Článek
V Japonsku se mezi mladými lidmi v posledních desetiletích objevovaly různé slangové výrazy související s duševním zdravím i různými poruchami. Z některých těchto výrazů pak vznikla i označení pro konkrétní subkultury. Jedním z takových je i menhera – tedy pojaponštěná zkratka anglického slovního spojení mental health („duševní zdraví“).
Z výrazu menhera, jímž se v Japonsku paradoxně označují spíše lidé (častěji ženy), které trápí různé duševní poruchy, se postupně vyvinul samostatný módní a kulturní směr. Jeho typické vizuální prvky, k nimž patří školní uniformy, zdravotnické doplňky (například náplasti, obvazy a injekční stříkačky) či smutný výraz v očích, přitom odkazují k psychickým traumatům, která vznikají nuceným potlačováním vnitřní bolesti. Představují tedy nejen estetický motiv, ale i určitý apel na společnost, v níž diskuse o vnitřním životě dosud zůstávají tabu.
Díky popkulturním směrům, jako je manga, anime, počítačové hry či móda, a ovšem i díky internetovým fórům, se už dnes i v Japonsku o některých problémech přece jen začíná mluvit na veřejnosti. Do širšího povědomí tak pronikly například informace o sebepoškozování, které si spolu s dalšími dříve skrývanými problémy díky tomu pomalu, ale jistě nacházejí cestu i do rozhlasových či televizních pořadů. Módní trend menhera přitom pomáhá mladým lidem v Japonsku sdělovat vnitřní pocity, které by nebyli schopni vyjádřit slovně.
Fenomén menhera v zásadě pojmenovává napětí mezi individualitou a společností zaměřenou na blaho celku, které mezi mladými Japonci sílí už od 90. let 20. století. Tradiční koncepty jako honne (to, co si člověk opravdu myslí) a tatemate (to, co dává najevo ostatním) totiž vedou k nucenému potlačování vlastních emocí a mohou vyvolat pocity studu či osamělosti. Na kulturu menhera lze v tomto kontextu pohlížet jako na určitý ventilátor. Je to v zásadě vizuální jazyk, který pod rouškou typické japonské „roztomilosti“ (kawaii) upozorňuje na skryté psychické problémy.
Pojem menhera ovšem neznamenal vždy totéž. Na začátku nového miléna, kdy se poprvé vynořil, šlo skutečně jen o japonský zkrácený přepis anglického výrazu pro duševní zdraví. Objevil se tehdy jako jedno z témat na dobovém internetovém fóru ničanneru (2chan), kde se scházeli mladí lidé k diskusím o svých duševních potížích. Probírali tu společně deprese, bipolární poruchu či sebepoškozování a vyměňovali si informace o lécích, terapiích a také o konkrétních poskytovatelích péče o duševní zdraví. Jako menhera přitom postupně začali označovat i sami sebe.
Během nultých let se výraz menhera rozšířil na sociálních sítích a začal se používat v mnohem širším významu, mimo jiné i k pejorativnímu označení žen, s nimiž „bylo obtížné vyjít“ – totiž těch, které otevřeně mluvily o svých psychických problémech. V této době se pojem menhera také spojuje s určitým estetickým stylem, do něhož patří například růžová barva, obvazy a další symboly zranitelnosti.
Po roce 2010 se použití pojmu menhera rozšířilo ještě víc a začalo se už také mluvit o samostatné subkultuře. Menhera tak může označovat třeba i ty, kteří se nacházejí v nerovném vztahu (mohou být například posedlí uspokojováním potřeb svého partnera – nebo naopak), případně ty, kteří působí nevyrovnaně či dokonce vypadají, že by potřebovali (psychiatrickou) pomoc. Někteří odborníci ve spojitosti s rozšířením „kultury“ menhera hovoří o „psychologizaci společnosti“, zejména mládeže, a upozorňují na narůstající potřebu psychiatrů a klinických psychologů. Jako problém přitom označují „prázdnotu“ či „obtížnost života“, kterou dospívající a mladí dospělí vnímají jako bezprostřední událost.
Pro mladé lidi může menhera představovat druh protestu proti normám, které potlačují emoce. Vzestup tohoto fenoménu přitom souvisí s rostoucím důrazem na individualitu, která ale dosud naráží na kulturní očekávání – tedy na požadavek zachování harmonie a přizpůsobení se skupině.
Zdroje:
