Článek
Astrální cestování se prý dá natrénovat. Někomu se to povede, jinému ne. Ale jsou tací, kterým to jde automaticky samo a ti nepochybují, i když zprvu dost možná nechápou, co se to s nimi děje. Znáte ten pocit, kdy spíte, ale vlastně víte, že ne tak docela? Že mozek tak nějak stále funguje a vy si uvědomujete, že spíte tak nějak na půl?
Tento stav se nazývá hladinou alfa a když se propadnete o kousek níž, kdy už to mozek vzdává, nepřevaluje starosti, ale uvolní se a odebírá se do říše snů, tak přesně v tom okamžiku se podle astrálních nauk dostáváte do hladiny theta, ve které jsou energetické části astrálního těla schopné oddělit se a vzdálit a vy tak můžete být u toho.
Vaše tělesné já zůstává na lůžku jako přibité, bez možnosti se hnout. Pokud tak neučiníte, každým takovým prudkým pohybem se toto oddělování přeruší. Pokud se nepohnete, pak to zvládnete. Někdo v tu chvíli slyší pískání v uších. Když se na něj zasoustředí, uvědomí si, že je to jako kdyby vystrčil hlavu z rychlíku a cítil, jak kolem něj vzduch prudce proudí. Takovéto zkušenosti popisují lidé, kteří astrální cestování zažili.
Mysl s cestujícím tělem zůstává spojena a může jej dokonce korigovat. Většinou mají lidé první zkušenost podobnou. Chtějí se přesvědčit, že jsou opravdu mimo své tělo a zvědavost jim velí pohlédnout na sebe. V tu chvíli se toho obrazu většinou leknou. Ten šok, že se jim to nezdá, že pod sebou vidí své spící tělo, nehybné, bezvládné, je vyděsí. Zážitek tohoto poprvé je tak silný, že tím přeruší své odpojení a astrálně v tu chvíli docestovali.
Ti, kteří už jsou zběhlejší, si naopak cestu prostorem užívají a zkoušejí různé věci. Jako juknout do kuchyně, nebo před dům, nebo si dokonce zaletí omrknout chatu. Ta bouře emocí je neskutečná. Je to úsměvné, až neuvěřitelné, bláznivé i nepochopitelné a přesto se to děje.
Údajně se astrální tělo odděluje u každého člověka každou noc, aniž by si toho byl vědom. Mnoho lidí popisuje stav, kdy se ráno probudí a nemohou se chvíli pohnout. Odborně se tomu říká spánková paralýza. Vědci říkají, že důvodem je rozdíl ve stavu těla a rozdíl ve stavu mozku. Tedy - mozek již vnímá, je vzhůru a chce, aby tělo fungovalo, zatímco tělo je stále ještě v REM fázi, a tak to nedokáže, jelikož prostě stále spí. To je podle vědeckého vysvětlení důvod, proč se tito lidé nemohou hýbat. Mozek totiž ještě nedokáže ovládat všechny končetiny a pohyb. Ale - nemůže to být právě tím, že ještě nemají své cestovatelské já zpět u sebe?
Říká se, že tělo i hlava se v astrálu čistí od starostí a přes den nasbíraných negativních energií. Každý asi známe pořekadlo - ráno moudřejší večera. Je to díky tomuto? Proč vzniklo? Na základě čeho? A proč, když člověk špatně spí, je stále více a více unavený, třebaže nemá žádné starosti? Je to vážně jen tím, že je nevyspalé, nebo se mu nedostalo dostatečného prostoru pro očištění astrálního těla od negativních energií?
Vždyť všichni asi víme, jak je to s energiemi. A tím nemyslím ty, díky kterým si doma rozsvítíme, když se stmívá. Existuje mnoho jiných. Vše je energie. Radost, smutek i vzrušení k nim bezezbytku patří.
Stalo se vám někdy, že jste přišli na poštu, paní za přepážkou neměla svůj den a zvedla vám mandle nějakou nevlídně řečenou poznámkou nebo nepříjemným pohledem? A teď si vezměte, kolik lidí za ten den potká a kolika lidem ty mandle zvedne, aniž by věděla, čím si přicházející zrovna procházejí a co zrovna prožívají. Ti pak jdou dál svým dnem a třebaže se ráno probudili s úsměvem a s chutí zvládnout svůj den v pohodě, po setkání s podobným člověkem už nejsou tak úplně happy. Dobrá nálada je přerušena, nemají co předávat dál. A tak jedna jediná osoba spustí řetězec „nic moc energií“, které se rozvětvují dál a dál.
A funguje to i naopak. Když potkáte na kase v obchodě usměvavou prodavačku, prohodíte pár slov mimo téma, třeba jen: „Vy máte pěkné šaty a venku je na ně zrovna tak ideální počasí, sluší vám to“, cítíte uvnitř sebe, jak to člověka nabije, potěší a rozzáří jeho den. S tím pocitem a úsměvem na tváři jde dál, září a šíří svou pozitivitu do okolí. Jak by bylo krásně na světě, kdybychom si předávali a šířili mezi sebou hlavně tyto radostné energie.
Ale pojďme zpátky k astrálnímu cestování. Jak už jsem psala, právě to totiž s energiemi souvisí. Za den člověk načerpá bezpočet energií ze svého okolí. A ty na něj působí - tu více , tam méně, jednou pozitivně, jindy negativně. Kolikrát si to ani neuvědomí, jen si řekne: To byl zas den blbec…
Je tedy naše tělo natolik chytré, že si astrálním čištěním od nasbíraných energií samo pomáhá? Prokazuje nám tím tuto službu a udržuje nás pak více psychicky i fyzicky v normálu? Osobně se takovému pohledu nebráním a naopak říkám: Super! Pokud je tato astrální teorie pravdivá, děkuji za ni.
(text z cyklu Mezi nebem a zemí)
