Tajemství Prüger-Wallnerovy zahrady.

Přiznávám, že ač žiju v Bratislavě už dlouhé roky, tohle území jsem až doposud neznal. A dostal jsem se sem více méně pouze náhodou.

Na facebooku jsem totiž narazil na inzerát, jímž jeden student filmové akademie, obor kamera, hledal brigádníky - neherce, kteří by spolu s ním natočili nízkorozpočtový studentský film, který potřeboval pro složení jakési ročníkové zkoušky. Inu - slovo dalo slovo, a já se nechal na jedno odpoledne najmout jako „herec“.

Natáčelo se právě v Prüger-Wallnerově zahradě, kterou jsem si musel, přiznávám, nejdříve vygooglit, abych věděl, kam se mám vůbec dostavit. Nakonec jsem ve filmu dostal rovnou jednu z hlavních rolí - hrál jsem totiž samotného Boha. Laskavého, všeobjímajícího, chápavého, tolerantního k lidským slabostem, povzbuzujícího a odpouštějícího. Měl jsem po celý film plné ruce práce s ochranou jednoho rojka, česky by se asi řeklo snílka. Ale nakonec jsem byl úspěšný. Dobrá věc se podařila.

Sluší se poděkovat panu režisérovi a kameramanovi v jedné osobě, že měl tu odvahu a troufl si obsadit mně - neherce. Sluší se poděkovat za zcela novou zkušenost a také za velmi příjemný honorář, který jsem po natáčení dostal.

O filmu vám zatím nic bližšího říct nemohu, včera se natočila neuvěřitelná spousta materiálu, který teprve půjde do střižny, na ozvučení a na postsynchrony. Hotovo bude za dloooouho..... ale natočené už to je.

Jiná věc je, že jsem se do toho prostoru kolem sebe docela jednoduše zamiloval - a zcela určitě sem občas budu chodit na procházky. Pojďte se mnou nahlédnout - a možná vás také okouzlím.

V devatenáctém století se město Bratislava začalo rozšiřovat do okolních kopců. Postavit si tady vilu s reprezentativní zahradou se stalo oblíbeným trendem bohatých měšťanů. A nádhernou, rozlehlou vilu s pozemkem velkým rovnou 15.000 metrů čtverečních si tu v roce 1919 postavila i velmi zámožná rodina Prügerova - hoteliéři, majitelé prestižních hotelů Carlton a Savoy.

Pozemek okolo vily využili jako okrasnou a užitkovou zahradu, která zásobovala květinami a zeleninou jak jejich rodinu, tak i celý hotelový komplex. Vila této rodiny, společně s přilehlým domem správce a personálu, se zachovala dodnes a je z mnoha míst zahrady velmi pěkně vidět, je ovšem v soukromých rukou a její dnešní majitelé už se zahradou nemají nic společného.

Zahrada po druhé světové válce postupně chřadla. O většinu jejího území se mnoho desetiletí nikdo nestaral, v důsledku rozparcelování okolí se zmenšila i její plocha. Z původních zahradních úprav se nezachovalo téměř nic - jen pár největších a nejstarších stromů, zbytky schodiště, betonové základy skleníků a budova přilehlé kotelny, ze které se skleníky kdysi vytápěly. A také malý služební domek, v němž bydlíval Prügerův zaměstnanec - zahradník se svou rodinou.

Před několika lety celou zahradu, dnes už jen o rozloze 5.000 m2, převzalo město Bratislava. A za finanční pomoci nadace VÚB banky, mnoha dalších partnerů a dobrovolníků ji revitalizuje v duchu konceptu udržitelnosti na komunitní místo, ideální pro setkávání a pro odpočinek - jako bezpečný, inkluzivní, mezigenerační prostor pro všechny potřebné.

Centrem zahrady se stal právě domek zahradníka, dnes nazvaný Prügerka. Přízemí domečku je upraveno do podoby komunitního obývacího pokoje s dobře vybaveným kuchyňským koutem, kde si můžete dle libosti posedět, pohrát si s dětmi, za dobrovolný příspěvek do kasičky si tu můžete dokonce z místních zdrojů uvařit kávu, čaj, využít místní kuchyňku, přečíst si noviny, časopisy a knihy, nebo se dokonce připojit na kvalitní a stabilní WiFi, která je tu k dispozici zdarma.

První patro domečku pak slouží jako (neveřejný) coworkingový prostor pro občanská sdružení, podílející se na správě a provozu komunitního centra a celé zahrady.

Bývalý domek kotelny, odkud se dříve vytápěly skleníky, dnes slouží jako veřejné WC (je velmi čisté, upravené, s perfektním zázemím).

V zahradě samotné je rozlehlý mokřad s vlhkomilnými rostlinami, které zachycují srážky. Dešťová voda tak zůstává k dispozici pro celý ekosystém. Tato část zahrady slouží také jako regulátor mikroklimatických podmínek. Nad územím mokřadu jsou ale vybudované dřevěné chodníky, po kterých se můžete po libosti procházet a obdivovat úžasný genius loci místa.

V minulosti tudy protékal malý potůček, který se zcela naplnil vodou vlastně jen při velkých srážkách, a odvodňoval přilehlé svahy. Po vyasfaltování vozovky v sousední Nekrasově ulici ale vznikla umělá bariéra, která bránila plynulému odtoku vody, a území zahrady bylo delší dobu trvale podmáčené. Tato situace je dnes odbornými zásahy krajinářů vyřešena, mokřad tu ale zůstal.

Roste tu prý také medvědí česnek, narcisy, tulipány a lilie - já jsem tu ovšem byl až na podzim, tyhle rostlinky jsem tak tedy neviděl.

Dále zde zbyly (nebo byly nově vysazeny) původní druhy stromů - především jabloně a švestky, původní linie vzrostlých jehličnatých stromů a také nejčastější zdejší strom - javor mléčný. Zahrada je také domovem početné skupiny živočichů, jmenujme například žáby, ještěrky, slepýše, užovku stromovou či ježky a krtky. Žijí tu ovšem také ptáci - sýkorky, stehlíci, datlové, a podobně.

V další části je velmi slušně vybavené dětské hřiště, budka určená pro bezplatnou výměnu knih a odpočinkový prostor se spoustou laviček a míst určených k posezení a odpočinku. Celá zahrada se postupně stává oblíbeným vycházkovým místem obyvatel Bratislavy (a od doby, kdy jsem ji objevil, přiznávám, i oblíbeným místem mým).

Do zahrady se nesmí vjíždět na kolech, ale u obou vchodů jsou vybudovány dostatečně dimenzované stojany určené k jejich odložení a uzamčení. Vaši psí mazlíčci sem sice smějí, ale logicky jenom na vodítku a předpokládá se, že po nich budete udržovat pořádek standardním způsobem. Sáčky i koše jsou tu na to k dispozici.

Pro ty, kteří by měli po procházce také hlad, je těsně vedle horního vchodu do zahrady celodenně otevřený hostinec s netradičním názvem Funus. Byl jsem se tam také podívat, a jeho ceny mne velmi příjemně překvapily - na to, že se nacházíte v těsné blízkosti Slavína, vlastně kousek od bratislavského hradu a tedy v turisticky velmi atraktivní oblasti, tu pořídíte teplé jídlo a točené pivo nebo dobrou kávu opravdu velmi levně.

Podívejme se spolu ještě na pár fotografií, které jsem tu teď, na podzim, pořídil a budu moc rád, když mi do diskuse napíšete, zda se sem někdy, až zavítáte do Bratislavy, vypravíte na procházku a kus řeči. Stojí to za to.

V textu jsem využil také informace z veřejně dostupných turistických a naučných info-tabulí, které se nacházejí v areálu zahrady.