Článek
Výstava Léa a oceán, kterou v rámci Roku moře od 12. července do 14. září hostí nové výstavní prostory na Azurovém pobřeží, představila obří podmořské jeskyně, korály, medúzy a množství dalších fantaskních rostlin a tvorů – všechny ovšem vytvořené z recyklovaného papíru. Umně nasvícené imerzivní dílo, jehož součástí je i lehce zneklidňující hudba a psané texty, které oslovují návštěvníky francouzsky i anglicky, upozorňuje na křehkou krásu našich oceánů.
Hned v úvodu je návštěvník vtažen do hry a povzbuzen, aby popustil uzdu své fantazii: „Zavřete na chvilku oči a představte si, že jste dítě. Ne jen tak nějaké dítě – dítě, kterým jste byli. Dítě, které vidělo v mracích velryby, které usnulo a snilo o mořských pannách a potopených městech. To dítě je Léa. […] Nikdy neviděla oceán na vlastní oči, ale nosí ho v sobě.“
Výstavní prostor tvoří jen jedna velká přízemní místnost, která se snaží všemi způsoby navodit dojem, že „voda není pouze látka – je to svět, tekutá emoce, neomezený prostor, kde je možné všechno.“ Jako by to celé byl jenom sen, křehký jako skládaný papír, zároveň ale přinášející poselství, že nemůžeme chránit něco, co necítíme.
Vytvořit oceán z papíru se může zdát pošetilé, ale Junior Fritz Jacquet evidentně ví, proč to dělá – jeho papírový svět je živý, šustí a dýchá. Je vidět, že umělec přistupuje k papíru s úctou a pokorou, ale také s trpělivostí a notnou dávkou intuice. Jeho dílo bývá sice označováno jako origami (doslova „skládaný papír“), má ale blíž k práci sochaře pracujícího s hlínou.
Zřetelný je i ekologický rozměr projektu – tak jako se oceán proměňuje, může se papír recyklovat – nic se neztrácí. Oceán je dnes v ohrožení – tají ledovce, stoupá teplota, voda je kyselejší. Přesto je odolný a má šanci na uzdravení – potřebuje na to ale prostor a čas. To vše imerzivní výstava naznačuje, aniž by příliš děsila či poučovala. Hlavním cílem je probudit divákovu vnímavost.
Junior Fritz Jacquet si pro svá díla nevytváří předběžné návrhy. Jeho tvůrčí proces spočívá v hlubokém soustředění a spontánním tvarování. Jak sám říká, je pro něj důležitý dialog s papírem – materiálem, který si zamiloval už v době dospívání ve Francii, kde po přestěhování z Haiti žije od svých 7 let. Jako dyslektik to neměl jednoduché, záhy však objevil origami a to mu dalo možnost nasměrovat energii konkrétním směrem. Brzy ovšem opustil pravidelné tvary a předepsané postupy a začal zkoumat jiné techniky, například mačkání.
V rámci svého výzkumu se Junior Fritz Jacquet v roce 2000 podílel na založení Mezinárodního výzkumného centra pro modelování skládáním (Centre de Recherche International de Modélisation par le Pli, zkratkou CRIMP), kde vytvářel i vzdělávací projekty pro veřejnost. V současné době zkoumá vztah mezi objekty, které vytváří, a prostorem a vytváří imerzivní díla.
Informace o výstavě: https://anneedelamer.nice.fr/agenda/locean-de-lea/
