Článek
K životu v Japonsku patří folklór podivných a strašidelných příběhů, my máme folklór spojený s doručováním zásilek. Už ho dobře znám, tak se vždy od začátku prosince děsím, kolik mých japonských kamarádů se rozhodne mi poslat drobnou pozornost, kvůli které budu muset dvakrát na poštu, a ještě za ni zaplatím skoro celou její hodnotu. Myslíte si, že je to přitažené za vlasy? Možná ano, jde ale o běžnou praxi České pošty a mou každoroční bojovku. Tady je popis té letošní:
V úterý jsem celé dopoledne pracovala doma. Odcházela jsem z domova kolem druhé hodiny a našla ve schránce výzvu k vyzvednutí zásilky, kterou se prý „nepodařilo doručit“, přestože zvonky u domovních dveří i bytu fungují, byla jsem doma a slyším dobře. Takhle to ovšem chodí vždycky, možná že jen náš doručovatel neumí číst, kdoví.
Při bližším ohledání jsem zjistila, že jde o doporučené psaní s dodejkou. Odesílatel jako obvykle uvedený není, i když kolonka na něj na formuláři je, já už ale tuším, která bije, neboť mám datovou schránku a není tedy důvod mi posílat doporučené dopisy. Píše mi jako obvykle Česká pošta, která dodnes nebyla schopna vyřídit mou žádost podanou před několika lety, aby mě o zásilkách podléhajících celnímu řízení laskavě informovala emailem. Možná po nich ale chci moc - jak mě posledně informovala jedna pracovnice pošty, internet na poštách nemají, mají jen vnitřní síť.
Týž den večer to těsně před zavíračkou stihnu na poštu. Naštěstí tu skoro nikdo není, i když se blíží Vánoce. Není divu, k odesílání zásilek je mnohem lepší třeba Zásilkovna, tak přicházím na řadu docela rychle. Kromě dopisu mi u přepážky nabízejí losy. Přemýšlím, zda v tom není nějaký skrytý význam (před pár lety mi nabízeli dokonce pánvičky), ale s díky odmítám.
Bohužel jsem se nemýlila. Píše mi Česká pošta, že mi přišla zásilka podléhající celnímu řízení, a tak musím vyplnit celní prohlášení. Mám tři možnosti: využít služby celního deklarenství České pošty, zásilku odmítnout, nebo si ji odbavit sama. Také se dozvídám, že od soboty mi bude účtováno úložné 50 Kč denně. To mě trochu udivuje, ale jen do té doby, než si přečtu, že zásilka dorazila do Prahy už o týden dřív, než se mě pošta rozhodla informovat. Mám poměrně náročný týden, tak volím první možnost, abych s tím ztratila co nejméně času.
Je mi jako obvykle trochu záhadou, co na zásilce chtějí proclít, když je i v dopise, co mi pošta posílá, seznam předmětů, které obsahuje, jasně uveden a žádný z nich clu nepodléhá: (opisuji doslova) Writing paper; ORIGAMI paper; ballpoint pen; Lip balm; Scrubber; Talisman. Celková hmotnost činí 0,298 (jednotka není uvedena).
Podle pokynů v dopise otevírám webový formulář. Kvituji s povděkem, že některé údaje jsou už předvyplněné, například celková cena 4200 JPY (asi 280 Kč). Zbývá vyplnit, co přesně a v jakém množství zásilka obsahuje. To já samozřejmě nevím, je to dárek, a tak vycházím z informací, které mi zaslala Česká pošta. Jednoduché to ale není, aby se dal formulář odeslat, je třeba u každé položky zadat druh zboží výběrem ze seznamu a doplnit informaci o materiálu.
Celé mi to trvá asi hodinu, musím totiž hádat, jaké výrazy bude obsahovat oficiální údaj, který je třeba zadat do kolonky Popis zboží. A ano, zdržuje mě i zlost, která mnou přitom cloumá. Dopisní papíry zařazuji pod „Zápisníky, složky dopisních papírů a poznámkové bloky“, origami papír pod „Ostatní“, propisku pod „Na tekutý inkoust (pera s otočnou kuličkou)“, jelení lůj pod „Přípravky na líčení rtů“, talisman pod „Sošky a jiné ozdobné předměty“ a masážní žínku pod „Sanitární (hygienické) výrobky a jejich části a součásti“. Počet jednotlivých předmětů odhaduju (v předvyplněném formuláři byl uveden celkový počet 100) a cenu uvádím v korunách tak, aby součet odpovídal té uvedené v jenech. Uf, odesláno. Rekapitulace přichází obratem, už naštěstí e-mailem.
Hned druhý den, tedy ve středu, přichází (opět e-mailem) informace, že zásilka byla vypravena z pošty Praha 120 a předána k přepravě na mou adresu. Spolu s ní přichází i platební výměr cla (dle očekávání je to 0 Kč) a poplatkový lístek na 200 Kč za „Služby celní deklarace“ (to jako že jsem poštovním úředníkům přeložila deklarované předměty z angličtiny do češtiny?), které mám uhradit doručovateli. Moc tomu sice nerozumím, ale budiž, hlavně abych to už mohla pustit z hlavy.
Ve čtvrtek před polednem přichází další e-mail. „Vážený zákazníku, dnes v čase 15:30–17:30 hod. Vám budeme doručovat mezinárodní zásilku.“ Prima, tak se to pohnulo. Jsem v tu dobu doma, ale podle očekávání se ani tentokrát doručovatel nedostaví. Musím si holt ještě den počkat. Poslední email přichází v pátek v jedenáct: „Vážený zákazníku, bohužel se nám nepodařilo doručit Vaši mezinárodní zásilku…“
V pátek po poledni jdu tedy znovu na poštu a ani tentokrát tam naštěstí skoro nikdo není. Platím 200 Kč za nevyžádané služby České pošty a konečně držím v ruce svou zásilku, odeslanou z Japonska letecky 25. listopadu. Je na ní už z Japonska razítko „Dispatch Note & Customs Documentation Enclosed“ a pod igelitovým obalem v angličtině uvedený seznam předmětů i s jejich počtem a přesnou cenou – tedy přesně to, co po mně Česká pošta požadovala a za co si naúčtovala 200 Kč.
Až bude nějaká demonstrace za zrušení pošty, dejte mi prosím vědět. Budu v první řadě!
