Článek
Když se někoho zeptáte, jaký nejhorší masakr provedli nacisté na Čechoslovácích, většina odpoví na první dobrou Lidice. Někdo připomene Ležáky. Likvidace dvou vesnic byla opravdu hrůzností, která se navěky vryla do paměti národa. A nejen toho našeho. Navíc nacisté provedli podobnou akc i jinde ve světě, ať už ve Francii nebo Sovětském svazu. Znalci zase řeknou, že nejvíce československých obětí bylo v rámci čistky rodinného terezínského tábora v Osvětimi, kdy bylo během jediné noci zabito 3792 lidí. Ale tábory byly kapitola sama o sobě. Vůbec největší hromadnou vraždou Čechoslováků mimo tábory byl masakr v Českém Malíně. Ale pěkně postupně.
Příběh Českého Malína byl tak trochu odsunut z kolektivní paměti národa. Svou roli v tom hraje i fakt, že obec neleží na území dnešní České republiky ani Slovenska. Přesto jde co do počtu zavražděných o největší masakr provedený Němci na Čechoslovácích. Český Malín byl založen už v roce 1871. Založili jej čeští zemědělci a řemeslníci na Volyni, tedy na území dnešní Ukrajiny. Carská vláda tehdy potřebovala schopné lidi, kteří by do oblasti přišli a pozvedli ji a tak začala výhodně nabízet půdu a pozemky. Češi na to slyšeli a tak se ze skupiny dvaceti rodin převážně z Lounska, Žatecka a Rakovnicka staly osadníci.
Otto Ohlendorf, velitel Einsatzgruppen D
A byli úspěšní. Komunita se rychle rozvíjela. Stavěly se české školy, kostely, knihovny a spolky, které udržovaly silné vazby na svou starou vlast a uchovávaly český jazyk a kulturu. Český Malín se stal jakýmsi ostrovem české identity v převážně ukrajinském a polském prostředí a díky šikovnosti českých lidí se stal velmi brzy nejprosperující vesnicí v širokém okolí.
Idylický život se Malíňákům tragicky změnil 13. července 1943. V ranních hodinách obsadily nacistické jednotky, složené převážně z nechvalně známých Einsatzgruppen, Český Malín. Na obec navazovala ještě vesnice Ukrajinský Malín. Ten stíhal stejný osud. Obyvatelé obce, včetně žen a dětí, byli vyhnáni ze svých domovů. Němci byli nemilosrdní, bestiální. Nejdříve oddělili muže od ostatních a pak je nahnali ještě s několika ženami do kostela a dalších budov na území Ukrajinského Malína. Ty pak polili hořlavinou a zapálili. Jen si představte to utrpení lidí, kteří se vevnitř mačkali vyděšení k smrti a čekali na hrůznou smrt udušením nebo uhořením. Ti, kteří se pokusili utéct plamenům, byli německými vojáky zastřeleni. Zbylé ženy, děti a staré muže shromáždili v Českém Malíně. Bylo jim slíbeno, že se jim nic nestane a budou propuštěni. Pak je agresoři zavřeli do stodol a dalších objektů, kde je čekal stejný osud jako jejich muže, táty a bratry. Němci z toho měli údajně zábavu. Svědectví přeživších hovoří o nepředstavitelné brutalitě a hrůzných obrázích, které jakoby pocházely z pekla. Děti napichované na bodáky, granáty házené do sklepů, kde se skrývali lidé, ďábelský smích některých vrahů.
Jednotky Einsatzgruppen byly známy svou krutostí
Výsledkem tohoto masakru bylo 374 zavražděných Čechů, z toho bylo 104 mužů, 161 žen, 105 dětí a 4 Češi, kteří nebyli obyvateli obce. Dále zemřelo 26 Poláků a dalších 132 obyvatel Ukrajinského Malína. Ze 102 domů v Českém Malíně jich bylo 68 vypáleno do základů. Vesnice hořela týden. Celkový počet lidských obětí toho dne se zastavil na 532. Údajným důvodem německého útoku na vesničany byla msta za předchozí útoky Banderovců na německé jednotky.
Po válce se lidé, kteří masakr přežili, rozhodli pro návrat do Československa. Na památku vypálené vesnice a jako trvalé útočiště pro vrátivší se Čechoslováky vybral stát obec Frankštát v okrese Šumperk, která byla 13. července 1947 přejmenována na Nový Malín. Toto datum nebylo vybráno náhodně, bylo to totiž čtvrté výročí hrůzné tragédie. O jedenáct let později byl v Žatci odhalen pomník, který smutný osud Českého Malína připomíná. Každoročně se také pořádají pietní akce, aby se na osudy Malínských a vůbec volyňských Čechů nezapomnělo.
Památník v Žatci
Zdroje:
