Hlavní obsah
Příběhy

„Šak láčes, vole.“ Scéna mezi regály, která pobavila i zarazila zákazníky

Foto: Deryck / DeppAI

V supermarketu se při vybalování zboží hrál slovní ping-pong o „volovi z vedení“. Prodavačky si notovaly nahlas – a zákazníci se ušklíbali.

Článek

V běžném obchodě na malém městě se často odehrává divadelní představení, za které by se nemuseli stydět ani herci v renomovaném divadle. Tedy až na tu kvalitu…

Jeden všední den v supermarketu mi to ukázal v celé kráse. Mezi regály s těstovinami jsem vešel ve chvíli, kdy dvě prodavačky, každá na opačném konci pracovního života, vedly zanícenou debatu o svém šéfovi. Nebyla to konverzace tichá ani diplomatická – spíš malá herecká etuda plná jadrných slov a výrazů, které někomu zvedly koutky, no a jinému zase obočí.

Starší z žen, mohlo jí být kolem šedesátky, stála u regálu a rovnala do polic balíčky špaget. „To je fakt na palici, totok“ povzdychla si. „Včera bylo hotový, dneska to musíme zas celý přerovnat, protože si ten vůl si usmyslel, že tady ty kolínka, nebo co to je, mají být vlevo a trubky vpravo. Jako by na tom stál svět.“ Bylo evidentní, že se zřejmě neztotožňuje s názorem svého nadřízeného.

Její mladší kolegyně, sotva dvacetiletá, přinesla karton s jakýmisi dalšími těstovinami a hned přisadila: „No jo, vole, vždyť ho znáš. On se ráno probudí a už přemýšlí, jak nám ten den znepříjemnit. Kdyby radši řešil něco užitečnýho a ne takovýhle blbiny.“

Starší se otočila směrem k ní a pousmála se: „A ty si myslíš, že má v hlavě aspoň trochu rozumu? Já teda ne. A ty se, vole, taky nesměj a dělej, ať to máme hotový. Zejtra nás to čeká zas,“ dodala pak trochu trpce.

Slovo „vole“ pak mezi nimi létalo vzduchem jako pingpongový míček. Nebyl v něm sice prvoplánový útok, ale vzhledem k věkovému rozdílu působilo jejich vzájemné titulování přinejmenším zvláštně. Starší prodavačka, která by mohla být mladší klidně matkou, se ocitla v roli parťačky v hospodské debatě u několikátého piva, ne v roli kolegyně na pracovní směně.

Rozhovor se točil pořád kolem jednoho a téhož: „ten vůl nahoře“ a jeho „geniální nápady“ na přerovnávání regálů. Obě si notovaly, že zákazníkovi je stejně úplně jedno, jestli má kolínka metr vlevo nebo vpravo. Jenže šéf prý musí ukázat, že má otěže pevně v rukou. „Bez toho by mu ujel vlak,“ utrousila mladší a vítězoslavně hodila prázdnou krabici od těstovin do drátěné klece, aby ji pak mohla odvézt někam k vyhození.

Zákazníci, kteří kolem procházeli, si toho všímali. Někteří se mlčky ušklíbali, jiní jen kroutili hlavou. Asi jsem nebyl jediný, komu tohle titulování a tón konverzace obou dam přišel prapodivný.. Když člověk přijde nakoupit a místo neutrální obsluhy slyší debatu o „volovi z vedení“ proloženou neustálým „vole“, má tak trochu dojem, že vešel do nádražní putyky, namísto supermarketu. Celé to bylo ještě umocněno opravdu velkým věkovým rozdílem obou žen.

„Ale co, já mu na to kašlu, klidně tady u toho budu celej den, aspoň nebudu muset sedět na kase,“ holedbala se starší prodavačka.

„Jasný, šak láčes, vole,“ prohlásila bohorovně ta mladší a odjela s odpadem kamsi do zákulisí prodejny.

Pro ty, kdo náhodou neznají, vysvětlím „láčes“. Jeho původ je v romštině, kde „lačho“ znamená „dobrý, správný“ a od něj odvozené „lačhes“ lze přeložit jako „dobře děláš“ nebo volněji „buď v klidu“. V českém prostředí se rozšířilo hlavně díky romskému slangu a dnes ho používají i lidé mimo romskou komunitu, zejména mladší generace. V dané chvíli tak mladší kolegyně vlastně starší uklidňovala a dá se říct, že souhlasila s jejím postojem.

Slůvko „vole“ pak dodalo celé větě takový neotřelý pouliční tón. Nešlo o urážku, spíš o jakousi kamarádskou narážku, ale u dvou prodavaček v pracovním prostředí působilo zvláštně – tím spíš, že jedna byla sotva po škole a druhá už před důchodem. O tom, že většinou nebývá dobrý nápad takhle hovořit o nadřízeném přímo na pracovišti, se asi nemá smysl rozepisovat.

Zákazníci, kteří to slyšeli, se pousmáli, ale bylo zjevné, že podobné scény nepůsobí právě reprezentativně. Supermarket není hospoda a mezi regály s těstovinami se očekává spíš určitá míra profesionality a empatie, než slovní přestřelka, která by zapadla spíše někam do parku či do hospody.

Na druhou stranu – i prodavačky jsou jen lidé a potřebují někde upustit páru. Jen by možná nebylo na škodu nechat si takové ventilování až do zázemí obchodu, mimo dosah zákazníků.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz