Článek
Je třeba zachovat harmonii
Pro Japonce je důležité za každou cenu zachovat aspoň zdání harmonie (wa), mnoho věcí se proto vyjadřuje nepřímo. Slovíčko „ne“ (iie) se jako odpověď na žádost nepoužívá, to ovšem neznamená, že Japonci nic neodmítnou. Jasné „ne“ představuje například fráze „Udělám, co bude v mých silách“, a to i když je vyslovena anglicky. Pokud se v recepci hotelu zeptáte, zda si tam můžete vyměnit peníze, a odpověď bude znít „Dnes to bohužel není možné“, raději nečekejte do druhého dne a poohlédněte se někde jinde. Jednoznačné přitom není ani slovíčko „ano“ (hai). To může jen naznačovat, že člověk vnímá, co mu někdo jiný říká, aniž by s tím souhlasil, případně může jít o pobídku – třeba když prodavač podává zboží zákazníkovi.
Odlišnost běžných frází
Nedorozumění ve styku Japonců s cizinci plynou i z toho, že některé fráze uvedené v průvodcích po Japonsku mají v japonštině poněkud jiný význam, i když se používají ve stejné situaci. Například „dobrou chuť“ se obvykle překládá jako itadakimasu (vyslovuje se itadakimas, koncové u se nečte). Tento výraz ale ve skutečnosti znamená „já bych si s dovolením vzal/a“, proto jím nelze popřát dobrou chuť nikomu jinému. Dobrou chuť druhému Japonci nepřejí – japonské jídlo chutná vždy skvěle (a navíc je krásné), tak to není třeba. A podobně si Japonci nepřejí ani „šťastnou cestu“ – to zase nemohou nijak ovlivnit. Pro šťastný návrat se v Japonsku používá talisman s žábou - ta se totiž japonsky řekne kaeru a stejně zní i sloveso „vracet se“.
Je dobré mít u sebe hotovost
I když platební karty jsou už dnes i v Japonsku běžné a na turisticky exponovaných místech lze platit i bezkontaktně, vždy je jistější mít s sebou i hotovost. Někde totiž platební terminály přijímají jen japonské karty a někde chybějí úplně. To platí například pro pokladny umístěné u vstupu do komplexů buddhistických chrámů - jde o duchovní prostor a nikdo neví, jak elektronika ovlivňuje božstva, proto se na takových místech dává přednost hotovosti. Bankovky se navíc obvykle nepředávají z ruky do ruky, ale pokládají se na místo k tomu určené - a pokud už se podávají (tam, kde je není možné položit), tak zásadně oběma rukama.
Čistota je široký pojem
Pro Japonce je velmi důležitá čistota. Používá se pro ni výraz kirei, který znamená zároveň „krása“. Vychází z původního kultu šintó a projevuje se samozřejmě i ve veřejném prostoru, který bývá navíc mnohdy i úhledný. Jde přitom o širší pojem než v češtině - představuje i jistou uspořádanost a respekt, které se projevují i v chování lidí. V Japonsku se zkrátka nikdo nestrká, na nástupištích vlaků se tvoří na nástup do vozu fronty podobně jako u eskalátorů, nikdo nepředbíhá.
Cestování hromadnou dopravou
V dopravních prostředcích si každý hned sundá ze zad batoh, aby nikomu nepřekážel, a také se v nich moc nemluví (pokud ano, tak tiše). Telefonovat se v nich nesmí a v blízkosti sedadel pro invalidy se nesmějí používat elektronické přístroje vůbec. Neznamená to ale, že by všude byl klid. V metru, ve vlacích i na nádražích se ozývá množství hlášení - aby se lidé na eskalátorech drželi madel, aby neohrožovali ostatní svými zavazadly a podobně. A když zrovna prší, tak ještě na každé stanici připomínají, aby si nikdo nezapomněl ve voze odložený deštník. Co je ale dobré ještě vědět - starším lidem se v Japonsku v dopravních prostředcích místo neuvolňuje. Pokud byste někoho pustili sednout, dali byste mu tím najevo, že je na tom hůř než vy, a to je nevhodné, protože byste ho tím zahanbili. A zahanbili byste zároveň všechny ty, kteří zůstali sedět. Pokud by vás taková situace uvedla do rozpaků, raději si nesedejte vůbec.
Pozor na pot
Za nečistotu je pokládáno vše, co se vylučuje z těla. Z tohoto důvodu není vhodné smrkat na veřejnosti. Pokud není zbytí, je třeba si vyčistit nos nenápadně a použitý kapesník (vždy jen papírový!) hned vyhodit - ideálně na toaletě. Znečištění ovšem představuje i pot, jehož zápach je pro Japonce nepřijatelný. I v horkém létě proto japonští muži nosí pod košilí nátělník a na krk si dávají malý froté ručníček, zatímco ženy s sebou zpravidla nosí vlhčené ubrousky s jemnou vůní k otírání potu. A třeba řidiči (nejen) autobusů nosí rukavice, aby neznečistili svým potem volant.
Zouvání
Japonci se doma zouvají. To je nám blízké, ale v Japonsku je třeba odložit boty i na některých veřejných místech - například ve vnitřních prostorech chrámů, v tradičních divadlech kabuki nebo v restauracích, kde se sedí na zemi. Tam, kde pokrývají podlahu rohože tatami, se smí vstoupit jen v ponožkách, u vstupů do japonských hotelů (rjokan) jsou obvykle připravené pro hosty pantofle (ty se ale používají jen na chodbách, do pokojů s rohožemi se musí opět jen v ponožkách). Doma mívají Japonci přezůvek dokonce víc druhů - říká se, že jsou to pomyslné dopravní prostředky, v nichž se lidé pohybují po domě. Zvláštní přezůvky se používají třeba do koupelny, kde bývá na podlaze mokro, a také na toaletu, která je pokládána za rituálně nečisté místo (byť je samozřejmě dokonale čistá). Do Japonska se v každém případě hodí přibalit boty, které se snadno nazouvají.
Pantofle pro hosty, Lázně Jumoto, poloostrov Oga
Co (ne)dělat v restauraci
V restauraci dostane každý host zdarma vodu nebo čaj (v létě studený, v zimě teplý) a také navlhčený ubrousek (ošibori) na otření rukou před jídlem (opět v létě studený, v zimě horký). Ten je třeba před jídlem použít. Většina jídel se jí hůlkami (ne všechna, například převzaté indické kari s rýží se jí lžící), pro jejichž používání také platí množství pravidel. Hůlky se například nesmějí zapichovat kolmo do misky s rýží, protože tak se rýže klade coby obětina na hrob či na domácí buddhistický oltář. Není slušné ani hůlkami na někoho ukazovat a hůlky by se správně neměly pokládat ani přes misku s jídlem - na odkládání slouží stojánky. V restauracích se platí buď předem - někdy (i v lepších restauracích) v automatu, kde si vybíráme jídlo, anebo po jídle u pokladny, která bývá zpravidla blízko východu. A nikdy se nedává spropitné, to by byla nezdvořilost.
Na závěr obecná rada pro všechny, kteří se do Japonska chystají poprvé - dívejte se (nenápadně!) kolem sebe a chovejte se pokud možno jako ostatní, abyste na sebe zbytečně neupozorňovali. Napojíte se tak na místní energii a Japonsko si skvěle vychutnáte. Je lepší nechat věci plynout než se prosazovat, a to i když budete mít pocit, že máte pravdu.
Literatura:
Vostrá, D., Kraemerová A. Japonský rok. Stručný přehled japonské historie a kultury. Praha: Universum 2025.
