Článek
V Japonsku se nadcházející znamení zvěrokruhu spojuje s oslavami Nového roku, které v Zemi vycházejícího slunce – na rozdíl od Číny či Vietnamu – probíhají podle gregoriánského kalendáře, zpravidla v prvních třech dnech ledna. Obrázky koní se proto letos hojně objevují třeba na novoročenkách, i když podle lunárního kalendáře se Kůň ujme vlády až 17. února.
Kůň představuje v pořadí sedmé znamení. Celý cyklus zahajuje Krysa, po které následuje Býk, dále Tygr, Zajíc, Drak a Had. Poté přichází na řadu Kůň a po něm ještě Ovce, Opice, Kohout, Pes a konečně Kanec, který celý cyklus uzavírá. V tradičním počítání času byly podle týchž znamení rozděleny také dny. Každé znamení zvěrokruhu označovalo jeden z dvanácti dvouhodinových úseků – „hodina Koně“ představovala dobu od jedenácté hodiny dopolední do jedné odpoledne.
Jednotlivé roky jsou ovšem vedle znamení zvěrokruhu vymezené také základními prvky, jimiž jsou oheň, voda, dřevo, kov a země. Každý prvek přitom ovlivňuje dva po sobě následující roky, jednou ve variantě jang a podruhé jin. Celý cyklus, v němž se vystřídají kombinace znamení zvěrokruhu se všemi pěti prvky, tak trvá 60 let – ve znamení ohnivého Koně se nesl naposledy rok 1966.
Kůň je v Japonsku považován za jedno ze silných znamení. Jeho rok je tu tradičně vnímán jako dynamický a nakloněný úspěchu. V roce Koně se zkrátka věci dávají do pohybu, toto období tak může být chápáno jako příhodné pro zahájení nových projektů. Někdy se rok Koně interpretuje jako šťastný, i když spíše ve smyslu hesla „štěstí přeje připraveným“. V kombinaci s ohněm je navíc namístě i jistá opatrnost – jde o mocný živel, který když se vymkne z rukou, může napáchat nenapravitelné škody. Dříve se dokonce tradovalo, že v letech, kdy vládne ohnivý kůň, vzniká větší množství požárů.
V západním tisku se v souvislosti s čínským horoskopem občas objevuje tvrzení, že japonští muži narození ve znamení ohnivého koně představovali ve středověku vyhledávané bojovníky, to je ovšem spíš jen moderní interpretace na základě vlastností, které horoskopy tomuto znamení připisují. Naproti tomu pověra, že ženy narozené v roce ohnivého koně jsou natolik temperamentní a nezávislé, že mohou přinést neštěstí svým otcům či manželům, ovlivňovala plánování rodičovství v Japonsku ještě ve 20. století.
Pověry o tvrdohlavých ženách, které jsou neštěstím pro jejich muže, mají kořeny v japonském folklóru z období Tokugawa (1600–1868). Příběhy spojující ženskou neústupnost se znamením ohnivého koně se staly součástí tehdejší měšťanské kultury a objevovaly se v tehdejších ilustrovaných sešitech i v loutkovém divadle džóruri.
Ačkoliv tyto pověry neměly reálný základ, podle všeho se v povědomí Japonců udržely i později. Dokládat to má skutečnost, že v roce 1966 v Japonsku výrazně poklesl počet porodů. Sehrála v tom tehdy významnou roli i média – už od roku 1964 se totiž o blížícím se roce ohnivého Koně objevovaly informace v tisku, v rohlase i v televizi. Že by za poklesem porodnosti stály jen samotné pověry, není však příliš pravděpodobné. V téže době totiž v Japonsku probíhala kampaň za plánované rodičovství.
Kůň je v Japonsku důležité zvíře i z hlediska kultu šintó – jediného původního japonského náboženství. Už staří Japonci považovali koně za posvátná zvířata a bylo proto zvykem darovat bílého koně svatyni kultu šintó coby posla božstev. Šlo však o nákladnou záležitost, proto začaly být místo živých zvířat postupně nabízeny malé dřevěné sošky koní, o nichž se věřilo, že mají magické účinky.
Z původních sošek se později vyvinuly malé dřevěné destičky, na nichž už byl kůň jen jednoduše vyobrazen. Ty se označovaly jako ema, doslova „obrázkový kůň“. Dnes se takové destičky prodávají u svatyní i u chrámů a píší se na ně modlitby. Označení ema jim zůstalo, i když na nich už zdaleka nebývají vyobrazení jen koně – často tam jsou i jiná zvířata a někdy dokonce i postavičky z komiksů manga.
Destičky ema u chrámu Kijomizudera v Kjótu
Rok Koně ovšem není jen příslibem štěstí, na které je třeba počkat jako na vyslyšení modlitby. Vyzývá naopak k aktivitě a k odvaze – a tu budeme v letošním roce jistě potřebovat i my.
Zdroje:
