Hlavní obsah
Lidé a společnost

Hrad Himedži uzavřel memorandum o spolupráci s Pražským hradem. Týká se to i jeho strašidel?

Foto: Alice Kraemerová (se svolením autorky)

Spojení dvou ikonických památek – Pražského hradu a japonského hradu Himedži – má kromě kulturní roviny i tajemný podtext. Na hradě Himedži totiž podle legendy dodnes straší Okiku, duch zavražděné služky feudálního pána.

Článek

Pražský hrad navázal partnerství s japonským hradem Himedži, který je proslulý nejen svou krásou, ale i legendou o duchu zavražděné služky. Ta prý stále obchází hradní studnu.

V době, kdy ještě v Japonsku vládli šógunové, sloužila u samuraje Tessana z rodu Aojama mladá žena jménem Okiku. Pocházela z chudých vrstev, byla však neobyčejně krásná a ctnostná a také měla svou hrdost. Okiku oddaně opatrovala svého pána a s největší pečlivostí se také každý den starala o vzácnou sadu deseti porcelánových talířů z Číny, které v rodině samuraje přecházely z generace na generaci coby rodinný poklad. Říkalo se, že pokud se nějaký talíř rozbije nebo ztratí, rod Aojama bude uvržen do neštěstí.

Okiku svou krásou a oddaností Tessana okouzlila a samuraj se do ní beznadějně zamiloval. Svazky mezi příslušníky různých společenských vrstev byly v té době přísně zapovězeny, Tessan však Okiku navrhl, aby se stala jeho konkubínou, a nabídl jí peníze i svobodu. Ctnostná Okiku takový návrh hned odmítla a ve svém postoji zůstala pevná i během dalšího samurajova naléhání, přestože věděla, jak krutá může být jeho pomsta.

Tessan se ovšem nehodlal jen tak vzdát, a tak zosnoval plán. Jednoho dne jeden z deseti vzácných talířů úmyslně ukryl a poté přivolal Okiku, aby je přepočítala. Služebné se třásly ruce, když je během počítání s největší opatrností ukládala do truhly. Dopočítala se ale jen do devíti – desátý talíř chyběl. Okiku hrůzou klesla k zemi a oči se jí zalily slzami. Věděla, že bude potrestána, i když si neuměla nijak vysvětlit, jak mohl talíř zmizet.

V tu chvíli přišel Tessan s připraveným návrhem – pokud se Okiku stane jeho milenkou, trestu se vyhne. Zhroucená Okiku samuraje znovu odmítla. V tu chvíli se Tessan přestal ovládat. Ve své zuřivosti nechal nebohou dívku zbičovat a poté vhodit do hluboké studny v hradním areálu. Ještě několik dní prý bylo ze studny slyšet její nářek.

Po nějaké době se ze studny začal každou noc ozývat tichý ženský hlas, který odříkával číslovky od jedné do devíti. Po vyslovení devítky se vždy ozval výkřik, pak bylo chvilku ticho a poté začalo počítání nanovo. Vyděšení lidé, kteří kolem studny procházeli po setmění, navíc tvrdili, že nad ní spatřili přízrak ženy v promočeném kimonu, s rozpuštěnými vlasy a prázdnýma očima – byl to duch nebohé služtičky Okiku, která se nemohla dopočítat. Říká se, že čas od času se tu zjevuje dodnes.

Příběh Okiku byl už v 17. století zdramatizován, uvádělo ho divadlo kabuki i loutkové džóruri. Kromě toho se Okiku stala také oblíbeným námětem dřevořezů (ukijoe). Utagawa Tojokuni ji zobrazil jako postavu v divadle kabuki a Cukioka Jošitoši ji dokonce zařadil do své série duchů – zobrazil ji jako přízračnou ženu vznášející se za šera nad hradní studní.

(Z připravované knihy D. Vostré a A. Kraemerové Japonskem za zajímavostmi a přízraky.)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz