Boj o intimní téma: Proč by ženy neměly čůrat ve sprše

Sprcha. Místo, kde si většina z nás dopřeje chvilku klidu a osvěžení po náročném dni. A pak je tu TO „malé tajemství“, které lidstvo rozděluje ještě více, než otázky typu Babiš nebo Fiala? Močení ve sprše! Někteří se k tomu bez ostychu přiznávají, jiní to zase skrývají, další radikálně odsuzují. Zní to trochu zvláštně, ale dá se najít mnoho diskuzí, kde to lidé opravdu řeší a jsou schopni se o této intimní činnosti hádat „do krve“.

Téma močení při sprchování prostě vyvolává vášně. Nejen mezi partnery, v domácnostech, v reálném světě, ale i na sítích, fórech a u videí na YouTube se otázka „Můžeme čůrat ve sprše?“ opakuje znovu a znovu. Pro někoho jde o nenápadnou a praktickou volbu, pro jiného o projev vrcholné nechutnosti. V tomto článku se podíváme na výhody, ale i nevýhody, tohoto (zlo)zvyku. Na argumenty obou stran. A také na to, jaké může mít toto chování dopady na naše zdraví.

Zastánci mají jasno. Tvrdí, že je močení ve sprše jednoduše praktické. Kromě toho, že neztrácejí čas cestou na toaletu (zadržování moči jako škodlivý stav pro lidské tělo se též používá jako jeden z důvodů pro obhajobu), argumentují i výraznou úsporou vody. Zatímco každé spláchnutí toalety spotřebuje průměrně 5 až 9 litrů (starší modely záchodů si vezmou klidně až 12, novější úsporné zase jen 3–4), při sprchování vše spláchne ta voda, která už teče tak jako tak. Pokud se člověk sprchuje každý den a při každém sprchování vykoná potřebu, může za rok ušetřit až 3 285 litrů. A to už je poměrně hodně vody, jejíž úspora se může projevit v celkově nižších nákladech ve vyúčtování. A pokud jste ekologicky založení, bude vás navíc těšit fakt, že šetříte zdroje.

Další argument zastánců - moč obsahuje močovinu, která se používá v mnoha kosmetických přípravcích pro své schopnosti v péči o pokožku. Močovina ji umí hydratovat a to lidem, kteří trpí kožními nemocemi, jako je ekzém nebo atopická dermatitida, pomáhá. Zastánci čůrání ve sprše si tuto vlastnost vypůjčili, přetvořili ji v argument a využívají jej s tím, že jejich činnost může fungovat jako přírodní „pleťová maska“, která má na jejich pokožku blahodárný vliv. Někteří dokonce tvrdí, že moč pomáhá těm, kteří trpí na plísně nohou. Močovina opravdu může být účinným prostředkem proti plísním, ale v moči by jí muselo být mnohem větší množství. Ve skutečnosti tak proti plísním nohou nepomůže. Výhodou ale zůstává fakt, že se po vykonání potřeby můžete rovnou umýt a hygiena je tak dokonalá.

A teď argumenty druhé strany. Úplně vynecháme ten nejčastější, protože ten by se dal shrnout do jednoduché prosté věty: Jsi prase! Ano, tak to odpůrci této činnosti jednoduše vnímají a shrnují, když nechtějí další debaty na toto téma rozvíjet. Mezi další patří například nehygieničnost. Podle nich se ne vždy vše podaří dostatečně spláchnout, moč tak zůstává v odtokovém systému a to může časem vést k tvorbě vodního kamene a usazenin. To pak přináší nepříjemný zápach, v nejhorším případě údajně až zablokování potrubí a problémy s odtokem vody. Zda má moč takovou sílu, aby její usazeniny dokázaly s potrubím takhle zamávat, to už nechám na vašem úsudku.

Další proti-argument se týká spíše žen. Močení při sprchování, zejména ve stoje, může mít hlavně u nich negativní dopady na zdraví močového měchýře. Ve stoje se totiž svaly pánevního dna nemají šanci plně uvolnit. A to může vést k tomu, že prostě „nevypustí“ všechno. Dlouhodobé nedostatečné vyprázdnění může vést k problémům s častým nutkáním jít čůrat nebo k oslabení svalů močového měchýře. Zde verzi odpůrců podporují i lékaři - i ti doporučují, aby se ženy vyhnuly vykonávání potřeby ve stoje a místo toho zaujaly vždy takovou polohu, která umožní úplné vyprázdnění – což je právě sed. Doktorka urologie Teresa Irwin zveřejnila video, kde varuje před dalším negativním efektem: „Naučíte se spojovat si zvuk tekoucí vody s močením. Následkem toho bude, že pokaždé, když uslyšíte téct vodu, bude se vám chtít čůrat“. Tato asociace pak může vést až k problémům s inkontinencí.

Na druhou stránku, právě svaly pánevního dna se zde dají krásně procvičovat zadržováním moči, což naopak proti inkontinenci pomáhá. Zapojování těchto svalů je vlastně základem Kegelových cviků. A sprcha je ideálním „cvičištěm“, tady nějaká ta kapka nevadí. Pro muže není argument o sedu důležitý. Ti to „mají na pohodu“. Ovšem pozorní by přesto být měli. Další proti-argument míří i na ně. I pro ně totiž může být tato činnost riziková, pokud trpí infekcí močových cest, podráždění kůže nebo mají otevřené rány v oblasti genitálií. V těchto případech je lepší se močení ve sprše vyhnout, protože vlhkost a teplo usnadňují přenos patogenů a jejich stav se naopak zhoršit. Že moč dezinfikuje, je z medicínského hlediska mýtus.

Čůrání ve sprše může být pro někoho velmi praktické, pro někoho dokonce ekologické. Nicméně, není zcela bez rizik. Podle argumentů odpůrců je třeba brát v úvahu hygienu, údržbu i možné zdravotní problémy. Pro ty, kteří se chtějí vyhnout jakýmkoli rizikům, je stále nejbezpečnější volbou používat toaletu a sprchu si užívat pouze k jejímu původnímu účelu – k očistě. Ti, kteří v ní i močí, s tím sotva přestanou, když jim budete jejich chování vytýkat. Tenhle internetový i reálný boj těžko vyřešíme. Navíc se skupiny různě prolínají. Nejedna žena by svého muže div nezabila, kdyby to udělal, u dítěte to ale samozřejmě nevadí. Nemluvě o tom, že je tu stále ta největší skupina. Ta, která se nikdy nepřizná.