Článek
Nějak nevím, čím si to lidé na Příbramsku zasloužili. Jinde maximálně přeběhne přes silnici srna, ale tam se po dálnici D4 řítí červená formule. A to ne jednou – v srpnu jí tam policajti mávali marně, teď se borec vrátil a konečně ho dostihli; v Buku u Příbrami, kolem osmé ráno. Já si v tu dobu vařil ranní kafe a on tankoval v Dobříši, načež si řekl: „Tak jo, Monza bude dneska u Mníšku.“ Jenže bohužel – do cíle nedojel, v Buku mu křídla přistřihl safety car v barvách policejní hlídky. A taky vrtulník. Jo, fakt vrtulník. Vážně žijeme v zemi, kde na 51letého chlápka v kombinéze a helmě musí vzlétnout stroj, který jinak sleduje prchající bankovní lupiče.
Policie uvedla, že muž jezdil s monopostem bez značek, bez světel, bez ničeho. Prostě stroj, který má být na okruhu, ne na dálnici. Řidiči (nebo pilotovi???) hrozí pokuta v řádu tisíců a zákaz řízení. Jenže co si budeme nalhávat: pokud někdo má formuli, helmu, Lambo, Porsche a chuť riskovat, tak ho pár tisíc nezastaví. Maximálně si řekne, že to je cena za lístky do první řady – a on nebyl ani v té první řadě, ale přímo na trati…
Co mě fascinuje, je jeho naprosté mlčení. Na služebně prý neřekl ani slovo. Já chápu, že když sedíte v kombinéze, fyzicky vytažený z toho monopostu, těžko se hraje překvapený: „To jsem nebyl já, to určitě někdo jiný v červené formuli.“ Ale tahle poker face tradice „mlčeti zlato“ se u nás pořád drží. Však víte, když už vás chytí, aspoň jim to neulehčujte. Policie pak musí všechno složitě dokládat, a vy si můžete říkat, že jste pořád tak trochu tajemný jezdec.
Ale pojďme se zamyslet nad tou společenskou rovinou. Ono to na první pohled vypadá jako legrační historka: někdo si udělá z dálnice vlastní Silverstone. Jenže ono to vůbec legrační není. Provoz není herna, lidi nečekají, že je předjede monopost s vůlí dva centimetry nad asfaltem a brzdami nastavenými na šikanu, ne na kolony, které na našich dálnicích bývají. My ostatní jsme rádi, že zvládneme předjet kamion, aniž bychom při tom sežrali 20 litrů na sto. A najednou se zezadu vynoří rudá střela, která vás předjede tak, že ještě tři minuty přemýšlíte, jestli jste nezaspali vlastní život.
Pak je tu ekonomika. Vrtulník, několik hlídek… To všechno stojí čas a peníze. Zatímco někde jinde by se hodil policajt na přechod u školy, tady honíme frajera. A to jen proto, že někdo chtěl zažít pět minut slávy a stát se virálním hrdinou. Ostatně, přesně tohle je největší riziko – že podobné kousky inspirují další. Copycat efekt je známá věc: „Když on může, proč bych já nemohl?“ A než se nadějeme, máme tu štafetový závod, kde každé pondělí pojede po D4 jiná barva formule.
A do toho prý ještě syn zadrženého pro Deník prohlásil, že „si lidé budou muset zvyknout na to, že po dálnici občas pojede formule“. To už je skoro filozofická úvaha. Ano, zvyknout se dá na ledacos – na kolony, na díry v silnici, na pruhy zavřené kvůli opravám, na to, že pumpa u Mníšku má vždycky dražší benzín. Ale zvyknout si na to, že mě na cestě do práce předjede závodní speciál? To už je trochu moc i na českou náturu. Já chápu, že u Příbrami už jsou zvyklí na leccos, ale tohle je opravdu nová disciplína.
Když se nad tím zamyslím hlouběji, vadí mi ještě jedna věc – spravedlnost. Většina z nás poctivě platí pojistku, STK, dálniční známku. Řešíme, jestli už je čas přezout na zimní. A pak přijde někdo, kdo si řekne: „Mně se to netýká, já jedu na slickách.“ To pak drobí důvěru v systém. Protože pokud se to vyřeší jen „několika tisíci“ pokuty, tak je to spíš návod než odstrašení. Cena za viralitu.
Ale dobře, pojďme to odlehčit. Kdybych se ocitl na D4 v pravém pruhu a kolem mě proletěla červená formule, asi bych domů přišel s historkou roku. „Děti, dneska mě předjel Hamilton.“ Jenže pak bych musel dodat: „Ale na dálnici, u Dobříše.“ A to už by ani děti nebraly vážně. Protože Hamilton by v Dobříši tankoval maximálně colu na benzínce.
Jaký z toho plyne závěr? Vlastně jednoduchý: formule patří na okruh, ne na dálnici. Dálnice není aréna, pole position se u nás kupuje dálniční známkou, ne PR kouskem v helmě. A pokud někdo touží po slávě, ať si raději koupí kameru a otevře YouTube kanál. Ono to bude bezpečnější pro všechny – a možná i úspěšnější. Protože být „ten týpek, co jezdil formuli po Příbrami“, to je sláva hodně krátkodobá. Ale být ten, co se uměl smát sám sobě, to vydrží o něco déle.
