Článek
Když v Brně někdo slíbí, že něco postaví „rychle a efektivně“, vezměme si raději deku, termosku s kakaem a pohodlné křesílko. Protože zážitek, který následuje, bývá více příbuzný výrazně zpomalenému záběru než normálnímu filmu. Dokonalou ilustrací je takzvaná brněnská náplavka – noblesní promenáda podél Svratky, která měla být jednou z vlajkových lodí protipovodňových opatření. Měla být. Možná i bude. Ale celé to nápadně připomínalo kreslený seriál se dvěma kutily, jejichž jména lze nalézt v šachové terminologii (ano, Pat a Mat).
Stavba začala v lednu 2022. Odhadované náklady – něco přes 1,2 miliardy korun. Hotovo mělo být do října 2023. Tedy, takový byl alespoň optimistický nástřel, nejsem si však jist, zda tomu některá ze zúčastněných stran kdy věřila. Když si to datum dnes člověk zpětně přečte, nelze se ubránit dojmu, že vést tehdejší plánovací schůzku musel nějaký horlivý fanoušek sci-fi. Anebo někdo, kdo si popletl Brno s Dánskem. Skutečnost totiž byla, jak už to v Brně bývá, o poznání barvitější.
Někdy v průběhu roku 2023 se začalo mluvit o prvním zpoždění. Pak přišlo druhé. A třetí. Jako by se termíny dokončení řídily lunárním cyklem nebo šířkou bagrové lžíce. A když už jsme u bagrů, zážitkový vrchol přišel na podzim. Na staveništi se totiž vážně a neodvolatelně utopil bagr. Celá událost se dala interpretovat různě; jako nějaké z dalších dílek sochaře Davida Černého, známého coby autor „klikujícího autobusu“, jako protest stroje proti přesčasům, nebo si tam prostě ten bagr někdo chtěl jen nechat umýt. Ekologicky samozřejmě. Skutečnost však byla mnohem prozaičtější, na ten ubohý kus techniky prostě někdo zapomněl a on z velké části zmizel pod hladinou. A stavba se (opět) zastavila.
Proč se vůbec náplavka stavěla tak dlouho? Důvodů bylo hned několik a vážně by vydaly na celovečerní dokument. Shrňme si tedy alespoň ty nejzajímavější. Třeba to, že pod povrchem budoucí chlouby města nikdo pořádně nezmapoval stávající sítě. Při kopnutí do země si tak dělníci mohli připadat spíše jako archeologové, než jako kopáči (nebo jim říkejme honosněji – mistři stavebního řemesla). Kanalizace, vodovody, technické rozvody – vše se překreslovalo, opravovalo, dokreslovalo. A s každým takovým objevem a jeho nápravou se prodlužoval čas. Ptáte se, jak je něco takového možné? Jo, to já taky…
Když jsme u těch komplikací, sluší se říct, že v tomto objednatel postupoval korektně. Ale pojďme od začátku. Jedno z hlavních výběrových řízení bylo vypisováno v březnu 2021 pod názvem „Nábřeží řeky Svratky – Realizace protipovodňových opatření města Brna – etapy VII a VIII“. Šlo o stavební práce, zejména výstavbu protipovodňových opatření v úseku od koupaliště Riviéra přes Poříčí až po viadukt Uhelná. Součástí byla rekonstrukce koryta řeky, modelace břehů, výstavba hrází, výsadbu zeleně, vybudování pěších a cyklistických stezek, laviček a mobiliáře. Řízení bylo nadlimitní, užšího typu, a radní v podzimním kole schválili 6 finalistů.
Později, v dubnu 2023, město vypsalo samostatné otevřené řízení na výběr technického poradce pro tutéž akci (etapy VII+VIII). Cílem bylo zajistit odbornou dohled nad realizací projektu – tedy v rámci komplexu protipovodňových opatření při stavbě náplavky. Lhůta pro podání žádostí byla od 20. dubna, uzávěrka byla 22. května 2023. A právě tento postup byl reakcí na zjištěnou složitost projektu a potřebu další odborné kontroly během stavby. Povšimněme si však, že už na podzim 2021 bylo schváleno 6 finalistů, zatímco tendr na odborný dohled byl vypsán až na jaře 2023…
Do toho všeho přišly i povodně. Poněkud ironické zesměšnění stavby, která má před povodněmi chránit, že? Bohužel je třeba konstatovat, že v Brně to asi nikoho nepřekvapí. Stalo se to spíše vděčným námětem pro lidovou tvořivost než důvodem k věcným otázkám. Ptáte se, jak je to možné? Jo, to já taky… Asi se trochu opakuji, ale prostě mi to nějak nejde na rozum.
Výkopy se opakovaně zavíraly, chodníky blokovaly provizorní zábrany, a když se náhodou někde přeci jen dalo projít, lidé tím byli tak překvapeni, že zamířili i tam, kam neměli, a pošlapali čerstvý beton.
Celkové náklady, které město muselo nakonec spolknout, se zastavily na 1,511 miliardy korun bez DPH. To je asi o čtvrt miliardy víc, než bylo v plánu. Část bude pokryta dotacemi. Ačkoliv se to snažili zastupitelé vysvětlit náročností terénu a komplexností protipovodňových opatření, pravda je, že tu prostě někdo zaspal. A nebyl to jen ten, kdo nechal bagr po střechu ve vodě.
Nakonec jsme se však dočkali. Vznikla kolonáda se jménem prof. Ing. arch. Ivana Rullera (brněnský architekt a po sametové revoluci děkan Fakulty architektury VUT v Brně), upravené nábřeží, procházkové trasy, lavičky a stromy. Také kavárna, která zatím nemá nájemce. A za Riviérou mokřad, který vypadá, že v něm může kdykoli opět něco utonout. Snad to nebudou naděje Brňanů na nové vlakové nádraží, pro nějž jsou tato protipovodňová opatření klíčovou stavbou.
Jedna perlička na závěr. Vlastně se ani nedivím, že po všem to nekonečném čekání se našel i netrpělivý jedinec, který toužil po čerstvé kávě z nově vybudované kavárny. Vybavil se tedy páčidlem a šroubovákem a rozhodl se kavárnu kterési červencové noci navštívit. Bohužel pro něj dispečer u kamer městské policie nespal a hlídka tak byla na místě již za tři minuty. Způsobená škoda 100 tisíc korun a poničená nová stavba jsou přesně tím typem reklamy, který Brno ve světě potřebuje. Děkujeme.
Anketa
Použité zdroje:
