Článek
Podle tradičního kalendáře byl březen „měsícem nového růstu“, v japonštině jajoi. Dnes jde o první měsíc meteorologického jara. Období od 5. do 20. března se označuje jako keičicu, tedy „probouzení hmyzu“. Říká se, že touto dobou se housenky proměňují v motýly a objevují se i první kvítky broskvoní. Kolem 20. března nastává jarní rovnodennost. S jejím příchodem začínají hnízdit vrabci a na jihu už také mohou rozkvétat sakury. Koncem března obvykle přicházejí první jarní bouřky.
Gakugeikai a socugjóšiki – besídky a promoce
V březnu v Japonsku končí školní i fiskální rok, konec tohoto měsíce tedy představuje jakýsi pomyslný předěl. Na všech základních školách se proto konají besídky, kterým se v japonštině říká gakugeikai. Děti při nich podobně jako u nás předvádějí, co si připravily – zpívají, hrají divadlo či secvičené scénky a podobně. Představení se účastní rodiče i další příbuzní, kteří účinkujícím nadšeně tleskají. Na všech typech škol se pak pořádají slavnosti k ukončení školy. Na nich jsou oslavováni noví absolventi, kteří se tak zároveň se školou loučí. Ceremoniálům k ukončení školy se říká socugjóšiki, a čím vyšší je stupeň školy, na níž probíhají, tím jsou důležitější.
Omizutori – svátek vody v Naře
V narském chrámu Tódaidži se 12. a 13. března koná svátek zvaný „čerpání vody“ (omizutori). Ten existuje už od roku 752 a je opředen nejrůznějšími legendami. Na svátek se vždy důkladně připravuje jedenáct mnichů, kteří jej zahajují tím, že přinášejí pochodně do části chrámu zvané Nigacudó. Těmito pochodněmi pak před zraky diváků opisují velké kruhy, až do okolí létají jiskry. Ty mají shromážděné diváky očistit od všech špatností a zajistit jim prosperitu do dalšího roku – to proto, že tento svátek původně v tradičním lunárním kalendáři připadal na začátek nového roku. Následujícího dne se pak nabírá voda z pramene, který vyvěrá právě v Nigacudó. Tato voda, která údajně léčí všechny neduhy, je nabízena jako obětina bohyni milosrdenství Kannon a poté i všem přítomným.
Jedna z legend, které se o původu svátku spojeného s vodou tradují, říká, že jedno z božstev, které bylo pozváno na slavnosti chrámu Tódaidži, se opozdilo, protože bylo na rybách u řeky Onjúgawy. Jako omluvu za svůj pozdní příchod pak nabídlo čistou vodu z této řeky a na místě, kde stálo, vytryskl pramen. Od té doby tu tou dobou voda vyvěrá každý rok.
Chrám Tódaidži v Naře
Ochranné předměty v podobě hraček
Dětem v Japonsku sloužily vždy jako amulety a talismany také jejich hračky. Píšťalky v podobě jedovaté ryby fugu například přinášely štěstí – to se totiž japonsky řekne fuku, stejně jako „foukat“. Píšťalka navíc svým zvukem odhání zlé síly. A štěstí přináší i pražma (tai) nebo velryba (kudžira) na kolečkách. Výraz tai, označující v japonštině pražmu, je totiž součástí slova medetai, tedy „příznivý“, a velryba je zase symbolem štěstí proto, že její ulovení znamenalo vždy potravu na mnoho měsíců. Tygři s pohyblivou hlavou, vyrobení z papírové hmoty, měli zajistit, aby byli chlapci stateční, a červení volci rovněž s pohyblivou hlavou chránily děti tradičně před pravými neštovicemi. I tady je důležitá červená barva, symbolizující štěstí.
Rozšířené pověry
- Spaní s hlavou na sever má za následek krátký život, neboť takto se ukládá tělo při pohřbu.
- Odpočinek těsně po jídle má za následek proměnu v krávu, vepře či slona.
- První sen v novém roce se vždy splní.
- Zlomený hřeben věští neštěstí.
- Velké ušní lalůčky značí velkou laskavost (Buddha měl velké nebo spíše dlouhé ušní lalůčky), ale také znamenají příliv bohatství.
- Když si kočka umývá obličej, bude pršet.
- Když si vytvoříte „loutku zářícího chlapečka“, tedy ve skutečnosti jakýsi svítící míček s namalovaným obličejem (v japonštině se mu říká teruteru bózu), a zavěsíte ho do okna, bude svítit sluníčko.
(Ukázky z knihy Japonský rok. Stručný průvodce japonskou historií a kulturou, kterou spolu s A. Kraemerovou představíme 3. dubna 2025 v 18 hodin v sále Náprstkova muzea.)
