Příběh sběrače bambusu aneb O princezně Kagujahime

Žil kdysi v Japonsku muž, jehož živobytím bylo sbírat v lese bambusové dříví a upravovat je, aby je pak mohl prodat jako stavební materiál. Nouzí netrpěl, šťastný ale nebyl, neboť i s manželkou marně toužil po děťátku.

Jednoho dne při sběru bambusu spatřil muž zvláštní světlo, které jako by vycházelo z jednoho ze sebraných stvolů bambusu. Muž jej vzal do ruky a opatrně rozlomil. Ke svému velkému překvapení spatřil uvnitř malinkou holčičku. Nechal nasbíraný bambus ležet, vzal děťátko do dlaně a opatrně je donesl domů.

„Podívej se! Božstva nám seslala děťátko!“ hlásil ženě, sotva se vrátil domů. „Potarej se o ně, jak nejlépe umíš!“

Žena sběrače bambusu byla překvapena, hned se však ujala role matky a zahrnula holčičku veškerou péčí. Mohla jí dopřát vše, co bylo třeba, neboť jejímu muži božstva přála – při sběru bambusu nyní ve stvolech pravidelně nacházel pravé zlato!

Sběrač bambusu postavil velký dům a společně se ženou v něm vychovával dívenku, která rostla jako z vody a byla den ze dne krásnější. Dali jí jméno Kagujahime, tedy „princezna zářivého světla“.

Z Kagujahime během pouhých několika měsíců vyrostla spanilá mladá žena a pověst o její kráse se rychle rozšířila po celé zemi. Nápadníci se sjížděli ze všech stran, sběrač bambusu však před nimi dívku pečlivě chránil – kromě jejích společnic k ní nikoho nepouštěl.

Když však přišlo o ruku Kagujahime najednou žádat pět mocných mladých mužů z knížecích rodů, nemohl je jen tak odmítnout. „Ta krásná dívka, o jejíž ruku se ucházíte, není ve skutečnosti moje skutečná dcera, nemohu proto rozhodovat za ni,“ řekl jim. „Ať se sama rozhodne, kterého z vás si vybere.“

„Jak poznám, který z těch mužů mě upřímně miluje?“ zeptala se Kagujahime svého otčíma, když jí o nápadnících pověděl. Když na to sběrač bambusu nedokázal odpovědět, zadala pak každému z mužů obtížný úkol. Prvnímu přikázala přinést buddhovu kamennou číši z Indie, po druhém chtěla zlatou větev ze stromu na bájném ostrově, třetí měl opatřit ohnivzdornou kožešinu, čtvrtý dračí drahokam a pátý lasturu z vlaštovčího hnízda.

Žádnému z nápadníků se ale nepodařilo zadaný úkol splnit, ani když se uchýlili k důmyslným podvodům. Ten, který měl přinést zlatou větev, například najal nejlepší řemeslníky, aby ji pro něj vytvořili – když ji pak ale své milé předával a líčil přitom dobrodružství, která při cestě na bájný ostrov údajně zažil, řemeslníci vtrhli do princezniny komnaty a dožadovali se odměny za svou práci.

Pověsti o krásné dívce doputovaly až k císaři, který se ji rozhodl přivést do paláce, vypravil se proto do domu sběrače bambusu s celým procesím. Kagujahime se k císaři chovala velmi uctivě, odjet s ním do jeho paláce ale odmítla. Přesto si pak ještě několik let vzájemně vyměňovali dopisy protkané lyrickými básněmi.

V té době se ale v chování Kagujahime něco změnilo. Jako by ztratila zájem o lidi i o dění kolem sebe, začala se čím dál tím víc upínat k měsíci – jakmile se večer vyhoupl na oblohu, hleděla na něj, jako by ji k sobě volal.

Sběrač bambusu i jeho žena si o Kagujahime dělali starosti a opakovaně se ptali, co se jí stalo, dívka však neodpovídala. Až když v noci patnáctého dne osmého měsíce sestoupil z nebes v jasném svitu měsíce nebeský průvod, aby ji doprovodil na cestě k měsíčnímu paláci, svěřila jim pravdu. Pochází z měsíce a na zem do říše lidí byla poslána za trest, který dnešního dne vypršel. Na to si oblékla roucho z peří, které jí podala jedna z nebeských bytostí, vznesla se vzhůru a zakrátko i s celým svým doprovodem zmizela.

Ještě než se Kagujahime vrátila na nebesa, poslala prý císaři na rozloučenou dopis, k němuž byl přiložený elixír nesmrtelnosti. Ten se pak zeptal svých rádců, kde leží hora, která je nejblíže nebi, a když se dozvěděl, že v provincii Suruga, hned tam vyslal posly, aby tam dopis i s elixírem spálili. Od té doby prý stoupá z vrcholu této hory dým až k nebesům a říká se jí Fudži – to je varianta výrazu fuši, tedy „nesmrtelnost“.

Příběh sběrače bambusu je považován za nejstarší dochovanou japonskou prózu. Vznikl nejspíš už v 9. století, jeho autor ovšem není znám. Dnes existuje množství variant, které se od sebe liší mimo jiné i počtem urozených nápadníků a také úkoly, které jim Kagujahime přikázala splnit.

Literatura: