Článek
Článek zveřejněný Seznam Zprávami Zákaz fackování dětí je blízko. Využijte mentální sílu, radí expertka - Seznam Zprávy mě donutil se zamyslet…
Zákaz fackování dětí, který se v Česku z legislativního hlediska přibližuje ke schválení, zvedl nejen obočí mnoha rodičů, ale také vlnu diskusí o tom, co vlastně znamená „mentální síla“ ve výchově. Článek zveřejněný na Seznam Zprávách apeluje na rodiče, aby dokázali čelit dětské neposlušnosti bez fyzických trestů a namísto toho pracovali se sebou samými – s vlastními emocemi, impulzy, a hlavně se schopností zvládat krize bez agrese. Tato myšlenka je správná a důležitá. Ale právě její realizace naráží na jeden z klíčových problémů: mnoho rodičů má potíže ne s dětmi, ale především samo se sebou.
Mentální síla, o které se v článku mluví, zní jako vznešený ideál – schopnost neztratit nervy, zůstat klidný, jednat uvážlivě, citlivě a s rozmyslem. Jenže co když rodič sám prožívá vnitřní chaos? Co když je unavený, přehlcený, přetížený starostmi, stresem v práci nebo dokonce psychickými obtížemi? Co když se sám nikdy nenaučil, jak zvládat frustraci jinak než křikem nebo agresí, protože to sám jako dítě nezažil? Pak výzva „použij mentální sílu“ nepůsobí jako povzbuzení, ale spíš jako ironická poznámka z jiné planety.
Článek správně poukazuje na to, že změna ve výchově nemůže spočívat jen v zákazu. Zákon je jen nástroj, který má signalizovat společenskou normu. Aby ale měl skutečný dopad, musí být doplněn praktickou podporou. Nestačí říct: „Už nesmíš fackovat.“ Musíme také nabídnout odpověď na otázku: „Co mám tedy dělat, když je dítě neovladatelné, a já už nemůžu?“ A právě tady článek selhává. Mluví o mentální síle, ale nedává návod, jak ji budovat. Nenabízí konkrétní strategie, techniky ani žádnou pomoc rodičům, kteří by si rádi osvojili nové přístupy, ale netuší, kde začít.
Opravdová změna začíná u rodičů samotných. A právě zde se ukazuje, že problém fackování a fyzických trestů není jen v dětech, ale často ve vnitřním světě dospělých. Mnoho rodičů má totiž problém vůbec se zorientovat ve vlastních emocích. Nevědí, odkud přichází jejich hněv, proč je určité chování dítěte tak silně spouští, nebo proč je naprosto vyčerpá i malý vzdor. Často přebírají vzorce ze svého dětství, aniž by je reflektovali. Nedokážou rozlišit, kdy jedná dítě nevhodně, a kdy je to jen jejich vnitřní frustrace, která vybuchuje ve špatnou chvíli.
Je naprosto klíčové, aby se do diskuse o zákazu fyzických trestů zapojili také psychologové, terapeuti a odborníci na výchovu. Ne jako moralizující komentátoři, ale jako průvodci – ti, kdo mohou rodičům nabídnout nové způsoby, jak zvládat náročné situace. Jako společnost bychom měli rozvíjet služby, které rodiče podpoří: bezplatné konzultace, rodičovské kurzy, terapeutické skupiny nebo aspoň kvalitní online zdroje. Nestačí rodičům říct „ne“, musíme jim nabídnout i „jak ano“.
Rodiče totiž nejsou nutně zlí nebo neschopní. Jen se mnohdy ocitají v extrémním tlaku a mají velmi málo prostoru pro vlastní rozvoj. Mají vysoká očekávání, cítí tlak ze společnosti i z vlastních ideálů, a přitom nejsou vedeni k tomu, aby pečovali o svou duševní hygienu. A pokud někdo žije dlouhodobě ve stresu, bez spánku a bez emoční opory, pak není žádné překvapení, že občas exploduje. Právě v těchto chvílích by ale měl existovat systém, který rodiče nezatratí, ale pomůže jim získat zpět kontrolu – nad sebou i nad situací.
Zákaz fackování dětí má svůj smysl. Je to důležitý krok k tomu, abychom uznali, že i děti mají právo na tělesnou integritu a že násilí do výchovy nepatří. Ale zákon bez vnitřní proměny rodičů nic nezmění. Mentální síla, o které článek mluví, není vrozená. Je to dovednost. Dovednost, kterou je možné se naučit, trénovat a rozvíjet. A stejně jako děti potřebují vedení, potřebují ho i rodiče. Nestačí jim říct, že musí být silní – musíme jim dát nástroje, aby se takovými skutečně mohli stát.
Proto by diskuse neměla končit u paragrafu. Měla by se otevřít tématům jako je zvládání vzteku, budování sebereflexe, schopnost říct si o pomoc nebo vytvoření prostředí, kde se rodiče nebudou bát přiznat, že něco nezvládají. Protože rodič, který si uvědomí své limity a chce na sobě pracovat, je na nejlepší cestě k tomu, aby fyzický trest nepotřeboval. A právě tito rodiče nejsou slabí. Jsou naopak těmi nejsilnějšími.
