Článek
Královské hlavní město Praha vzniklo spojením 4 samostatných měst s královskými právy. Bylo to Staré město pražské, Nové město pražské, Hradčany a Malá strana, která se původně jmenovala Menší město pražské. Po dobách klidu i vzájemných svárů je spojil svým dekretem císař Josef II. v rámci svých správních reforem a byl tak po pár neúspěšných pokusech předchozích panovníků tím, komu se to povedlo. Proč to dříve nikdy nešlo a nebo spojení brzy ztroskotalo? Odpověď je jednoduchá - za vším hledejme moc. A o tu jednotliví konšelé samostatných měst spojením přijít rozhodně nechtěli. Až Josefovi II. se to povedlo a vzniklo tak druhé největší město v říši Habsburků. Město tehdy mělo 76 tisíc obyvatel.
K hlavnímu městu se postupně připojovala další a další. Na přelomu 19. a 20. století už mělo třikrát více obyvatel. Pak přišla první světová válka a konec monarchie. Nová republika, Československo, samozřejmě nemohla nadále používat název Královské hlavní město a tak v roce 1920 vydala Zákon o Velké Praze. Ten k Praze od roku 1922 připojil 37 dalších obcí, například Smíchov, Královské Vinohrady a jiné a od té doby již známe Prahu jako hlavní město Praha.
Hlavní město se rozšiřovalo o další části i v dalších letech a ani do budoucna s tím nepřestane. V současnosti má Praha necelých 1,4 miliónů obyvatel a právem se řadí mezi nejnavštěvovanější města Evropy. Nabídnout má opravdu co. Od dlouhé historie (osidlování začalo už v pravěku) a nádherné památky, přes špičkové služby pro turisty až po nejnovější technologie. Není se čemu divit, že ji Češi nazývají Matkou měst. Třeba že vlastně k sjednocení pražských městeček došlo relativně nedávno.
