Článek
Plán na opravu Pisáreckého tunelu v Brně byl vlastně velmi jednoduchý – aspoň na první pohled. Tunel měl letos v létě projít čtyřicetidenní uzavírkou a kompletní modernizací technologií, od osvětlení přes kabeláž až po řídicí systém. Vzduchotechnika měla zlepšit proudění vzduchu, kabely spolehlivě zajistit proud, senzory hlídat bezpečnost a řidiči měli mít konečně pocit, že projíždějí tunelem 21. století. Trenérem zvolená herní strategie vypadala na papíře velmi dobře – jenže, jak to ostatně bývá nejen ve fotbale, ale i ve stavebnictví, papírové vítězství ještě neznamená body v tabulce.
Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) chtělo celou akci zvládnout podobně jako dříve v Husovických tunelech. Letní provoz bývá slabší, takže by se to dalo zvládnout bez větších dopravních kolapsů. Jenže, jak už to u nás bývá, do hry vstoupila taktika – a hlavně strach ze ztráty míče. Na začátku července padlo rozhodnutí: opravovat v létě by bylo příliš riskantní, protože by se práce křížily s dalšími velkými stavbami. Termín se proto posunul na říjen, až po skončení Mezinárodního strojírenského veletrhu, aby Brno během jeho konání nezkolabovalo.
Byl to pokus o hru na jistotu – taková malá domů. Jenže jak se brzy ukázalo, i přihrávka dozadu může skončit vlastním gólem. Co na papíře vypadalo jako rozumná obranná strategie, dopadlo v praxi podobně jako hra týmu, který si přihrává mezi obránci, ale do útočení se příliš nehrne. Bez útoku však nelze vstřelit branku. A co čert nechtěl, právě v ten okamžik do hry vstoupil pomyslný sudí – ÚOHS.
Sudí, to byl faul, pískej to!
Proč sudí shledal důvod k odpískání faulu? Inu, povězme si to metaforicky: už v létě bylo jasné, že mezi zúčastněnými týmy panuje velká rivalita. Oba soupeři disponovali podobnou kvalitou, ale jeden z nich se pohyboval o něco níž pod platovým stropem. Hlavním problémem bylo, že komise prý některé části soutěže posuzovala jinak, než stanovila v zadávací dokumentaci. Jinými slovy – každý tým dostal mírně odlišné podmínky hry. A to je i ve stavebním fotbale faul, který se prostě píská. Výsledek? Náhradní termín někdy příští rok – a začíná se opět od výkopu. A tak se oba týmy přesunuly zpátky k analýze soupeře u videa, aby byly na nový zápas lépe připraveny.
Širší kontext
Brno dlouhodobě hraje v koordinaci dopravních staveb nízkou ligu. Město sice mělo snahu situaci zlepšit a dokonce zřídilo funkci koordinátorky staveb, ale efekt se zatím bohužel nedostavil. Koordinátorka sice prohlašuje, že dopravu pravidelně sleduje na kamerách, ale já jako řidič mám dojem, že to dělá hlavně proto, aby zjistila, jaké objízdné trasy řidiči při uzavírkách využívají – a ty pak následně uzavřela také. (Ano, nadsázka.) Příkladem budiž letošní léto: Žabovřeská, Bauerova, MÚK Hlinky – všechno natlačeno ve vápně ve snaze překonat brankáře. A nutno říct, že léto v Brně opravdu stálo za to. Snad se město poučilo a usoudilo, že Pisárecký tunel nastoupí na hřiště až „ve správnou chvíli“, nejlépe v závěrečné fázi zápasu za rozhodnutého stavu. Jenže jak už to ve fotbale bývá, když tým příliš dlouho kombinuje na vlastní půlce, dříve či později přijde špatná přihrávka a „meruny“ se ujme soupeř. A světe div se, ve stavebnictví to zafungovalo naprosto stejně.
Na jaře se mluvilo o červenci, v létě o říjnu a na podzim už jen o „někdy příští rok“. Z plánované čtyřicetidenní akce se stal neurčitý budoucí závazek. V říjnu se odehrála jen běžná noční údržba – takové to ladění formy bez diváků a suchá příprava, zatímco stadion čeká na hlavní zápas.
Problém je, že Pisárecký tunel není žádné tréninkové hřiště, ale klíčová dopravní tepna spojující západ města s jihem a univerzitním kampusem. Na takovém místě se prostě o čas hrát nedá – a doplácí na to celé Brno. A to doslova, protože každá další minela v tendru znamená další týdny zdržení, zatímco práce i materiál mezitím dále zdražují. Také můžeme očekávat další várku ironických poznámek od řidičů, kteří už nevěří, že se vůbec začne.
Vlastní gól
Nikdo zde nechce tvrdit, že v tendru šlo o zlý úmysl. Spíš se opakoval klasický český scénář – směs dobrých úmyslů, drobných chyb v proceduře a víry, že se to nějak zvládne. Každý chtěl, aby to dopadlo dobře, a tak se všechno raději několikrát přehrálo, přepočítalo a přehodnotilo. A výsledek? Vlastní gól a termín posunutý (zatím) na neurčito.
Možná by Brnu prospělo, kdyby někdo zvedl hlavu, přestal hrát na jistotu a prostě vystřelil. Vypsat nový tendr, férově, čistě, bez postranních úmyslů. Protože pokud budeme pořád jen přihrávat dozadu, nikdy se nedostaneme před branku.
Možná by Brnu prospělo, kdyby to někdo vzal na sebe, přestal hrát na jistotu a prostě vystřelil na bránu. Je na čase vypsat nový tendr – férově, čistě, bez postranních úmyslů. Protože pokud budeme pořád jen přihrávat dozadu, nikdy se nedostaneme před branku. A je prostě ostuda nemít za celý zápas jedinou střelu na branku.
