Článek
Historické okénko (z rychlíku)
Nacistické symboly máme vyřešené tak nějak „přirozeně“. Hitler nám dal takovou sodu, že hákový kříž u nás vnímá jako symbol míru a lásky asi jen hodně zmatený ezoterik po lobotomii. Zákon je na symboliku Třetí říše přísný a víceméně to funguje. A také - málokdo zde něco namítá.
Jenže pak je tu ten komunismus. A tady začíná ta pravá česká kovbojka. Zatímco za knírek a hakenkreuz vás seberou dřív, než řeknete „Eintopf“, srp a kladivo se u nás pořád tak nějak tolerují jako „retro“ nebo dokonce „názor“. A to i přesto, že tyhle symboly mají na svědomí (pokud jde o čistou statistiku mrtvých) ještě více „zářezů na pažbě“ než onen zatracovaný rakouský uřvaný tajtrdlík.
Od nového roku bude jasno. Komunistická symbolika bude úplně stejně trestná, jako ta nacistická. Jedni to vítají, druzí to odmítají, komunisté se samozřejmě bouří.
Současná novela nesmyslně staví komunismus na roveň nacismu, čímž vytváří ideologické rovnítko, které neodpovídá historické realitě ani právní logice. Odmítáme kriminalizaci komunistické ideologie a požadujeme, aby trestní právo bylo přesné, určité a nediskriminační.
Argument „Svobody slova“
Odporovat zákazům je rebelské, připadáme si jako machýrci, myslíme si, že je to sexy. Slovy nejmenované persony: „Kdo si nikdy aspoň jednou nezahajloval, že jo?“ Ano, říká se, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Ale zrovna v tomto případě?
„Když zakážeme symboly, zakážeme myšlenky?“ No… ne. Myšlenky se zákazem samozřejmě ani nezmění, ani nezmizí. Jen se přesunou do ilegality a na Telegram. Odpůrci trestnosti říkají, že je lepší tyhle exoty vidět na ulici pěkně „označkované“, abychom věděli na první dobrou, s kým máme tu čest a na koho si dát pozor. Je ovšem otázkou, vedla li by legalizace k hromadným nákupům triček se svastikou a jejich nošení na veřejnosti…
Je dost možné, že kdyby nebylo zobrazování jakýchkoliv symbolů trestné nikdy, někteří lidé na vysoké funkce nikdy nepomyslí, protože na svých sítích nevystupují jinak, než v černých padnoucích uniformách nebo s rudým praporem se srpem a kladivem za sebou. Neumožnil by jim to morální soud veřejnosti. Takhle jsou mnozí tak nějak skrytí a když pak něco „jako že vykoukne“, veřejnost to šokuje.
Navíc se mohou obhájci svobody slova ptát - kde ta hranice končí? Včera jsme zakázali svastiku, zítra rudou hvězdu a pozítří nám zakážou treba modrá trička, protože…? (Dobře, to už přeháním, ale znáte to).
Argument „Úcta k obětem“
Tady končí sranda. Představte si, že vám komunisti v padesátkách sebrali statek, tátu zavřeli do uranových dolů a mámu vyhodili z práce. A teď jdete po ulici a potkáte týpka v tričku se Stalinem nebo nápisem CCCP. To není „názor“. To je flusanec do tváře lidem, kterým tenhle režim zničil životy.
Komunisté žádají novou vládu, aby novelu přepracovala
Pokud trestáme propagaci nacismu, protože je to ideologie potlačující lidská práva, objektivně neexistuje jediný logický důvod, proč stejně netrestat symboly komunismu. Oba systémy staví na stejném principu: „My máme pravdu, vy držte hubu, a kdo nedrží, ten půjde ke zdi (nebo do lágru).“
Kdo má pravdu?
To je otázka, která rozděluje českou společnost na dva nesmiřitelné tábory. Ano, zakazovat obrázky je sice trochu jako lepit náplast na otevřenou zlomeninu, ale má to svůj symbolický význam. Stát tím říká: Tohle u nás není normální. Problém není v tom, že by nás jeden srp na tričku zabil. Problém je v tom českém „však ono se to nějak poddá“ a „on to tak nemyslel“. Pokud chceme být dospělou společností, musíme si přiznat, že vrah v hnědé košili není o nic horší než vrah v košili rudé.
K smíchu je spíše takové to „naše řešení“. Úplně si neumím představit, že by v Německu mohli ještě čtvrt století po válce vyvěšovat vždy na konci ledna prapory s hákovými kříži nebo chodili v tričku s Adolfem. Ale to bychom nebyli my Češi, abychom to neudělali po svém, tak nějak haškovsky. Slovy klasika - pozdě, ale přece.
