Článek
Britská trojice The Hara patří k těm kapelám, na které člověk narazí úplnou náhodou – a pak u nich zůstane, protože jsou prostě dobří. Od svého vzniku v roce 2017 si postupně vydobyli respekt na britské scéně a dnes se řadí mezi nejzajímavější mladá rocková jména. A letos na podzim se chystají i k nám: 13. listopadu 2025 vystoupí v brněnském Kabinetu múz. Koncert je už nyní vyprodaný, což jen potvrzuje, že zájem o ně roste i u českých fanoušků.
Moje první setkání s The Hara byla čirá náhoda. V roce 2023 jsem zamířil na Rock for People afterparty, kde hlavním lákadlem byli Sum 41. Jenže ještě před nimi se na venkovní stage objevili právě The Hara – a během pár minut mi bylo jasné, že ten večer nebude jen o kanadských punk rockových ikonách. Frontman Josh Taylor vlítl mezi lidi, přidal se do mosh pitu a jeho energie všechny pohltila. Neznal jsem tehdy víc než jednu jejich skladbu, ale jejich styl mi sedl tak přirozeně, až jsem měl pocit, že tu hudbu poslouchám odjakživa. A to je na nich fascinující – dokážou vás vtáhnout, i když jste původně přišli kvůli někomu jinému.
Rok nato už to náhoda nebyla. V roce 2024 jsme vyrazili do Otrokovic na Lážo Plážo a tentokrát byli The Hara hlavním důvodem, proč jsme se na festival těšili. Lážo Plážo byl sám o sobě skvělý – spousta interpretů, letní večer, lidi u vody, někteří se dokonce šli koupat. Ale jakmile kluci spustili první akord, atmosféra se změnila v čistou explozi energie. Publikum zpívalo refrény, skákalo, headbanging byl samozřejmostí. A pak přišla skladba Welcome to the black soul ceremony. Dav ztichl, přestal se hýbat, a místo divokého kotle se vznášela v prostoru spíš tíživá, společná atmosféra. Je to jedna z jejich pomalejších skladeb a naživo měla sílu, která přebila všechny decibely. I to je umění The Hara – dokážou přepínat mezi divočinou a niterností a obě polohy berou naprosto vážně.
Hudebně se pohybují na hranici alternativního rocku a metalu. Dokážou být tvrdí, úderní a syroví, ale stejně tak chytlaví a melodicky přístupní. Skladby jako Died In My Twenties nebo Talk to the Manager mají naléhavost, která vás pohltí, a novinka Easier To Die potvrzuje, že ani z chystané desky nezmizí jejich typická dravost. Právě tahle skladba patří mezi ochutnávky alba The Fallout, jehož vydání je naplánováno na leden 2026. Už teď ale fanoušci znají i další singly – Trophy, The System nebo Stay. A já pevně doufám, že v Brně zazní nejen tyhle novinky, ale třeba i něco úplně čerstvého, co zatím nikdo neslyšel.
Za sebou mají vystoupení na velkých festivalech jako Download, Reading & Leeds nebo Slam Dunk. Podpořili kapely jako Ice Nine Kills či Escape the Fate a postupně se vypracovali na jméno, které začíná rezonovat i mimo Velkou Británii. Přesto působí pořád hladově a dravě. Rutina jim nic neříká – jejich koncerty nejsou jen další zastávkou na mapě, ale vždycky poctivým zážitkem.
Na pódiu navíc fungují jako dokonale sladěný stroj. Josh Taylor vypadá jako rocková hvězda, ale zároveň neztrácí bezprostřednost – klidně skočí do davu, nechá se unést crowdsurfingem a s lidmi řádí přímo v kotli. Kytarista Zack Breen působí spíš tiše, ale jen do chvíle, než vezme do ruky kytaru a pustí se do riffů, které vás doslova tlačí vpřed. A bubeník Jack Kennedy? Ten je srdcem i motorem celé show, rytmickou lokomotivou, která žene kapelu kupředu.
The Hara se navíc neuzavírají do pózy rockových hvězd. Otevřeně mluví o duševním zdraví, vlastních pochybách a strachu, klidně i mezi písněmi. Díky tomu mají jejich koncerty jinou hloubku – nejsou jen hlučnou párty, ale chvílemi i prostorem pro zamyšlení.
A právě proto se na jejich brněnský koncert nemůžu netěšit. Viděl jsem je už dvakrát a patří k těm nejlepším „live“ kapelám, jaké jsem zažil – a to jsem měl možnost vidět Sum 41, Billy Talent, The Offspring nebo Green Day. Show v Kabinetu múz bude mít navíc osobnější charakter, díky čemuž bude ještě intenzivnější a bezprostřednější. Už teď počítám dny do 13. listopadu a jsem zvědavý, jestli kluci vytáhnou i něco, co jsme zatím neslyšeli. Protože kdo už je naživo viděl, ví, že The Hara nikdy nehrají „jen další koncert“. Každé vystoupení je jiná kapitola, jiná dávka energie, kterou člověk prostě musí zažít. A já se těším, že tentokrát to zažiju znovu – v Brně, v Kabinetu múz, na místě, kde bude mít jejich hudba šanci zaznít naplno.
