro orientaci - má to 6 stran A4, tištěných oboustranně).
4) Dále je nutná fotokopie certifikace té instituce (tedy potvrzení o tom, že je vůbec schopna toto vzdělání poskytnout). To ale opět vydal stát, v tomto případě ministerstvo školství a certifikace je běžně dohledatelná na internetu asi na 4 kliknutí myší (2 strany A4).
5) Pokračujeme dál - cenový průzkum, který musí udělat ta škola, kde uvede minimálně dva své konkurenty, kteří poskytují stejný, nebo srovnatelný kurz, a cenu tohoto kurzu jednak za celý kurz, jednak rozpočítaný na učební hodinu. K tomu napíše svou vlastní cenu (také vcelku a na hodinu), aby bylo zřejmé, že cena u školy, kterou jsem si vybral, je srovnatelná s ostatními školami (to byly 4 stránky A4).
Toto všechno jsem tedy dnes vyplnil, zkontroloval, podepsal a sešil, a protože bydlím na Bratislavě IV., vyrazil jsem to odnést na místní pracoviště Úřadu práce do Karlovky.
Špatně, tam to nikdo neumí, musím si to sám odnést přímo na bratislavské ředitelství Úřadu práce do centra města, na Vazovovu ulici.
Zkusil jsem se odvážně zeptat, zda by to podatelna z Karlovky neuměla přeposlat své nadřízené podatelně téhož úřadu - na jejich ředitelství. Ne, neuměla, to prý nedělají, musím si to tam donést osobně.
OK, sednu tedy do auta a jedu do centra města. Na úřad přijedu ve středu, což je naprosto běžný pracovní den, ovšem ve 12:19 hodin. Celá budova zamčená, dostanu se jenom k vrátnému. Prý „no jo, pane, vy jste přišel přesně na polední pauzu. Úřední hodiny jsou tady dneska 8-12 a 13-17 hodin, mezitím tu nepracuje nikdo, musíte si počkat do těch 13:00.“
(Jen tak mimochodem - hodinové parkování v ulici, kde je úřad práce, stojí 2,- eura (asi 50,- Kč) na hodinu, a je to tu velmi často kontrolováno). No tak zaplatím a čekám v autě, využívám čas a učím se spolu s AI aplikací angličtinu.
V 12:45 se před dveřmi začíná tvořit fronta, tak si do ní jdu stoupnout. Ve 13:05 se dostanu k paní informátorce, která mě posílá do 5. patra, kancelář 616.
V kanceláři sedí mladík, věkem tak těsně po vysoké škole. Nechá si podrobně vysvětlit, co vlastně chci, pak si vezme všechny ty papíry a podrobně je čte. To mu trvá asi 10 minut. Pak mi je vrátí zpátky, že si to mám sám odnést na podatelnu do přízemí.
Připomíná mi, že na to poskytnutí příspěvku není právní nárok, že to dostat můžu, nebo taky ne, a že Úřad má 30 kalendářních dní na to, aby rozhodl. Vyjádření mi přijde domů, pravděpodobně někdy na konci té zákonné lhůty, a to klasickou poštou.
Navrhuji, že mi to mohou pro urychlení poslat i e-mailem, ale bohužel, úřední dokumenty se e-mailem nedoručují. (Jak znám Slovenskou poštu, zase mi hodí do schránky žlutý lístek, že jsem nebyl doma, aniž se pokusí vůbec zazvonit. Takže další fronta navíc).
Jsem už dopředu poučen i o tom, že kdyby náhodou rozhodli, že mi nic nedají, což je prý možné, můžu se proti jejich rozhodnutí ve lhůtě do 15 dní odvolat k nadřízenému Ministerstvu práce, sociálních věcí a rodiny.
A to pak bude mít dalších 30 dní na rozhodnutí o mém odvolání.
OK, jdu dolů do podatelny, vystojím menší frontu a po buchnutí úředního červeného došlovacího razítka je žádost podaná. Konečně můžu zase domů. Ufff…
