Článek
Od 9. do 14. února probíhá v pražském kině Lucerna již 19. ročník festivalu Eigasai. Ten byl dnes oficiálně zahájen filmem Dvanáct měsíců zenového vaření (Cuči o kurau džúnikagecu), jemuž předcházely projevy velvyslance Japonska Kansukeho Nagaoky, předsedy Česko-japonské společnosti Ondřeje Hýbla a místopředsedkyně ČJS a programové ředitelky festivalu Kláry Poskočilové.
Lyricky laděný film Dvanáct měsíců zenového vaření začíná v únoru a na pozadí čtyř ročních období sleduje život spisovatele Cutomua Mizukamiho (hraje ho Kendži Sawada), který žije sám v horské chatě, sbírá divoké plody, pěstuje zeleninu a připravuje jídlo tak, jak se to naučil v zenovém klášteře, kde strávil část svého dětství.
Film zjevně odkazuje ke konceptu japonského minimalismu, který vyjadřuje například koncept wabi-sabi, zároveň je však jedním z jeho témat i otázka života a smrti. Tvůrci filmu se však na ni nesnaží odpovědět, spíše jemnými náznaky ukazují, že to, co je v životě nejdůležitější, zůstává nevyslovené. V tomto duchu se zásadní věci odehrávají spíše v rovině mimoslovní komunikace či během společně (a na první pohled snad dokonce „automaticky“) prováděných rituálů.
Poetika filmu se nese v duchu úcty k nedokonalosti a snahy o přijímání nevyhnutelného, což samozřejmě nemůže být bezbolestné. Záběry proměňující se přírody a spíše úsporné dialogy zesilují význam toho, co se odehrává „tady a teď“, zároveň však v souladu s japonským všudypřítomným konceptem „meziprostoru“ ma (間) poukazují na to, že každé „tady a teď“ v sobě nutně zahrnuje také minulost a budoucnost.
Film se točí kolem pokrmů připravených zejména z toho, co nabízí místní příroda v jednotlivých měsících. Jídlo tu ovšem není určeno jen k zahnání hladu, každý pokrm jako by v sobě nesl ještě nějaké hlubší poselství, které divák může jen tušit. V kontrastu s tím se ovšem tvůrcům filmu podařilo vyvolat v divácích představu konkrétních chutí a vůní – ať už jde o čerstvě vařenou rýži, první jarní bylinky, sušené kaki, drcený sezam, vařené bambusové výhonky, ředkev, či nakládané „švestky“ umebóši. K tomu přitom výrazně přispívá i „protihráčka“ hlavního hrdiny, Mačiko (Takako Macu), která s láskou připravené pokrmy pojídá způsobem, jež diváky rozhodně nenechá jen zvenčí přihlížet.
Na snímku Dvanáct měsíců zenového vaření je osvěžující také absence psychologického vysvětlování. Divák díky tomu může na chvilku třeba jen tak pobýt s jednou z postav a užít si mimo jiné její mlčení – i to je totiž v duchu konceptu ma naplněné významy.
Festival Eigasai, jehož letošní téma zní Ze srdce (Kokoro o komete), bude pokračovat až do valentýnské soboty, kdy bude navíc nejen v kině Lucerna, ale i v pasáži připraven program pro celou rodinu.
