Baku: tichý japonský přízrak, který vás připraví o sny

Baku představuje japonský přízrak (jókai), který je někdy označován jako „pojídač snů“. Pochází původně z čínské mytologie, do Japonska pronikl až na přelomu 14. a 15. století. Podoba této bytosti se různí. Někdy se přirovnává k tapírovi, pravděpodobně pod vlivem čínské tradice, obvykle ale bývá zobrazován jako kombinace různých zvířat – může mít hlavu slona, tělo medvěda, nohy tygra, oči nosorožce a ocas vola. Má se za to, že vznikl z toho, co zbylo po stvoření božstev – to vysvětluje jeho podivný vzhled a také to, že je považován za oblíbence bohů. Výraz baku ale v japonštině znamená také „tapír“.

V japonské tradici je baku považován za přízrak, která pomáhá. Na rozdíl od čínské mytologie, v níž představuje jen posvátného tvora, získal totiž v Japonsku nadpřirozené schopnosti a stal se ochráncem spících lidí – živí se jejich nočními můrami a zlými sny. Když se člověk v noci probudí hrůzou, stačí údajně třikrát potichu opakovat frázi Bakusan, wataši no jume o tabete kudasai! („vážený baku, snězte prosím můj sen“). Baku hned nato zlý sen pohltí. I když tento jókai při své zvláštní podobě nepůsobí zrovna elegantně, dokáže se pohybovat tiše a pružně jako kočka, takže když na něj někdo zavolá, v mžiku je na místě.

Jak už to ale v japonské kultuře bývá, nic není jenom dobré nebo jenom špatné. Proto není radno volat „pojídače snů“ příliš často. Když je totiž baku zrovna hladový, protože si ho už dlouho nikdo nepřivolal, smlsne si i na hezkých a příjemných snech – či dokonce na těch, které si lidé vytvářejí sami, aby se měli na co těšit. A zamíří pro ně ovšem nejdřív na známá místa, tedy tam, kde bývá pravidelně žádán o pomoc. Člověk, který se díky tomuto přízraku zbavil nočních můr, tak může přijít nejen o hezké sny, ale i o své naděje a touhy a jeho život se může ze dne na den vyprázdnit.

Jeden z příběhů, které se o bytosti baku tradují, vypráví o malé holčičce, kterou opakovaně trápily noční můry. Babička, s níž žila, jí poradila, aby vždy, když se ze zlého snu probudí do temné noci, třikrát zašeptala svou prosbu k baku, který ji jako jediný dokáže jejího trápení zbavit. Holčička poslechla, a když se její noční můry hned po první prosbě zmírnily, začala k sobě přízrak volat pro jistotu každou noc. Pak ale kromě zlých snů začaly postupně mizet i ty hezké. Už se jí nezdálo, jak si hraje s maminkou, která zemřela, když byla ještě miminko, a přicházela dokonce i o své denní sny o tom, co ji v životě čeká. Jako by z jejího života úplně zmizely emoce – zároveň s úzkostí, která jí dříve bránila zavřít oči a ponořit se do spánku, vytratila se i radost.

Moudrá babička pak holčičce vysvětlila, že i zlé sny jsou součástí života, a pokud chce ve spánku zažívat hezké příběhy, nesmí zavrhnout ani ty špatné. I zlé sny totiž člověku něco říkají a také mu pomáhají vytvářet jeho vnitřní svět. Holčička pak prosila baku jen jednou za čas a příjemné sny a naděje se postupně vrátily. Když pak povyrostla, pochopila, že bez těžkých prožitků neexistují ani ty pěkné, a pokud člověk s pomocí nadpřirozených sil smaže všechno zlé, přijde tím o kus sebe.

Baku existuje nejen v příbězích, ale i v japonském umění. V době Tokugawa (1600–1868) se objevoval třeba na tiscích z dřevořezů a také v podobě „knoflíků“ necuke, pomocí nichž si samurajové za pás kimona připevňovali krabičky inró, v nichž nosili medikamenty. Mezi lidmi se zároveň rozšířila víra, že baku může pomoci i proti bolestem hlavy a proti zlým duchům, a proto se znak pro tuto bytost (獏) vyšíval na polštářky do kuchyně.

Další vlnu zájmu pak vzbudil tento přízrak po otevření země cizincům a po pádu feudalismu ve 2. polovině 19. století – nejspíš v souvislosti s mnoha novinkami a znepokojivou vyhlídkou na nejistou budoucnost, kterou si tehdy obyčejní lidé vůbec nedokázali představit. Na přelomu 19. a 20. století se tak začaly dokonce šířit talismany s vyobrazením bytosti baku, které se dávaly dětem pod futony, aby měly v případě těžké noci pomoc nablízku.

V současné době se baku objevuje i v populární kultuře, například v anime, jako je Naruto či GeGeGe no Kitaró, a také ve videohrách. Obvykle vypadá roztomile (kawaii) a jen málo se blíží svému středověkému popisu. Své povaze ale zůstává věrný – je to tichý strážce dobrého spánku, který přijde zpravidla jen tehdy, když ho někdo zavolá. Vždy je ale dobré si včas promyslet, zda je to opravdu nutné.

Zdroje: