Článek
Vážně nevím, proč tomu tak je. Nejsem si vědom žádné příčiny, kterou bych k tomu zavdal. Nicméně kdykoliv si otevřu feed z medium.cz, více než polovinu článků tvoří články o tchyních. Musí se jednoznačně jednat o nejnenáviděnějšího člena rodiny v celém vesmíru a přilehlém okolí, o člověka který nic nerespektuje, nekoná tak, jak si přejí druzí a vůbec nebere ohled na pomyslné teritorium paní domácnosti (tedy autorky článku).
Jinak si nelze vysvětlit, že tchýně ze článků při každé dovolené někomu přerovnají domácnost, dětem alergickým na citrusy nacpou mandarinky, dokonce jsem četl i o případu, kdy si tchýně z domu své nebohé snachy udělala šmajchklkabinet… Zkrátka se obecně chovají naprosto neakceptovatelně, odsouzeníhodně a někdy i nepřístojně.
Pomineme-li fakt, že většina těchto příběhů bude vymyšlená - jinak si totiž nedovedu představit, jak může tchýně v prvním článku někomu přerovnat kuchyň, ve druhém je najednou tchán vdovec a ve třetím zase záhadně obživlá tchýně sytí alergické dítě mandarinkami, čímž zajistí celému širšímu příbuzenstvu návštěvu nemocnice – nerozumím té zášti a neustálé potřebě na někoho dštít síru. Asi holt negativní emoce společností rezonují a jsou žádané.
Přidám tedy jednu vlastní zkušenost se svojí tchýní, která naprosto bezohledně nerespektovala naše přání, podobně jako všechny ty zlé (a nejspíše neexistující) bytosti popsané výše.
Jednoho dne jsme si s tchýní a tchánem sedli ke stolu a měli jsme důležitý rozhovor. Byl to sice nedělní oběd, nicméně už zde se můj příběh od těch ostatních poněkud liší – my jsme totiž neměli svíčkovou. Touché. Podle šablony přece svíčková, navíc u tchánovců být musí! A musí být velice chutná, maso se musí rozplývat, knedlíky nadýchané. Aby pak ta negativní emoce, kterou chce pisatel ventilovat, řádně kontrastovala. Ale musí to tak být vždy?? Ať už je to jakkoliv, během té důležité debaty padlo mimo jiné i to, že k nám tchán s tchýní nějakou dobu nepřijedou. Předpokládali jsme, že tato ústní úmluva byla dodržena a všechny strany ji akceptují a budou respektovat.
Než nastojte! Příští víkend se najednou v dopoledních hodinách rozdrnčel domovní zvonek. Nikoho jsme nečekali a ani se nám zrovna návštěva moc nehodila, ale nedalo se příliš dobře zatajit, že jsme doma, takže jsme šli otevřít. Ano, hádáte správně. Za dveřmi stáli nejen tchán s tchyní, ale dokonce i švagr se švagrovou. Někomu by to možná způsobilo trauma a psychickou újmu, ale my jsme byli rádi, že návštěva přijela. Pravda byla totiž taková, že jsme v tu dobu rekonstruovali byt a oni nám přijeli pomoct. Z vlastní vůle a ve svém volném čase. Pro někoho asi nepochopitelné.
Myslím, že důvody, proč jsme v této době nepřijímali „obvyklé“ návštěvy, není třeba vysvětlovat. Normální člověk si na staveniště lidi nezve – snad kromě řemeslníků a případného stavebního dozoru…
Toho dne bylo na pohotovost odvezeno 0 dětí. Také nedošlo na přendávání naběraček a kastrolů o tři zásuvky vedle – ostatně nebyla tam žádná kuchyňská linka. Nikdo nezemřel, nikdo se neurazil, nikdo nikoho nikam nevykázal. A je to tak dobře. Protože svět, ve kterém každá návštěva rodičů partnera či partnerky atakuje termín „apokalypsa“ musí být velice smutný…
