Článek
V minulém článku jsme probírali historii mikulášské tradice, kde se vzala a jak se jí dařilo v průběhu staletí. V úvodu stála zmínka o „jedinečném divadle v českých a slovenských ulicích“. Že by se jinde neslavil? Ale jistě, že ano. Slaví - jen v jiných podobách. Trojice, jak ji známe my, v podobě „dětského soudu“ s knihou hříchů a recitací básničky, je totiž typická hlavně pro nás, pro střední Evropu.
V Rakousku je Mikuláš doprovázen mnohem démoničtějším Krampusem, ďábelský stvořením, díky kterým se masové průvody Krampuslauf stávají až hororovou podívanou. Pokud jste ještě neměli tu čest, rakouská tradice je čím dál častěji viděna i u nás, případně si k sousedům zajeďte na jukandu. Jen počítejte s tím, že je Krampus děsivější, často s odkazem na pohanské, předkřesťanské zvyky a je to zkrátka úplně jiná bytost, než náš český čert, který je spíše folklórním a mnohdy komickým symbolem. I v Rakousku je v průvodu často k vidění anděl, ale je spíše jen doplňkem než jednou z hlavních postav.
V Německu je Mikuláš trošku komplikovanejší, způsob jeho oslavy dost závisí na regionálních zvyklostech. Zvyky se navíc regiony prolínají a ovlivňují a zároveň do nich zasahují i prvky nových tradic cizinců, žijících v zemi. Na jihu, v Bavorsku a Bádensku, Mikuláš přichází v biskupském rouše a rozdává dětem dárky do bot, často s pomocí strašidelného Knechta Ruprechta. V alpských oblastech je k němu přidána postava Krampuse, který trestá neposlušné děti. Na severu a východě má svátek více církevní charakter a dárky jsou skromnější, často se slaví v kostelech. V západních regionech, jako je Porýní, se konají mikulášské průvody a trhy, kde Mikuláš obvykle přináší radostné dary, ale i zde se občas objevují strašidelnější postavy varující děti před špatným chováním.
V Nizozemsku a Belgii se slaví Sinterklaas (jistě tam slyšíte tu podobu s americkým symbolem - právě z něj se otylý stařík v červeném kabátu vyvinul), který připlouvá parníkem ze Španělska, doprovázený postavou Zwarte Piet (Černý Petr), a na bílém koni objíždí střechy. Děti nechávají v botách seno a mrkev pro koně a ráno nacházejí dárky a sladkosti. Černý Petr zde není zlou postavou, je sluhou a pomocníkem, ale otázkou je, jak dlouho se v dnešní společnosti ještě udrží. Jeho vizuální podoba se začerněnými tvářemi od sazí z kominů a role sluhy vyvolává v moderní době etické kontroverze.
Sinterklaas s Černými Petry, 2001
V Polsku je Mikuláš znám jako Mikolaj a obvykle chodí sám, bez doprovodu čerta a anděla (ty jsou často nahrazeny pouze symbolickou metlou). Mikolaj nosí dětem dárky a sladkosti v noci z 5. na 6. prosince a schovává je pod polštář nebo do velkých punčoch. Navíc je v některých oblastech tradicí, že Mikolaj zastává i roli vánočního dárkonoše a naděluje dárky také pod stromeček 24. prosince.
Ve Spojených státech se sice postava Santa Clause vyvinula z nizozemského Sinterklaase, ale je zcela oddělena od svátku 6. prosince. Americký Santa Claus, který létá na saních tažených soby, je klíčovou postavou Vánoc, a dárky nosí dětem až v noci z 24. na 25. prosince. Svátek svatého Mikuláše jako takový se zde v evropském smyslu obchůzek a nadílky 5. prosince nekoná.
V Itálii je svatý Mikuláš (San Nicola) uctíván hlavně jako patron města Bari, kde jsou údajně uchovávány jeho relikvie, a konají se zde slavnostní procesí. Roli hlavní postavy, která nosí dárky, však často přebírá mytická postava La Befana. Jedná se o hodnou čarodějnici létající na koštěti, která italským dětem naděluje až na Tři krále (5./6. ledna), a Mikulášova nadílka v prosinci tak není hlavní tradicí.
Ve Francii se tradice Saint-Nicolas (svatého Mikuláše) slaví především ve východních regionech (Alsasko a Lotrinsko), zatímco v ostatních částech země je méně významná. Saint-Nicolas, oblečený v biskupském rouchu, obchází v noci z 5. na 6. prosince a přináší hodným dětem dárky, sladkosti a ovoce, které schovává do jejich bot. Jeho doprovod tvoří Père Fouettard, temná postava s metlou, jejíž úkolem je strašit a napomínat zlobivé děti, podobně jako český čert.
Svatý Mikuláš a jeho průvod, Francie 1923
Ve Velké Británii je postava svatého Mikuláše (Saint Nicholas) známá, ale jeho svátek 6. prosince není klíčovým dnem obdarovávání. Jeho role byla historicky plně pohlcena postavou Father Christmas (Otec Vánoc) a moderním Santou Clausem. Britové si dárky schovávají výhradně na Štědrý den a Boží hod (25. prosince). I když v některých rodinách s kontinentálními kořeny se mohou udržovat symbolické zvyky nadílky do punčoch na Mikuláše, nejedná se o široce rozšířenou ani národní tradici obchůzek.
V Rusku je postava svatého Mikuláše (Svatý Nikolaj) silně uctívána jako patron a ochránce, ale jeho svátek se slaví především v rámci církevních obřadů. Jako dárkonoš se neprosadil a byl zcela nahrazen sekulární postavou Dědy Mráze (Děd Moroz). Ten nosí dárky dětem až v noci z 31. prosince na 1. ledna v rámci oslav Nového roku a doprovází ho jeho vnučka Sněhuročka (Sněhurka), bez jakékoli strašidelné složky. Tato tradice byla zavedena jako socialistická a ateistická alternativa ke křesťanským Vánocům.
Na Ukrajině se svatý Mikuláš nazývá Svatý Mykolaj. Je vnímán jako symbol dobroty a přichází sám (bez typického čerta a anděla) v noci, aby dětem, které mu nechaly u postele dopis s přáním, schoval dárky a sladkosti pod polštář nebo do bot. Mykolaj je na Ukrajině hluboce zakořeněný a představuje první velký svátek zimní sezóny zaměřený na obdarovávání dětí.
Moroz a Sněhuročka
Mikuláš nás každý rok učí, že je dobré ohlédnout se za uplynulým rokem, zvážit své skutky a že štědrost, laskavost a ochota k nápravě jsou cesty, které vedou k té nejlepší nadílce. Je to tradice, která přežila nacisty i komunisty, právě pro svou oblíbenost i jedinečnost, a proto si zaslouží, abychom ji drželi dál. Tak se nestyďte, skočte do kostýmů a udělejte dětem krásného Mikuláše. Jednou na něj (a na vás) budou rády vzpomínat.
Pokud se vám článek líbil, můžete přejít na další a zjistit, jak to celé vzniklo.
