Článek
Jak už jsem psal i ve svém představení tady na stránkách, pracoval jsem nějakou dobu i jako počítačový specialista - analytik krajské policejní vyšetřovačky. A jako takový jsem pomáhal rozplétat i některé velmi zajímavé případy. Můj první větší případ, na který jsem byl přidělen, byly dnes už legendární „Žížalky“. Pokud snad už někdo neví, oč jde: Chviličku po revoluci přišli čtyři podnikaví kluci z Vyškova na nápad, jak snadno vytáhnout peníze (spoooousty peněz)z kapes spousty lidí v naší republice, kteří byli všichni hrrr do podnikání, ale nikdo vlastně pořádně nevěděl co a jak a proč.
A v inzertních novinách vydávaných zdarma (pamatujete si, jak tehdy byla strašně populární Annonce ?) začaly vycházet velké inzeráty typu : Zbohatněte na pouhém chování žížal – podnikání pro každého – vysoké výnosy – odbyt zajištěn.
Princip jejich podnikání byl tenhle: Kluci někde v Kanadě měli známého, který vlastnil malou kosmetickou firmu, která stála těsně před krachem. Ale její jméno bylo pro Čecha zajímavé, znělo to exoticky, a navíc, to sídlo v Kanadě… A Češi byli po podnikání hladoví, a ověřovat si údaje v kanadském obchodním rejstříku tu v té době ještě nikoho ani nenapadlo.
Kosmetická firma vydala těmhle čtyřem vykukům oficiální písemné dobrozdání, že bude vyrábět ve velkém pro ženy speciální krášlící kosmetickou masku, která se vyrábí ze spousty surovin, které jsou výrobním tajemstvím firmy, ale hlavní surovinou je prosté a obyčejné žížalí hovínko. No a uzavřela s kluky oficiální a platnou obchodní smlouvu, že jim budou ty hovínka dodávat v množství strašně moc kilogramů měsíčně, a dali záruku na několik let dopředu, že ty zásilky budou pravidelně odebírat a platit za ně fakt strašně moc dolarů.
No, a tak se kluci začali snažit. Na inzeráty zdarma v Annonci měli obrovský odbyt. Češi si do sklepa koupili za 10.000 korun (a že to v té době byly velké peníze !!!) asi 2 kilogramy obyčejné nakypřené hlíny, v níž bylo 20 – 25 obyčejných žížal. Kluci to rozváželi a rozesílali na dobírku po celé republice, mnoho lidí i sedlo do auta a přijeli si pro substrát rovnou do Vyškova. Dokonce opravdu hodně lidí (několik tisíc!!!) si nekoupilo jen jedno, ale rovnou dvě, tři, i více balení. Samozřejmě, za 20, 30, nebo i za 60 tisíc!!!
Celá bednička i s obsahem se měla podle návodu dát do sklepa na tmavší místo s konstantní teplotou (stačil i obyčejný laťový sklep v paneláku), a úkolem člověka bylo k ní zhruba 4 – 6 x denně zajít, převrátit hlínu, a dodat sem tam trošičku vody, aby půda byla správně vlhká a trošičku trávy nebo pampeliškových listů, aby měly žížalky co jíst. No a hlavně – do zvláštní zavařovací sklenice postupně sbírat po gramech žížalí trus, který žížalky (logicky) při tomto zacházení vyprodukují. Spolu s bedničkou byl dodán velmi podrobný návod „co s tím“, včetně „kontaktů na firmu“. To samozřejmě dále zvyšovalo důvěru celého podnikání.
Žížaly se navíc měly během několika týdnů samy rozmnožit, a jejich kolonie v tom množství hlíny mohla dosáhnout teoreticky až několika desítek kusů (pak by už bylo nutno dokoupit novou kolonii za dalších 10.000 Kčs).
Kluci lidem spočítali, že každou domácnost, která chová žížalky, navštíví 1× za 2 měsíce speciální kurýr, který zváží, kolik gramů trusu domácnost odevzdává, a zaplatí za zásilku podle jejího množství a podle „kvality odevzdaného trusu“ od 1.000 do 4.000 Kčs, hotově, přímo při odběru. Takže si lidé spočítali, že když se budou jenom „trošičku“ snažit, vrátí se jim investice do 10 měsíců (= 5 návštěv kurýra vždy po dvou měsících, odměna v průměru „jen“ 2.000 korun). A za rok už budou vydělávat, a pak budou v plusu už napořád. Taky za tím vidíte ty dovolené v exotickém Karibiku a samá pozitiva a sociální jistoty?
Navíc, výpočty těch kluků seděly s tím, co měli písemně potvrzené a nasmlouvané od kanadské kosmetické firmy.
Aby kluci vydělali opravdu HODNĚ peněz, představte si, že ten speciální kurýr republikou opravdu asi 5 měsíců jezdil, a skutečně od těch prvních lidí, kteří si to koupili, ten trus za dohodnutou cenu vykupoval. A kluci dokonce odeslali i několik balíků těch hoven do Kanady, leteckou prioritní poštou na adresu té firmy, a ta jim za obsah prokazatelnými bankovními převody doopravdy poslala dolary. Mezi lidmi se šířilo ústním podáním, že se jedná o seriózní, osvědčenou a dokonalou firmu, která své závazky doopravdy plní.
Zádrhel nastal, když po pěti měsících kanadská firma vyhlásila bankrot, a přestala „zboží“ ze dne na den odebírat. Aby ti kluci prokázali legálnost svého podnikání, obeslali prokazatelně asi sto různých kosmetických firem po světě (fakt známých značek, jako je Dior, Amway, Avon, Oriflame, … atd.), s anglicky psaným dopisem, kde popisovali svou situaci, a nabízeli prakticky nekonečné dodávky žížalích hovínek z České republiky.
Divíte se, že jim většina velkých světových výrobců vůbec neodepsala, a ti, kteří přece jen odepsali, zájem o takový artikl jednoznačně odmítli?
No, a tak zkrachovala i česká firma, kurýr přestal jezdit a vykupovat, peníze „zmizely“ a statisíce českých rodin začaly pomaličku polehoučku na policii podávat trestní oznámení pro podvod. Nejprve se tím zabývaly okresní vyšetřovačky z celé republiky, když se ale zjistilo, že škoda je hodně nad milion (a to se zjistilo hned na samém počátku vyšetřování), a že firma má sídlo ve Vyškově, celý případ logicky spadnul na krajskou vyšetřovačku do Brna.
Tam se případu tři roky poctivě po celou svou pracovní dobu věnoval jeden vyšetřovatel, jehož jméno znám, ale sem zveřejňovat nebudu. Z celé republiky dostal celkem 261.000 protokolů z poškozených domácností. Drtivá většina z nich si koupila sice jen 1 „žížalí“ balíček, některé z nich ale i dva, tři, čtyři, jeden český rekordman jich měl dokonce hned deset. A všichni se připojili k trestnímu oznámení pro podvod, a současně požádali o náhradu škody.
Jenomže vyšetřovatel za ty tři roky práce zdokumentoval to, co jsem výše popsal. Existovaly smlouvy, kontrakty, dodávky, platby … nepodařilo se naopak prokázat, že by vyškovští majitelé firmy dopředu plánovali nezdar či dokonce podvod, a nepodařilo se prokázat, že by se osobně znali s kanadským majitelem oné firmy. Firma v Kanadě byla obdoba našeho s.r.o.čka, když zkrachovala, neručila ničím, nebo jen základním jměním, které bylo v době přístupu českých orgánů už vybrané, neboť firma nadělala i v samotné Kanadě dluhů dost a dost.
Já jsem se k případu dostal ve chvíli, kdy už bylo vyšetřování u konce, a nešťastný vyšetřovatel chodil chodbou a nadával. „Víš“, povídá mi, „já přesně vím, co se stalo. Vím, kdo a co udělal, vím, kde se stala chyba a vím, jak to všechno bylo naplánované. Jenomže – před soudem to těm klukům prostě neprokážu. Měli to perfektně vymyšlené i zpracované. A naše zákony jsou k tomuhle jednání naprosto totálně bezzubé.“
A tak si sedly celkem 4 sekretářky ze všech odborů, které jsme na vyšetřovačce měli, a začaly psát a tisknout na 4 počítačích a tiskárnách celkem 261.000 dopisů poškozeným domácnostem, že vyšetřování skončilo, podvod se nestal, jednalo se o krach podnikatelského záměru, a že s nárokem na náhradu škody se mají lidé obrátit na občanskoprávní soud. Bohužel, součástí takového dopisu bylo i poučení o právu na odvolání podle § toho a toho. Já jako ajťák jsem zajišťoval chod těch počítačů a správný soutisk dopisů s obálkami (ty s modrým pruhem, do vlastních rukou), měnil jsem pásky a tonery v tiskárnách (jůůůva, těch bylo !!!), další čtyři ženské ty dopisy zalepovaly do těch obálek, to celé se skládalo do prádelních košů a jeden řidič to pak vozil na poštu.
A pan vyšetřovatel mi povídá: „Nejhorší na tom je, že jestli se jen jeden blbec odvolá, já jsem povinen to znovu otevřít, znovu vyšetřovat, a naprosto pravděpodobně dojdu ke stejnému závěru. A tyhle dopisy budeme za rok, rok a půl tisknout znovu…“ Tak se taky stalo, protože rodiny odvolání nestálo nic víc, než obálku a známku, z těch 261.000 se jich asi 180.000 skutečně odvolalo.
Počítejte se mnou zhruba náklady státu jen na tenhle jediný případ, ať tušíte, proč naše republika věčně nemá peníze:
1.) Mzda nekonečné řady policistů na obvodních odděleních při sepisování prvotních protokolů o škodě a trestních oznámeních. 200.000 pracovních člověkohodin je úplné minimum.
2.) Mzda 1 krajského vyšetřovatele po dobu tří let (nepracoval po tu dobu na ničem jiném)
3.) Jeho náklady na poštovné do Kanady, na právní pomoc kanadských policistů a bank, mzda tlumočníků na soudní překlady dopisů a dokumentů do a z angličtiny či francouzštiny
4.) Náklady na několik desítek hodin práce dozorového státního zástupce, který případ vedl a dozoroval
5.) Náklady na znalecké posudky, zda lze z žížalího trusu vyrábět pleťové masky (představte si, že podle soudních znalců ano, ten trus obsahuje nějaké k tomu vhodné bílkoviny, jen účinnost takových masek je sporná, zvlášť, když neznali ony další ingredience, které tam údajně měla kanadská firma ještě přidávat, a které zůstaly součástí jejího obchodního tajemství)
6.) Náklady na mzdu celkem 8 žen, jednoho pracovníka IT a jednoho řidiče po dobu jednoho týdne, kdy jsme nedělali nic jiného, než tiskli tyto dopisy, dávali do obálek a vozili na poštu
7.) Náklady na papír, obálky, tonery, poštovné za 261.000 dopisů do vlastních rukou
8.) Mzda pošťáků, kteří to roznášeli
…. Ještě toho nemáte dost?
No dobře, tak odvolání 180.000 lidí, a to celé ještě jednou za rok znovu.
…. Pořád málo?
No dobře, náklady okresních soudů, které přijímaly následné žádosti o náhradu škody v občanskoprávním řízení (desítky tisíc kusů).
Nejhorší na tom všem je, že v případu nebyl nikdy nikdo odsouzen, nikdy nikdo potrestán, trestný čin se podle našeho práva prostě nestal. Ti čtyři kluci, kteří to celé vymysleli a zorganizovali, musí sice podle soudu nahradit škodu, jenomže, jako na potvoru, zrovna oni jsou naprostí chudáci, nevlastní nic, snad jenom trenýrky, které mají právě oblečeny na sobě. Že jejich rodinní příslušníci mají mercedesy a žijí ve vilách? Náhoda… A že nechávají u sebe ve své vile ty kluky přespat? Prosím vás, vy byste něco takového pro bratra (švagra apod.) neudělali? Když chudák takhle dopadl…
Nejtrefnější věta, která mně na to napadá, zní: „Vítejte v Česku!“
