Článek
V buddhistických chrámech i šintoistických svatyních po celém Japonsku prodávají takzvané omamori, tedy ochranné amulety („chránit“ se japonsky řekne mamoru). Mohou být z různých materiálů i různých tvarů a vedle ochrany mohou svému nositeli přinášet i další užitek. Původně se amulety zhotovovaly ze dřeva nebo z papíru, dnes už mohou být i kovové či plastové. Obvykle bývají uzavřené v pouzdře z barevné látky, často i se šňůrkou na zavěšení.
Omamori dodnes patří ke každodennímu životu, což je vidět i v rušných městech - mladí lidé si je často věší na tašky či na batůžky a lze si jich také všimnout, jak visí ze zpětných zrcátek aut. Jedním z klíčů k jejich účinnosti je totiž jasné spojení s člověkem, kterého mají ochraňovat. Japonci věřili v různé amulety už od dávných dob, v podobě, v jaké se s nimi setkáváme dnes, se ale poprvé objevily až v 17. století.
Nabídka ochranných amuletů se v jednotlivých svatostáncích může lišit. Mezi ty nejběžnější s širokým použitím patří jaku joke, sloužící k odvrácení smůly či neštěstí a k ochraně před zlými silami, a kaiun, který má zajistit štěstí a dobrý osud. Existují ale i omamori s mnohem užším zaměřením: gakugjó džódžu zajišťuje úspěchy ve studiu, šóbai handžó přináší prosperitu v podnikání, enmusubi ochrání lásku a dobré vztahy v manželství, bjóki heiju uzdravuje z nemocí a posiluje zdraví, kači mamori pomáhá k vítězství ve sportu i v životních výzvách, kócú anzen chrání na cestách a odvrací dopravní nehody a anzan zajišťuje bezpečný porod.
Omamori existují desítky, každý chrám či svatyně z nich ale nabízí jen některé. Ke svatostánkům, které mají největší výběr amuletů, patří chrám Sensódži v tokijské čtvrti Asakusa, svatyně Tenmangú v Dazaifu na ostrově Kjúšú či svatyně Kotohiragú (též Konpira san) na ostrově Šikoku – tam je prý výběr vůbec největší a opatřit si tu lze třeba i amulet zajišťující dobrou úrodu tabáku či ochranu lodního motoru. Kromě toho si v některých svatyních lze vyžádat i omamori na přání.
Některé amulety jsou vedle látkového obalu opatřeny i rolničkou. Ochrana všeho druhu je totiž v Japonsku odedávna spojována se zvoněním. Dunivý tón buddhistických chrámových zvonů ochraňuje před zlem a přináší prosperitu, zvuk rolničky, která je spojená s šintoistickými svatyněmi, má zase očistnou funkci a odpuzuje negativní energie. Zvonění rolniček prý připomíná božstvům kami, že mají na nositele omamori dohlížet.
Představa, že omamori skutečně dokáže ovlivnit každodenní události, však není jen z oblasti magie. Většina amuletů totiž sama o sobě automaticky účinná není. K tomu, aby amulet fungoval, je třeba ještě upřímné úsilí osoby, která ho nosí při sobě - bez vydání dostatku vlastní energie se například úspěch u zkoušek či prosperita v podnikání dostaví jen stěží. Mnohé z amuletů tak vedle ochrany zároveň jako by nabádaly k patřičnému chování či jednání.
Nabídka omamori je dnes už cílená i na cizince. Zejména v turisticky exponovaných místech, jako je Tokio, Kjóto či Nara, nabízejí u známých chrámů a svatyní amulety s přiloženým anglickým (případně korejským nebo čínským) výkladem, aby bylo jasné, k čemu který z nich slouží. Samotný omamori má však na sobě vždy nápis v japonštině.
Literatura:
