Od linky k uměleckému jazyku: Alfons Mucha jako inspirace japonské mangy

Výstava Timeless Mucha: The Magic of Line (Nadčasový Mucha: Kouzlo linky) ukazuje, že český mistr secese byl víc než jen autorem plakátů a že jeho dílo překračuje časové i kulturní hranice. Expozice čítá více než 100 Muchových děl, včetně plakátů, ilustrací a dekorativních prací. Sleduje jeho umělecký vývoj od studií až po vrcholné období předního umělce secese a pozornost zaměřuje také na jeho vliv na současný grafický design a vizuální kulturu, včetně psychedelického umění 60. let a soudobé mangy.

Na začátku 17. století nastala v Japonsku po dlouhém období vnitřních válek stabilizace – zemi tehdy sjednotil vojenský rod Tokugawa, který poté vládl až do pádu feudalismu v roce 1868 (oficiální hlavou státu byl ovšem i nadále císař). Mír s sebou přinesl hospodářský růst a vznikl zde i jedinečný prostor pro novou kulturu, spojenou s tehdejším rozvojem měst. V té době se objevuje nový malířský styl nazývaný ukijoe, tedy „obrazy prchavého světa“. Díla tohoto žánru jsou spjata s životem měšťanských kruhů a jejich náměty věrně obrážejí životní filozofii tehdejší společnosti – kult krásy a zábavy. Výraz ukijoe přitom označuje nový malířský styl, který se v 18. století dostává do popředí v podobě dřevořezu.

Jedním z výrazných zdrojů inspirace tvůrců ukijoe byly i domy gejš a nevěstince v zábavních čtvrtích. Oblíbeným tématem se tak stávají krásné ženy – mezi gejšami a kurtizánami ovšem nechybí ani postavy z japonské historie. Tento žánr, označovaný v japonštině jako bidžinga („obrázky krásek“), přitom rezonuje i napříč Muchovým dílem – typické je zobrazení z profilu, stylizovaný účes, ornamentální pozadí, symboly ročních dob a podobně. Muchovy krásky se stávají evropskou analogií krásek z japonských dřevořezů, a podobně jako tomu bylo v Japonsku s dřevořezy, také Mucha své umění směřoval k lidem, i když svá díla tvořil v době, kdy umění pro širokou veřejnost bylo spíše výjimkou.

Když Alfons Mucha přijel v roce 1887 do Paříže, tamní umělci právě prožívali svou fascinaci Japonskem, z níž vzešel celý proud označovaný jako japonismus  – tento výraz byl poprvé použit ve Francii roku 1872. Dřevořezy ukijoe, porcelán i dekorativní předměty uchvátily celý západní svět. Mucha přitom japonské vlivy nejen vstřebával, ale přetvářel je do vlastního stylu, který brzy dostal své francouzské jméno – „le style Mucha“. Počátkem tohoto stylu se stal slavný plakát Gismonda (1895), vytvořený pro herečku Sarah Bernhardt. Podobně jako tisky ukijoe se i Muchova díla masově reprodukovala a okamžitě zaujala pozornost veřejnosti i kritiků.

Klíčovou roli v šíření japonismu sehrál obchodník Siegfried Bing, jehož galerie Maison de l'Art Nouveau v Paříži spojovala východní a západní výtvarné tradice. Právě v tomto kontextu začíná Muchova kariéra a jeho osobitý styl inspirovaný východní estetikou. Bing přitom podporoval odtržení umění od kopírování minulosti, což rezonovalo s Muchovým přístupem. V Japonsku se nikdy nedělal rozdíl mezi vysokým a užitým uměním a to byla koncepce, která byla blízká i Muchově práci s grafikou a plakáty.

Na Světové výstavě v Paříži roku 1900 byl už Mucha považován za zakladatele plakátového umění. Jeho styl představoval rovnováhu tří prvků: ženské krásy, přírodní symboliky v podobě květin, listů či ovoce a geometrických tvarů, zvláště kruhů a křivek. Ženská krása byla přitom úzce spojena s dobrem, přírodní symbolika posilovala emocionální rovinu sdělení a geometrické tvary lahodící oku navozovaly pocit harmonie. Tento Muchův vizuální jazyk se stal důležitou součástí secese a byl hojně kopírován, nejen v uměleckých kruzích, ale i v průmyslové výrobě.

Mucha zemřel těsně před začátkem 2. světové války a po válce zájem o jeho dílo poněkud opadl. Obnovil se až v 60. a 70. letech 20. století – klíčovou se přitom stala výstava Art Nouveau and Alphonse Mucha (Secese a Alfons Mucha) v Londýně v roce 1963, po níž následovaly další výstavy v Evropě i v USA. Mucha začal výrazně oslovovat mladou generaci a jeho dílo postupně ovlivnilo britské i americké psychedelické plakáty a americké komiksy.

V Japonsku se první velká Muchova výstava konala v roce 1982 a stala se počátkem umělcovy „druhé kariéry“ v Asii. Muchovo umění se stalo inspirací pro tvůrce mangy (zejména žánru šódžo, určeného dívkám a mladým ženám), anime, videoher a později i pro street art a vizuální online kulturu. V katalogu výstavy Timeless Mucha někteří japonští umělci přímo uvádějí, čím je Mucha oslovil. Akemi Macunae, autorka šódžo mangy, říká: „Mucha dokázal spojit komerci, výtvarnost a dekorativnost v jednom obraze. Je mým vzorem.“ A Hideko Mizuno, jedna z prvních žen japonské mangy, vysvětluje: „Muchův styl mě doslova uchvátil. Jeho linie objímají celek, ale zároveň vykreslují každý detail.“

Ačkoliv Mucha explicitně Japonsko jako svou inspiraci neuváděl, jeho přístup k vizualitě nese známky japonského pojetí kompozice, symboliky, přírodních tvarů i duchovního přesahu – Mucha hledá krásu v harmonii, která představuje základní japonský životní postoj. Dnes je tento velký umělec secese chápán jako kulturní most mezi Evropou a Japonskem. Po něm přešla nejprve z Japonska do Evropy inspirace v podobě dřevořezů ukijoe, kterou si Mucha proměnil ve svůj vlastní styl, a poté se do Japonska vrátil jeho vizuální jazyk, který je dodnes inspirací japonské popkultury.

Výstava Timeless Mucha: The Magic of Line byla od 22. února do 18. května 2025 byla k vidění v The Phillips Collection ve Washingtonu, D.C. Další její zastávky jsou New Mexico Museum of Art, Santa Fe, NM (20. června – 20. září 2025), Boca Raton Museum of Art, Boca Raton, FL (19. listopadu 2025 – 1. března 2026), Nelson-Atkins Museum of Art, Kansas City, MO (11. dubna – 30. srpna 2026) a Museo Kaluz, Mexico City, Mexiko (8. října 2026 – 8. února 2027. Výstava má za cíl nejen představit dílo Alfonse Muchy, ale také ukázat současný umělecký dialog, který jeho tvorba dál inspiruje – napříč médii, generacemi i kontinenty.

Katalog k výstavě je dostupný v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Zdroje: