Článek
Bedřich Reicin byl československý komunistický politik, generál, vedoucí zpravodajské služby. Stal se symbolem komunistické brutality a zneužívání moci. Přestože byl později sám popraven jako oběť vnitřních komunistických čistek, jeho zločiny proti nevinným lidem zanechaly hlubokou jizvu v československé poválečné historii a to i přesto, že jeho kariéra po roce 1945 neměla dlouhého trvání.
Bedřich Reicin v období, kdy měl plnou moc
Před válkou: Cesta k moci
Reicinova cesta začala nenápadně. Narodil se do židovské rodiny v Přerově. Před druhou světovou válkou pracoval jako novinář. Už v té době se ale aktivně angažoval v komunistickém hnutí. Byl členem svazu mládeže i Komunistické strany Československa (KSČ). Pro jeho specializaci na děti a jejich indoktrinaci komunistickou myšlenkou dostal přezdívku Kinderfricek. Jeho smýšlení a oddanost Moskvě byly klíčové pro budoucí kariéru. Již před válkou byl znám svými radikálními názory a bezohledností.
Za války: Moskevský špion a zpravodajec
Když vypukla druhá světová válka a Československo bylo okupováno, Reicin jako komunista a zároveň Žid věděl, že v Protektorátu nemůže zůstat. A ani mu to nebylo přáno. Dvakrát byl zatčen, ale vždy jej Němci pustili, až v roce 1940 rozhodli, že ho vystěhují do tehdy Japonskem okupované Šanghaje. Reicin měl ale jiné plány. Jeho cesta skončila v Sovětském svazu. Zde jeho kariéra nabrala na obrátkách. Absolvoval speciální zpravodajský výcvik u sovětské tajné služby NKVD, což z něj udělalo vycvičeného a nebezpečného agenta. Jeho úkolem nebylo jen přežít, ale především budovat sovětské vlivové sítě v československé zahraniční armádě, která se formovala na východní frontě. Reicin měl pronikat do jejích struktur a podávat zprávy do Moskvy, často s cílem kompromitovat nekomunistické důstojníky a posilovat pozice komunistů.
1. československý armádní sbor vedl pozdější prezident generál Svoboda
V roce 1944 se Reicin vrátil na území Československa, konkrétně na Podkarpatskou Rus jako součást sovětské mise a jako důstojník 1. československého armádního sboru. Okamžitě se zapojil do budování komunistických mocenských pozic. Když se stalo jasným, že oblast se už Československu nevrátí, ale připadne Sovětům, Reicin ukončuje kariéru politruka a naplno se začne věnovat novému úkolu - velení nové zpravodajské službě OBZ.
Po válce: Vzestup
Po válce, kdy komunisté získávali stále větší vliv, Reicinova moc raketově rostla. Byl jedním z lidí, kteří vyslýchali K. H. Franka. Reicin ale nebyl veden žádnou touhou po spravedlnosti. Toužil po informacích, které by mohl později používat proti nepohodlným osobám. OBZ se pod jeho vedením stalo klíčovým nástrojem KSČ k potlačení jakéhokoli odporu. Reicin měl pod palcem rozsáhlou síť informátorů a tajných spolupracovníků, která propojovala armádu, policii i civilní složky. Jeho OBZ se dobře staralo o to, aby lidé s demokratickým smýšlením a důstojníci ze Západu ztráceli vliv a stalo se de facto orgánem, který svým kádrováním dokázal rozhodovat, kdo může žít v novém zřízení v klidu a kdo se stane obětí pronásledování.
Vliv a teror
Pod Reicinovým dohledem OBZ (od dubna 1946 pak působící jako Páté oddělení Hlavního štábu) provádělo masové zatýkání politických odpůrců, nekomunistických vojáků, příslušníků zahraničního odboje a kohokoli, kdo mohl ohrozit komunistickou vládu. OBZ systematicky vyhledávalo a likvidovalo domnělé „nepřátele lidu“ a „západní špióny“, často na základě lživých udání a vykonstruovaných důkazů. Reicin vybudoval impérium, nad kterým ztratili moc i jeho nadřízení. Reicin jim nechával posílat jen kusé informace, odvolávaje se na to, že informace jsou přísně tajné a sovětské orgány si to nepřejí. OBZ se nebálo nikoho a ničeho. Reicin byl osobně zodpovědný za vykonstruované soudní procesy, ve kterých byly tisíce nevinných lidí odsouzeny na dlouhá léta do vězení nebo k trestu smrti. Mezi jeho nejznámější oběti patří například generál Heliodor Píka, hrdina protinacistického odboje, kterého Reicin nechal justičně zavraždit.
Obětí čistek se stal i legionář a hrdina protinacistického odboje generál Píka
Reicin byl známý tím, že osobně řídil a schvaloval metody mučení obviněných, aby z nich získal „doznání“. Jeho chování bylo bezohledné a nelítostné, což z něj dělalo jednoho z nejobávanějších mužů v poválečném Československu. Po únorovém převratu v roce 1948, kdy komunisté definitivně ziskali moc, se Reicin stal náměstkem ministra národní obrany, což jen upevnilo jeho pozici a možnosti teroru.
Zatčení, proces a poprava
Přestože to vypadalo, že Reicin je na vrcholu, systém, který pomáhal budovat, se nakonec obrátil proti němu. Moskva po procesech v Maďarsku chtěla podobný i v Československu. Dle sovětského myšlení jen monstrproces a čistky udrží moc a navíc slouží jako výstraha a varování pro všechny ty, kteří by se chtěli vzdálit od politiky Moskvy. A když čistky, tak samozřejmě na nejvyšších stranických místech. A tak spadla klec. V roce 1951 byl Reicin zatčen v rámci tzv. procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského. Byl obviněn z velezrady, špionáže a organizaci sionistického spiknutí – což byla všechno vymyšlená obvinění, podobná těm, která sám pomáhal vytvářet proti jiným. Následoval vyčerpávající a brutální výslech, který trval mnoho měsíců. A Reicin, který sám mučení řídil, se nyní stal jeho obětí.
Věžička pankrácké věznice
Proces byl zinscenován, s jasným cílem zastrašit a upevnit moc tehdejšího komunistického vedení. Nikde jinde mimo SSSR nepadlo tolik rozsudků smrti a doživotí v jediném procesu. Československo jich vydalo 11 a 3. A i když byl v procesu odsouzen za činy, které nespáchal, jeho vlastní podíl na předchozím teroru byl neoddiskutovatelný. Bedřich Reicin byl popraven oběšením 3. prosince 1952 v Pankrácké věznici v Praze. Popravil jej muž, kterého Reicin osobně přemluvil, aby se katem stal.
Odkaz a vnímání dnes
Reicinův odkaz byl pro komunisty složitý a rozporuplný. Oficiálně byl po své popravě „nepřítelem lidu“ a „sionistickým spiklencem“, jeho jméno bylo démonizováno a sloužilo k legitimizaci dalších čistek. Pro starší generaci komunistů, kteří pamatovali jeho podíl na teroru, bylo jméno Reicin symbolem krutosti, ale zároveň i varováním, že nikdo není v bezpečí. Jeho případ byl využíván jako odstrašující příklad „zrádců“. S postupnou destalinizací a mírnějšími obdobími režimu se jeho role začala opatrněji přehodnocovat, ale nikdy nedošlo k plné rehabilitaci. Kolderova komise v roce 1963 doporučila Reicina rehabilitovat soudně, ale nikoliv stranicky. Zůstával v paměti jako jeden z původců násilí, jehož osud byl pro režim spíše nepohodlný.
zločiny komunistů nebyly nikdy dostatečně potrestány
Dnešní vnímání Bedřicha Reicina je zcela jednoznačné. Je považován za symbol komunistického teroru a bezpráví. Historici se shodují na jeho klíčové roli při budování represivního aparátu a při likvidaci politických odpůrců. Jeho jméno je spojováno s justičními vraždami a systematickým zneužíváním moci. Pro veřejnost je Reicin ztělesněním zla komunistického režimu a jeho činy jsou mementem, které připomíná důležitost ochrany lidských práv a právního státu. Není žádných pochyb o jeho osobní odpovědnosti za utrpení tisíců lidí.
