Článek
V horách v prefektuře Tokušima na ostrově Šikoku žije už dlouhá staletí Konakidžidži, v doslovném překladu „dědek, který pláče jako dítě“. Patří mezi přízraky jókai a je spojený zejména s městem Jamaširo, obklopeným horami. Díky manze GeGeGe no Kitaró Šigerua Mizukiho (1922–2015), z níž už v 60. letech 20. století vzniklo i anime, je dnes ovšem známý nejen po celém Japonsku, ale doslova po celém světě.
Konakidžidži je dnes zobrazován nejčastěji jako starý muž s hůlkou – tak ho popsal už folklorista Kunio Janagita (1875–1962) na začátku 20. století. Žije prý v horách, odkud zaznívá jeho dětský pláč. V dávných dobách jeho existence strašila zejména děti, neboť se tradovalo, že pokud zůstanou venku po setmění, sejde Konakidžidži z hor a odnese je pryč.
V Mizukiho manze ovšem Konakidžidži není zlý a Kitaróovi pomáhá, což je zcela v souladu s japonským viděním světa. V něm totiž není nic černobílé, proto i obávané přízraky, které obvykle škodí, mohou za určitých okolností někomu přinést užitek.
Traduje se, že Konakidžidži svým pláčem záměrně lákal do hor starostlivé lidi. Ti se domnívali, že tam zůstalo nějaké dítě, které netrefí domů. Jakmile však ve tmě nějaký dobrodinec uchopil plačící bytost do náručí, dědek začal těžknout, až nešťastníka svou vahou zadusil. Někdy ho prý bylo možné potkat v horách i ve dne – to, když v podobě malého vetchého stařečka žádal pocestné, aby ho poponesli. Všechny jeho oběti ale dopadly stejně.
Dodnes se přesně neví, proč Konakidžidži naříká jako dítě. V japonštině se dětský pláč vyjadřuje citoslovci ogjá nebo gogjáa má se za to, že podobné zvuky vydávaly nejspíš některé druhy ptáků či hmyzu, které po setmění samozřejmě nebylo vidět. Není divu, že se děti bály. To byl ovšem účel – život v horách byl nebezpečný a bylo potřeba, aby to děti co nejdříve pochopily.
V horách prefektury Tokušima žije i mnoho dalších podivných a děsivých bytostí. V Jamaširu mají dokonce své muzeum, které vedle figurín představujících místní přízraky nabízí také více než stovku podivných příběhů, které jsou s nimi spjaté. Ty se v japonštině označují jako kaidany.
Je zajímavé, že v některých japonských podivných příbězích se objevuje i Konakibaba neboli „bába, která pláče jako dítě“. Nejde ale o variantu Konakidžidžiho, ti dva pravděpodobně nemají nic společného. Konakibaba se vyskytuje v prefektuře Aomori na severu Honšú a váže se k ní pověst o muži, který najde v lese plačící dítě. Chce mu pomoci, vezme je proto k sobě domů. Tam si ale všimne, že má dítě tvář stařeny, tak je pro jistotu hodí do hrnce s vroucí vodou, který ještě přikryje pokličkou. Když pokličku po chvíli opět odklopí, najde v hrnci místo dítěte vařenou dýni.
Literatura:
Matsuura, T. The Book of Japanese Folklore. Adams Media 2024. Murakami, K. Strange Japanese Yokai. Tuttle Publishing 2021.
