Článek
Tradiční svátky jara, které se u nás slaví od nepaměti, bývaly původně oslavou jarní rovnodennosti, ale postupně se vlivem křesťanství přetransformovaly ve svátky vzkříšení Ježíše Krista. Je dokonce pravděpodobné. Nebylo tomu tak náhodou; církev v rámci zvyšování svého vlivu svátky účelově časově zasadila tak, aby se překrývaly se svátky pohanskými. A lidé si postupem času přivykli.
Přes to všechno se ovšem do dnešních dnů dochovala i řada pohanských zvyků, které lidé stále udržují; ať už se jedná o vyprovázení Morany a tím symbolické ukončení zimy, „jarní úklid“, což je především zvyk slovanských hospodyň, barvení vajec, nebo polévání vodou. Poslední jmenovaný zvyk se u nás vyskytuje spíše už jen na Moravě, ale například na Slovensku se stále jedná o velmi oblíbenou kratochvíli.
Samostatnou kapitolou je pak tzv. „šlehání“ pomlázkou. Tento zvyk se řadí rovněž mezi pohanské a je starší než samotné křesťanství. Upravena byla pouze jeho forma – v dnešní době je uplatňován jednostranně vůči ženám, zatímco v minulosti se na pohlaví nehledělo a zvyku podléhali úplně všichni.
Na téma šlehání jsem (i zde na této platformě) četl několik článků od pohoršených žen, které se holedbaly, jak je tato tradice nedůstojná a pošlapává jejich lidská práva a kdo ví, co dalšího. Přijde mi to celé trochu uhozené a přitažené za vlasy. Pokud má někdo potřebu si vylívat srdíčko kvůli tomu, že jednou za rok se jej v žertu někdo dotkne vrbovým proutím, pak by se dotyčný člověk měl nad sebou hluboce zamyslet. Samozřejmě na druhou stranu je potřeba si říct, že by se nic nemělo lámat přes koleno, není potřeba, aby se dotyčná dívka coby „oběť“ tohoto nezměrného násilí nemohla týden posadit…
Možná i v reakci na výše uvedené se poslední dobou začal rozmáhat jiný zvyk – velikonoční zajíček „snášející“ vejce. Původ této tradice není s úplnou jistotou určen, ovšem mohlo by se rovněž jednat o jakousi interpretaci pohanských tradic; konkrétně festivalu bohyně plodnosti Eostre. Symbolem této bohyně byl právě králík a upřímně asi ze zoologického hlediska neznám vhodnější symbol plodnosti, než je právě králík. Vejce jako symbol nového života asi není třeba vysvětlovat.
Bez zajímavosti není, že zejména u rodin s dětmi získává na popularitě velikonoční zajíček s určitou dávkou potměšilosti; vajíčka totiž nesnáší, on je ukrývá. V tomto případě ovšem nejsou odměňováni koledníci, kteří někoho zmlátí pomlázkou, nýbrž děti, které musí po velikonoční nadílce pátrat vlastními silami. Nutno podotknout, že ve chvíli, kdy je v sázce nějaká ta sladká odměna, ji děti hledají velice rády.
Co obvykle patří k českým Velikonocím?
Kraslice – což jsou většinou vyfouknutá a nabarvená vejce. Má se jednat o jakousi odměnu za to, že dívka byla vyšlehána pomlázkou, a v barvách kraslice je skryta určitá symbolika. Je-li kraslice červená, pak dle tradice dívka koledníkovi vyjadřuje svoji náklonnost.
Beránek – jedná se jednak o symbol obětního beránka, kterým byl dle křesťanské nauky Ježíš Kristus, jednak p symboliku jara, ke kterému mláďata neodmyslitelně patří. Sluší se také podotknout, že židovský Bůh byl a je chápán jako pastýř, který se stará o své stádo oveček
Mazanec – Kulatý tvar symbolizuje Slunce, což má přímou návaznost na jarní rovnodennost a na to, že světlo začíná převládat nad tmou. Mazanec bývá na povrchu často naříznutý do tvaru kříže, což mělo původně symbolizovat ukřižování Ježíše Krista. Podstatná část populace o tom ale dost možná vůbec neví.
Jidáše – jedná se o Velikonoční pečivo, které má tvar uzlu. I zde je symbolika zřejmá; Jidáše jsou symbolem zrady stejnojmenného apoštola, který poté, co Ježíše zradil, oběsil. Legenda praví, že kdo sní jidáše brzy ráno na zelený čtvrtek, bude dlouho živ.
A konečně pomlázka – lidově též karabáč či tatar. Je spletená z vrbového proutí a nejedná se o symbol ubližování, ba právě naopak; vyšlehání dívek mělo podle tradic zajistit dívce zachování zdraví, krásy a plodnosti po celý následující rok. Zda tomu tak skutečně je, to už nechám na posouzení každému zvlášť. 😊
Zajímavý kontrast závěrem. V dřívějších dobách se dívka, která nebyla nikým vyšlehána, cítila uražená a nežádoucí. A dnes? Dnes se naopak uraženy cítí některé z těch, které navštíveny jsou. Div vás nezažalují a nežádají u soudu odškodné. A pak se v tom člověk má vyznat…
