Japonský býčí démon vám olízne stín, ukradne duši, případně vás rovnou sní!

Býčí démon ušioni představuje mimořádně nebezpečný přízrak (jókai), který může nabývat různých podob. Už v 11. století ho dvorní dáma Sei Šónagon ve svých zápiscích řadí mezi „objekty, jejichž jména vzbuzují obavy“. Takřka vždy bývá zobrazován s býčí hlavou, jinak se ale jeho popisy v jednotlivých oblastech liší. Svým tělem často připomíná ďábla, může ovšem vypadat i jako člověk v kimonu nebo mít dokonce tělo kočky či šestinohého pavouka. Býčí démoni se prý umějí proměnit i v krásnou ženu, jejich pravou podobu ale vždy odhalí odraz na hladině vody, v jejíž blízkosti žijí.

Voda dodává býčím démonům sílu. Tyto přízraky se přitom vyskytují se zejména na západním pobřeží Japonska a traduje se, že s oblibou napadají lidi procházející se po pláži. Často přebývají také ve vodopádech či v tůních, které se vlivem jejich přítomnosti někdy zakalí. Že je přízrak ušioni přítomen, lze poznat podle vousů, které vyčnívají z vody. V bezpečí před těmito bytostmi samozřejmě člověk není ani v blízkosti řek a jezer, o bažinách ani nemluvě. Na ostrově Šikoku žijí prý dokonce i  v horách.

Některé příběhy hovoří o brutálních a divokých bytostech, které plivou jed a mají zálibu v zabíjení a pojídání lidí. V prefektuře Wakajama se například traduje, že i letmé setkání s býčím démonem šíří mezi lidi strašlivé nemoci, proto tu existují dokonce zaříkávadla, která je třeba v případě střetu s ním vyslovit nahlas, aby se hrozivé následky takové události alespoň částečně zmírnily. Zdejší ušioni, jejichž tělo se podobá kočce s třímetrovým ocasem, se pohybují zcela neslyšně, takže zaznamenat včas jejich přítomnost je takřka nemožné.

K tomu, aby býčí démon člověka zahubil, úplně stačí, když olízne jeho stín. Tím totiž ve skutečnosti pozře jeho duši. Nebezpečné ale také je démona byť jen letmo zahlédnout. Nešťastníkovi, který o něj zavadí pohledem, se během chvilky přitíží, začne zvracet krev, postihnou ho vysoké horečky a během několika dnů v bolestech umírá. Aby se takovým koncům předešlo, obětují v některých oblastech býčímu démonovi rýžové víno (sake), které je údajně jeho nejoblíbenějším nápojem. Při přímém setkání je ovšem nemožné zvítězit – pokud se někomu přece jen povede přízrak přemoci, je jen otázkou času, kdy si pro něj býčí démon přijde.

Býčí démoni prý někdy pro větší efekt spolupracují i s dalšími přízraky. Ve své pavoučí podobě se prý často spolčují například s přízrakem mořského hada s ženskou hlavou, zvaným nure onna. Ten krásou své tváře, která se zjeví nad hladinou, okouzlí nic netušího pocestného a naláká ho k vodě, kde na něj ušioni plivne svůj jed. Někdy se nure onna objeví před pocestným v podobě ženy s dítětem v náručí a požádá ho, aby jí dítě na chvíli podržel. Když jí nic netušící nešťastník vyhoví, dítě ztěžkne a doslova přiková dobrodince k zemi. Pak už ovšem opět přichází ke slovu ušioni. O kořist se pak oba přízraky rozdělí.

Množství legend se traduje o býčím démonovi, který žil v období bojujících knížectví (v 16. století) v prefektuře Jamaguči. Ten napadal a požíral nejen lidi, ale i jejich dobytek. Nejvíc prý řádil na ostrově Ušidžima, který se vlivem toho postupem času takřka vylidnil. Démona zlikvidovali až dva bratři – mistři lučištníci, díky nimž tak zůstal život na ostrově zachován. Na památku této události dostal ostrov jméno Ušidžima neboli „býčí ostrov“.

Někdy jsou ovšem přízraky ušioni chápáni nikoli jako démoni, ale jako ztělesnění božstev, s jejichž pomocí lze vymítat zlé duchy. To plyne z teorie, která tvrdí, že býčí démon je ve skutečnosti projevem moci posvátných kořenů kamélií. Kamélie jsou totiž podle tradice spojeny s božstvy schopnými odpuzovat zlé síly. Tyto květiny rostly často v prostoru svatyní, které se vyskytovaly v blízkosti vody, například na mysech nebo na mořském pobřeží.

V Uwadžimě v prefektuře Ehime se každoročně v červenci koná festival ušioni, jehož součástí jsou vedle průvodu, společného tance a ohňostroje také býčí zápasy. Figurína znázorňující býčího démona, s níž se v tu dobu obcházejí jednotlivé domy, měří více než pět metrů a přináší do domácností očistu. Představuje totiž zároveň ochranné božstvo. Masku býčího démona tu proto najdeme i na místní železniční stanici či v restauracích.

O přízracích ušioni se v dřívějších dobách vyprávělo dětem, aby pochopily, že voda je životně důležitá, ale může představovat i hrozbu. Rodiče svým potomkům často zakazovali chodit například do blízkosti vodopádů.

Literatura: