7 divů starověkého světa jsme se učili ve škole, znáte je ještě? A co 7 divů moderního světa?

1. Visuté zahrady Semiramidiny

Zázrak, o jehož existenci se nejvíce pochybuje. Legenda vypráví o majestátních zahradách, připojených k paláci, které nechal postavit babylonský král Nabuchodonozor II v roce 600 před naším letopočtem pro královnu Amytis, aby zahnal její žal po rodné Médii. Jiná verze vypráví, že je nechala postavit sama královna Semiramis. Zahrady byly plné zeleně a byly důmyslně zavlažovány vodou, která stékala po hradbách tak, aby se dostala ke každé rostlině. Jejich existence ale nebyla nikdy opravdu prokázána, vyskytují se jen v dílech starořeckých historiků. Archeologické vykopávky na území starodávného Babylónu zatím nepřinesly věrohodnou odpověď, byť některé nálezy část odborníků k zahradám připisuje. Město Babylón se rozkládalo na území dnešního Iráku.

2. Artemidin chrám

Chrám, zasvěcený bohyni Artemis, byl založen kolem roku 550 před naším letopočtem. Postaven byl v Efezu, dnešním Turecku. Odhaduje se, že práce trvaly téměř 120 let. V roce 356 př. n. l. jej zničil požár. Ten byl založen Hérostratem, který se tím chtěl dostat do dějin a získat věčnou slávu. O 33 let později nechal chrám přestavět Alexandr Veliký. Jenže v roce 262 našeho letopočtu zničili chrám Gótové. A přestože byl chrám znovu obnoven, nedochoval se. Pomyslné žezlo v oblasti náboženství převzalo křesťanství, a tak chrám ztratil na svém významu a postupně zanikal. Přesto se stal nezapomenutelným. Ve své době byl jednou z největších staveb starověkého Řecka a mnohými považován za stavbu nejkrásnější.

3. Socha Dia

Nacházela se v Olympii, na území dnešního Řecka. Slavný sochař Phidias ji vytvořil v roce 432 před naším letopočtem. Byla vyroben ze zlata, slonoviny, ebenu, drahých kamenů a cedrového dřeva, vnitřek sochy byl komplet dřevěný. Dosahovala výšky 12 metrů a byla impozantní, jak se na otce všech bohů sluší. Brzy se stala známou po celém tehdy známém světě, jak píši starořečtí dějepisci. V dobách, kdy už antiku ovládl Řím, se Dia pokusil převést do své metropole římský císař Nero. Podle pověsti se ale Zeus nenechal - z vnitřku sochy se ozval děsivý smích, lešení dělníků se zřítilo a nikdo už si netroufl se sochou cokoliv dělat. Což platilo do zhruba čtyřstého roku našeho letopočtu. Zde se prameny rozcházejí. Podle jedněch byla v roce 394 převezena do Konstantinopole, kde byla o zhruba 80 let později zničena při přírodní katastrofě. Podle druhých padla za oběť ohni při útoku na Diův chrám v roce 408. Její podobu tak známe jen ze zápisků, mincí a pozdějších výtvarných a jiných zpracování.

4. Mauzoleum Halicarnassus

Perský satrapa Mausolus nechal tento velký pohřební pomník postavit na svou vlastní počest ještě za svého života. Psal se rok 353 př.n.l. Satrapa se však dokončení nedožil, a tak po jeho smrti převzala dozor nad stavbou jeho manželka a sestra zároveň - Artemísia II., která podle legendy vypila nápoj s popelem svého zesnulého manžela a díky tomu získala jeho vůdcovské dovednosti. Ani to ji však neochránilo a sama zemřela ještě před finalizací monumentální stavby. Ale protože už bylo zřejmé, že pomník bude fenoménem, stavitelé se rozhodli pokračovat a dokončit jej i přes úmrtí svých pánů. Pomník vyčníval mezi všemi ostatními budovami v Halikarnasu svou velikostí a bílou barvou třpytivého mramoru. Byl považován za triumf estetiky. Stavba byla tak velkolepá, že se samotné slovo mauzoleum stalo synonymem pro jakoukoliv velkou hrobku. Pomník byl poničen během zemětřesení ve dvanáctém století našeho letopočtu a co z něj zbylo, rozebrali křižáci, když stavěli opevnění proti Turkům.

5. Kolos na Rhodosu

Cháresovi z Lindosu trvalo 12 let, než postavil tuto sochu na počest boha Hélia a jako poděkování za vítězství proti nájezdníkům. V roce 292 ji odhalil. Bronzový kolos byl vysoký 32 až 33 metrů, vážil 70 tun a umožňoval přístup svým vnitřkem až na samotný vrchol, který sloužil jako maják. Byl nejvyšší sochou antického světa vůbec. Většina pramenů sochu umisťuje do přístavu, kde její rozkročené nohy sloužily jako brána do přístavu a města. Některé prameny ale uvádí, že stála na kopci u města. Jako téměř všechny divy starověkého světa se však nedochovala. V roce 226 před naším letopočtem postihlo Rhodos velké zemětřesení a socha se zřítila. Její zbytky odvezli v roce 653 našeho letopočtu Arabové, kteří Rhodos přepadli a fragmenty sochy údajně roztavili. Rhodéský kolos dnes připomínají dva sloupy, vztyčené v přístavu na místech, kde údajně byly nohy samotné sochy.

6. Maják v Alexandrii

Na ostrově Pharos, naproti Alexandrii, vznikl za vlády faraona Ptolemaia II. Filadelfa maják, který ukazoval připlouvajícím lodím cestu do dvou městských přístavů. Nebyl to však ledajaký maják. Šlo o svého času nejvyšší stavbu starověku a podle některých pramenů i nejvyšší maják v celé historii lidstva. O jeho skutečné výšce a přesné podobě neexistují záznamy, některé zdroje uvádí až neuvěřitelných 180 metrů výšky, jiné mluví o sto sedmnácti. Světlo z majáku bylo údajně viditelné až ze vzdálenosti kolem 55 kilometrů. Jak asi maják vypadal a že se skládal ze tří částí, víme až z jeho kreseb a rytin na římských mincích. Ke zkáze majáku docházelo postupně. Poprvé byl poničen při dobytí Alexandrie Římany. Samotný César prý nechal maják snížit kvůli zničenému vrcholu. Další dvě velká zemětřesení pak dál snižovala výšku stavby a omezovala jeho funkčnost natolik, až se přestal ve 13. století jako maják používat úplně. Další zemětřesení v roce 1326 dokonalo zkázu. Na jeho místě a z jeho trosek byla roku 1480 vystavěna pevnost Kajt Bej, která stojí dodnes.

7. Pyramidy v Gíze

Kdo by je neznal. Úchvatné, tajuplné, majestátní. Jde o jediný div starověkého světa, který se dochoval a který můžeme obdivovat na vlastní oči i my, lidé moderní doby. Je až neuvěřitelné, že můžeme navštívit stavby, které jsou staré 4 a půl až 5 a půl tisíce let. Největší, nejvyšší a nejznámější je Cheopsova pyramida. Nachází se v údolí Gíza v Egyptě a byly v ní uloženy ostatky faraóna Cheopse. Byla postaven kolem roku 2570 před naším letopočtem za 4. dynastie starověkého impéria. Pyramida byla několikrát vykradena, stejně jako mnohé jiné. Okolo pyramidy se vedou spory - starověké zdroje uvádí, že na ní pracovalo až 100 tisíc otroků po dobu 30 let. Modernější prameny již nehovoří o otrocích, ale placených stavitelích a snižují počty na polovinu. Pyramidy též přitahují okultisty a ufology, kteří přichází s novými a novými teoriemi, k čemu vlastně tyto monumentální stavby sloužily.

Toto je sedm divů světa, jak jsme se je učili ve škole a jak je známe. V příštím díle tohoto třídílného cyklu si představíme ty nové, moderní…