Článek
Ve světě plastické chirurgie jsou známy dvě operace prsu, které lze považovat za opravdové milníky. Prvním je rekonstrukce chybějícího prsu za pomoci vlastní tkáně, kde se můžeme pyšnit českou stopou a tím druhým je první estetické zvětšení ňader pomocí silikonového implantátu. Obě události dělí dlouhých 67 let plných děsivých pokusů s injekcemi parafínu, vosku a dalšími improvizovanými výplněmi, které vedly k vážným komplikacím a ohrožovaly životy pacientek.
Vincenz Czerny a první operace
Na přelomu 19. století patřil Vincenz Czerny, rodák z Trutnova a chirurg působící v Heidelbergu, k lékařským kapacitám své doby a průkopníkům v chirurgických zakrocích. Jeho specializací byly operace pacientů s rakovinou a různými nádory. A právě to jej dovedlo až k jednomu z prvenstvích, která držel. Czerny v roce 1893 provedl u 41 leté divadelní zpěvačky zákrok, během kterého ji odstranil benigní nádor v levém prsu. Tím o něj pacientka de facto přišla. Jenže to nebyl jediný nádor, který na těle měla. Na pravých bedrech měla lipom o velikosti pěsti, který chirurg vyříznul a jednoduše řečeno - udělal z něj prso nové. Po rekonstrukci se zpěvačka vrátila ke své kariéře. Vincenz Czerny se tak zapsal do historie jako první chirurg, který jen neřezal, ale i přidával. Minimálně co se týče ženských ňader. Rekonstrukce jiných částí těl, například useknutých nosů, se již dávno dělaly. Na prsa se ale nikdo dosud nezaměřoval a tak český rodák získal historické prim.
Vincenz Czerny při jedné ze svých operací
Operace byla publikována v roce 1895 pod názvem „Drei plastische Operationen“, kde se píše, že 20. prosince 1893 byla pacientka propuštěna s komentářem: „Levý prs jako pravý dobře klenutý, ve vyšší polovině je lipom zcela a bez reakce zahojen.“ V popisu Czerny uvádí, že prs rekonstruovaný lipomem měl být po roce od zákroku „menší a pevnější než protilehlý“, ale funkce i vzhled byly v té době uspokojivé. Jeho postup znamenal zásadní obrat v chirurgii - namísto pouhých odstraňování (tak se do té doby problémy s ňadry řešily) začali chirurgové uvažovat o náhradách, formě, symetrii a estetice. Czernyho případ je považován za první dokumentovanou augmentační či rekonstrukční operací prsu, která navíc proběhla za pomoci vlastní tkáně.
Czerny vyvinul operační techniky pro chirurgii rakoviny. Je také připomínán pro jeho léčbu pacientů s neoperovatelnou rakovinou. V roce 1887 provedl Czerny první otevřenou parciální nefrektomii pro renální karcinom. Czerny přispěl k dalším chirurgickým oborům, včetně nové radikální operace tříselné kýly, pyelolitotomie pro onemocnění ledvinových kamenů. V roce 1879 provedl první totální hysterektomii přes vagínu. Byl nazýván „otcem kosmetické chirurgie prsu“.
Cesta od prvního úspěchu k běžné estetické augmentaci však byla ještě velmi dlouhá.
Období experimentů s mnohdy až bizarními výplněmi a zkoušení nebezpečných metod
Od počátku 20. století až do 60. let se chirurgie prsu ocitla ve své „divoké fázi“. Po Czerného úspěchu chtěli i další chirurgové modelovat a dokonce zvětšovat prsa. Lékaři se nebáli experimentovat, bylo jim jasné, že kdo vymyslí tu nejlepší metodu, získá nehynoucí slávu.A tak se na světlo boží dostaly takové metody, ze kterých v dnešní době až mrazí. Například koncem 19. a v první polovině 20. století byly používány injekce parafínu a jiných tekutých nebo polotekutých látek. Ty byly vstřikovány přímo do prsní tkáně, jejichž objem se tímto mechanickým zákrokem samozřejmě zvýšil a poprsí pacientky tak dosáhlo kýženého objemu. Jenže slibné výsledky brzy vystřídaly komplikace jako nekrózy, embolie, chronické záněty či dokonce jiné stavy, kdy místo větších vnad žena o ty své přišla. A tak se zkoušelo dál. Injekce minerálního oleje, tekutého vosku, silikonového oleje, epoxidové pryskyřice, nahradily výplně v podobě gumových nebo voskových koulí a zkoušely se i textilní implantáty. Prostě – zkoušelo se všechno možné, o čem si tehdejší chirurg-inovátor usmyslel, že bude fungovat.
augmentace
Ale stále to bylo „buď a nebo“. I když už tělo cizorodou látku na první pohled přijalo a neobjevily se okamžité komplikace, přicházely později. I mnoho let po aplikaci docházelo k tvorbě granulomů, tuhnutí kapsulární tkáně, deformacím a někdy i nutnosti mastektomie. V prsní žlázách žen vznikala cystické ložiska a nádory. Toto období pokus-omyl ale přeci jen k něčemu bylo. Operatérům postupně došlo, že volné implantace či injekce bez obalu jsou nepřijatelné a že je potřeba vyvinout implantát s pevným obalem vyplněný stabilním materiálem. A to přineslo skutečný průlom.
První silikonové implantáty: Případ Timmie
Když na jaře roku 1962 vstupovala do foyer nemocnice Jefferson Davis Hospital v Houstonu žena jménem Timmie Jean Lindsey, rozhodně netušila, že se stane součástí historie jako první žena na světě s opravdovými silikonovými implantáty. Timmie, tehdy 29 letá matka šesti dětí, si totiž chtěla jen nechat z hrudníku odstranit své vytetované růže.
Chirurgům přišla „akorát do rány“. Frank Gerow a Thomas Cronin zrovna vyvinuli nový silikonový implantát. Šlo o elastomerový obal vyplněný viskózním silikonovým gelem, který byla navíc opatřen polyesterovou záplatou Dacron pro jeho celkovou fixaci. Lindsey byla nabídnuta možnost dobrovolné implantace s tím, že jí pak lékaři nejen odstraní tetování, ale provedou i korekci odstávajících uší. A Timmie souhlasila.
rentgenový snímek ženy s implantáty
Zákrok trval přibližně dvě hodiny a zvětšil její prsa z velikosti „B“ na „céčka“. Operace pak byla veřejně představena na kongresu plastických chirurgů v roce 1963 a hned od příštího roku se začaly implantáty a zvětšování prsou komerčně nabízet. Jejich konstrukce však nebyla zcela bez problémů, přeci jen šlo o novinku. První implantáty měly silné obaly, problematickou se jevila i fixace Dacronem a postupem let se objevily komplikace jako tuhnutí kapsule, bolestivost prsou, objevovala se i migrace gelu nebo rozměrové změny. Sama Timmie ve svých rozhovorech v roce 2012 potvrdila, že první léta nějaké komplikace měla. Přesto si je nechala a i po více než půlstoletí měla stále ty původní a zákroku nelitovala.
Timmie, případ „chirurgického handlu“ a první implantace silikonových implantátů tak znamenaly skutečný přechod k bezpečnějším, funkčnějším a i esteticky přijatelnějším metodám augmentace a rekonstrukce ženských prsou. Dlouhé a často chaotické období nebezpečných a kolikrát až tragických zkoušek, plné invazivních výplní a experimentů, skončilo. Úspěšný zákrok, provedený na Timmie, otevřel novou kapitolu a estetická augmentace se záhy stala běžnou praxí. Dnešní plastická chirurgie a sofistikované implantáty jsou výsledkem více než století zkušeností, chyb i vývoje. A ruku na srdce pánové, občas nejen příroda, ale i šikovný operatér, dokáže opravdu divy.
zdroje:
