Článek
Vzkaz v lahvi jsem sice tentokrát, vážení čtenáři, nenašel, ale vzkaz z minulosti ve skříni ano.
Jako domovník jsem totiž chodil po našem středoškolském internátu a opravoval zámky a kování na pokojích na skříňkách. A četl jsem si fixkou psané vzkazy, které si studenti zhusta nechávají uvnitř skříněk. Nábytek máme už starší, jsme středoškolský internát, a těch vzkazů je tam dost. Máme tam vzkazy smutné i veselé, obyčejné i zvláštní, veršované, vtipné i trošku „za hranou“, najdete tam snad všechno.
Jeden vzkaz mě ale zaujal. Bylo tam napsáno: „Bydlela jsem tu v roce 2009. Posílám pozdrav do budoucnosti. Když si to přečteš, napiš mi alespoň smsku, že jsi to četl. Simona.“ A k tomu i mobilní telefonní číslo.
No tak jsem vzal telefon, a píšu : „Dobrý den, jsem děduško domovník a vyměňuji zámek na Vaší bývalé skříňce. Četl jsem to a posílám pozdrav do přítomnosti.“
Odpověď dorazila snad za třicet vteřin. „Supééér, děkuji a zdravím!“
No, kamarádi, hned jsem měl lepší den. Takový je život. Vzkazy fungují i po čtrnácti letech…
