Japonské přízraky: Hitocume kozó

Pověsti o stvoření připomínajícím malého chlapce, který šokuje svým obličejem s jediným okem, se začaly šířit počátkem období Edo (1600–1868). Tehdy se podivné příběhy (kaidany) staly důležitou součástí kultury měšťanských kruhů, která byla silně vizuálně orientovaná – to dokládá například expresivní divadlo kabuki. Oko má přitom v japonském kontextu i symbolický význam – je důležitým prostředkem mimoslovní komunikace a může naznačovat i určitý dozor či kontrolu.

Hitocume kozó je obvykle líčen jako poťouchlá bytost, která si libuje ve strašení nevinných lidí. Doslovný překlad jeho jména zní „jednooký mníšek“, výraz kozó se ale v době Edo používal i pro označení obchodních učedníků či poslíčků, můžeme proto mluvit i o „jednookém poslíčkovi“. Dnes bývá tento přízrak spojován s různými částmi Japonska (coby mnich se zjevuje například na hoře Hiei u Kjóta), svůj původ má ale v prefektuře Kanagawa v oblasti Kantó.

Hitocume kozó bývá vždy zobrazován se slaměným kloboukem na hlavě. V ruce může mít papírovou lucernu nebo koště a někdy je dokonce jednonohý. Jeho oko nikdy nemrká, zato za nocí jasně svítí. Ve východním Japonsku rodiče své děti nabádali, aby si po setmění uklízely sandály dovnitř do domu, protože Hitocume kozó by se k nim v noci mohl přiblížit a otisknout na ně svou značku přinášející neštěstí. Byl to ale nejspíš jen jeden ze způsobů, jak naučit děti, aby si uklízely své věci.

Folklorista Kunio Janagita (1875–1962) uvádí, že Hitocume kozó představuje zneuctěné horské božstvo, které vystupuje ve služebném postavení, tedy skutečně jako poslíček. Traduje se, že každý rok 8. prosince prochází vesnicemi prefektury Kanagawa, zaznamenává si, které rodiny se v končícím roce nechovaly řádně, a své záznamy poté předává božstvu neštěstí. To pak na jejich základě rozhoduje, na koho v následujícím roce sešle smůlu.

K předání záznamů ale podle tradice dochází až 8. února. Do té doby jsou uloženy u božstva cest jménem Dósódžin, které proto bývá uctíváno i jako ochránce před působením přízraku Hitocume kozó. Ve městě Oiso se navíc už 14. ledna koná festival ohně sagičó. Při něm se na břehu moře zapalují velké hranice ze spletené slámy a bambusu, do nichž se přidávají i použité novoroční ozdoby. Lidé věří, že v těchto ohních shoří i záznamy, které pořídil Hitocume kozó, a oni se tak vyhnou neštěstí.

Jako účinná obrana proti „jednookému poslíčkovi“ může ale posloužit také jednoduchý košík spletený z bambusových štěpin. Někteří obyvatelé venkovských oblastí jej dodnes 8. prosince věší na hřebík vedle domovních dveří, neboť je známo, že Hitocume kozó se takovým místům už zdaleka vyhýbá. Drobné otvory mezi štěpinami totiž považuje za oči a bytosti, které mají víc očí než on, mu nahánějí hrůzu.

Hitocume kozó dnes najdeme vedle proslulého GeGeGe no Kitaró také ve videohrách Super Mario Land 2 nebo Genshin Impact. Tento přízrak bývá zpravidla zobrazován jako jednooký chlapec se slaměným kloboukem na hlavě, často ale také vyplazuje jazyk.

Literarura: