Humor bez hranic: středověké japonské frašky okořenily oslavy 30 let partnerství Prahy a Kjóta

Česko a Japonsko sbližuje láska k pivu a k humoru – aspoň tak to řekl japonský velvyslanec Kansuke Nagaoka při slavnostním zahájení česko-japonského představení frašek kjógen 5. června v divadle ABC. Trefně tím završil proslovy svých předřečníků – náměstka primátora hlavního města Prahy Michaly Hrozy a starosty Kjóta Macuie Kódžiho – a vytvořil dokonalý most k hereckému koncertu, který následoval.

Na programu pátečního večera byly tři hry – Připoutaný k tyči (Bóšibari), Hlas za dveřmi (Jobikoe) a Bůh Nió (Nió) – a všechny tři dovedly diváky k výbuchům smíchu a pochvalným výkřikům. Rytmický taneček se zpěvy v závěru druhé frašky by ovšem rozesmál i leckterého suchara, natož vnímavé obecenstvo, kderé se sešlo v divadle ABC.

Vtipný text v kombinaci s ryze divadelním provedením kjógenů dokonale zarezonoval a zároveň připomněl, jak je kultura v dnešní době potřebná – ostatně i starosta Kjóta Macui Kódži vyjádřil už v úvodu svou lítost nad současnými válečnými konflikty a vyzdvihl potřebu kulturní výměny, která vede k pochopení.

Vynikajícím počinem bylo zařazení frašky Bůh Nió. Ta se z běžného repertoáru kjógenů vymyká jednak nezvykle vysokým počtem herců a také tím, že vyžaduje dotvoření na základě aktuální situace – vždy je v ní třeba promyslet formulaci modliteb, které pronášejí poutníci klanějící se bohu Nióovi. Tentokrát se modlili třeba za ukončení válek, přáli pevné zdraví a hodně sil panovníkovi na Hradě nebo prosili, aby se v Japonsku prodávaly české oplatky.

K úspěšnému přijetí japonských frašek českým (i japonským) publikem stojí ovšem i stručný a výstižný „dramaturgický úvod“ jednoho ze zakladatelů českého Divadla kjógen, Ondřeje Hýbla. Ten totiž vtipnou formou bez zbytečných slov vysvětlil to nejdůležitější – vedle apelu na divákovu představivost v krátké herecké etudě ukázal, jak souvisí specifický postoj herců (se sníženým těžištěm a v mírném předklonu) s energií, která při úspěšném představení vzniká nejen mezi herci na jevišti, ale i mezi herci a publikem.

Divadlo kjógen existuje od konce minulého století (původně se jmenovalo Malé divadlo kjógenu). Za jeho vznikem stál vedle japanologa Ondřeje Hýbla ještě režisér a mim Hubert Krejčí a také „Žijící národní poklad“, mistr Šigejama Šime ze slavné kjótské herecké rodiny, která se v Praze poprvé představila v září 1998. Divadlo kjógen s rodinou Šigejama dosud spolupracuje a během svého dlouholetého působení si už získalo takové jméno, že se dostalo i do japonských učebnic.

Frašky kjógen (doslova „bláznivé slovo“) se tradičně vkládaly mezi jednotlivá představení tradičních her vysoce stylizovaného divadla nó, aby se divák oderagoval od nejvyššího umění – a přesně tuhle kombinaci bude možné zcela mimořádně zhlédnout 17. a 18. června v Národním divadle, respektive v divadle ABC v Praze.

Dnes se kjógenů předvádí kolem dvou set (české Divadlo kjógenu z nich zatím nastudovalo desetinu) a jsou vždy založeny na komických situacích týkajících se běžných životních strastí. Přestože se až do 16. století frašky kjógen nezapisovaly, tyto kratší komické hry bezesporu existovaly již o dvě staletí dříve – ve svých traktátech se o nich zmiňuje i Zeami (1363–1443).

Kjógeny trvají přibližně dvacet až třicet minut a představují situace dobře známé i modernímu publiku.

Zdroje: