Tokio – metropole, která nikdy nespí

Tokijská metropolitní oblast se nachází na východním pobřeží ostrova Honšú a představuje nejen nejvýznamnější politické, ekonomické i kulturního centrum Japonska, ale i důležitý dopravní uzel. V celé oblasti žije kolem 14 milionů obyvatel. Někdy se v souvislosti s Tokiem uvádí počet obyvatel přesahující 40 milionů, ten se ale vztahuje k takzvanému „velkému Tokiu“, kam patří i části šesti sousedních prefektur, odkud lidé dojíždějí do Tokia za prací.

Tokio má bohatou historii, která sahá hluboko do minulosti. Původní město Edo na tomto místě založil šógun Iejasu z rodu Tokugawa na samém počátku 17. století a jako sídelní město šógunátu pak sloužilo až do pádu feudalismu v roce 1868. Postupně se rozrostlo v jedno z největších měst na světě a stalo se centrem politické moci i svébytné měšťanské kultury. Po obnovení císařské vlády se sem z Kjóta přestěhoval císař. Edo bylo přejmenováno na Tokio, v překladu „východní hlavní město“ a stalo se oficiálně hlavním městem Japonska.

Od té doby prošlo Tokio mnoha dramatickými proměnami a dvakrát bylo přímo znovu vybudováno – poprvé po ničivém zemětřesení v roce 1923 a podruhé po rozsáhlém bombardování během druhé světové války. Dnes tato metropole představuje směsici nejmodernější architektury, historických chrámů, rušných ulic, tradičních zákoutí, luxusních obchodních čtvrtí a klidných parků. Lze tu najít skutečně vše – od starobylé kultury až po nejnovější technologie.

Čtvrť Šindžuku představuje živou a dynamickou oblast. Nachází se tu množství kancelářských budov, nákupních center i futuristických mrakodrapů, mezi něž patří Módo gakuen kokún tawá, kterému se zkráceně říká Kokún (v překladu „kukla“), postavený v roce 2008. Významným dopravním uzlem je tu stanice Šindžuku, která propojuje různé linky metra, příměstské vlaky i autobusy.

Šindžuku nabízí nepřeberné množství nákupních možností a kulturních zážitků včetně bohatého nočního života v severní části Kabukičó, zároveň je ale i sídlem úřadu tokijské metropolitní vlády. Ten tvoří komplex budov, z nichž nejvyšší má 48 pater a měří 243 metrů. Její věže jsou zdarma přístupné veřejnosti a nabízejí panoramatický výhled na celé Tokio.

Mezi místními i turisty se těší velké oblibě úzká „ulička vzpomínek“ Omoide jokočó. Té se tu říká „počůraná ulička“ (Šonben jokočó), což je název odkazující k době jejího vzniku. V období po druhé světové válce byla totiž vybudována doslova v ruinách jako místo pro odreagování vojáků – toalety tam tehdy pochopitelně nebyly. Dnes to tu voní grilovaným kuřecím masem a v otevřených barech natěsnaných vedle sebe se dá jen stěží najít volné místečko.

I v tak rušné čtvrti, jako je Šindžuku, lze ale najít i klidná místa. Patří mezi třeba císařská zahrada Šindžuku gjóen nebo nenápadná svatyně Hanazono založená v polovině 17. století. Ta je zasvěcená božstvu rýže Inarimu a dnes se sem chodí modlit za úspěchy zejména podnikatelé.

Čtvrť Šibuja dnes představuje zejména centrum módy a nakupování. Populární je hlavně mezi mladými lidmi, kteří míří do zdejších butiků i nákupních center, mezi něž patří například obchodní dům 109 (iči maru kjú) s ikonickou věží. Neméně oblíbené jsou ovšem i zdejší kavárny, restaurace a noční kluby. Vyhlídková plošina na vrcholu mrakodrapu Shibuya Scramble Square (japonsky Šibuja sukuranburu sukuea) nabízí panoramatické výhledy na město z výšky bezmála 230 metrů.

Slavná je také šibujská obří křižovatka s širokými přechody, kde se proplétají stovky lidí přicházejících ze všech stran. Nedaleko od ní se nachází známá socha psa Hačikó, který se stal symbolem věrnosti. Hačikó prý ve dvacátých letech 20. století každé ráno doprovázel na nádraží v Šibuji svého pána, profesora Uena. Ten odtud odjížděl do práce a Hačikó tu na něj vždy až do večera čekal, aby ho doprovodil i na cestě domů. V roce 1925 profesor Ueno během přednášky náhle zemřel, ale Hačikó na něj podle pověsti čekal ještě dalších devět let.

Historická čtvrť Asakusa nabízí pohled do tradiční japonské kultury a architektury. Symbolem celé čtvrti se stala brána Kaminarimon (v překladu „brána hromu“) zdobená obřím červeným lampionem. Od ní vede nákupní ulice Nakamise dóri až k nejstaršímu tokijskému chrámu Sensódži. Množství turistů si sem vedle návštěvy buddhistického chrámu přichází i vychutnat starobylou atmosférou, nakoupit výrobky tradičních řemesel, rýžové sušenky senbei, sladkosti a ovšem i suvenýry.

Chrámový komplex Sensódži se označuje také jako Asakusa Kannon a patří k němu i svatyně kultu šintó, Asakusa džindža. Chrám je zasvěcený bohyni milosrdenství Kannon a představuje symbol znovuzrození a míru. Během třetího květnového víkendu se tu koná třídenní slavnost Sanja macuri, která oslavuje tři zakladatele chrámu, kteří jsou dnes uctíváni v přilehlé svatyni.

Čtvrť Asakusa se nachází v blízkosti řeky Sumidy, po níž plují vyhlídkové lodě. Poskytují impozantní pohled na televizní a vyhlídkovou věž Tokyo Skytree vysokou 634 metrů a na sídlo společnosti Asahi bíru (bíru znamená „pivo“), k němuž vedle budovy ve tvaru piva s pěnou patří i socha Kin no unko. Její název se dá přeložit jako „štěstí“, ale i jako „zlaté hovínko“, a znázorňuje plamen.

Zábavu a moderní architekturu poskytuje například Odaiba, ležící na uměle vybudovaném ostrově v Tokijském zálivu. Nachází se zde například futuristická budova televizní stanice Fuji TV, fotogenický most Rainbow Bridge a množství obchodních center.

Další moderní čtvrť představuje Roppongi, která je dnes pokládána za centrum luxusních nákupů a nočního života. Gastronomické zážitky nabízí například komplex Roppongi Hills, kde se nacházejí tradiční japonské i mezinárodní restaurace oceněné michelinskými hvězdami. Místní galerie Mori se zaměřuje na současné umění.

Na severu Tokia leží zajímavá čtvrť Ikebukuro, která v sobě kombinuje moderní i tradiční prvky. Místní i turisté sem jezdí za nákupy, za kulturou, ale i za tradiční gastronomií. Obchodní centrum Sunshine City nabízí vedle množství nejrůznějšího zboží také zábavní parky a akvárium.

Oblíbeným cílem pro jednodenní výlety z města Tokia je hora Takao. Ta se nachází na západním okraji Tokia a nabízí množství turistických tras s krásnými výhledy či tradiční chrám Jakuóin, založený údajně už v 8. století. Asi 50 kilometrů odtud leží malebná oblast Okutama, již hojně využívají milovníci outdoorových aktivit. Jezero Okutama nabízí krásné výhledy a do hor Mitake se jezdí za šintoistickými svatyněmi. Oblast Okutama nabízí i horké koupele v tradičních japonských lázních.

Do prefektury Tokio patří ale i vzdálenější místa. Souostroví Izu pokryté sopečnými horami s termálními prameny je od Tokia vzdálené asi 300 kilometrů a je známé svými plážemi a bohatou přírodou. Ještě o hodně dál se pak nachází souostroví Ogasawara, vyhledávané pro svou unikátní flóru a faunu. Sem se hojně vydávají například potápěči, kteří zde nacházejí široké možnosti pozorování podmořského života.