Dehumanizace a démonizace: Nezabiješ, stojí v Bibli. Ale co když zbavíme člověka lidství?

Dehumanizace a démonizace nepřítele je jedním z nejmocnějších a nejnebezpečnějších nástrojů v historii lidských konfliktů. Jde o proces, kdy je protivník zbaven lidskosti a je mu přisouzen status podřadné bytosti, zvířete nebo dokonce věci. Tento psychologický mechanismus usnadňuje agresi, násilí a genocidu, protože se ztrácí empatie a morální zábrany. Když už protivník není vnímán jako člověk, je snazší ho zranit, mučit, nebo dokonce zabít.

Dehumanizace a démonizace v průběhu dějin

Nejde o žádný výmysl moderní doby. Už ve starověkých civilizacích bylo běžné, že vítězné národy dehumanizovaly své poražené nepřátele. Římané často zobrazovali barbary jako necivilizované divochy, kteří si zaslouží být zotročeni nebo vyvražděni. Toto vnímání jim usnadňovalo brutální zacházení s poraženými kmeny, které bylo ospravedlněno jako civilizační mise.

Podobně i starověké řecké spisy popisovaly Peršany jako podřadné, dekadentní a neschopné řídit se rozumem, což pomáhalo sjednotit řecké státy proti společnému nepříteli. Dalším příkladem jsou Asyřané, kteří ve svých záznamech a umění zobrazovali své nepřátele jako zvířata, která podléhala jejich moci a chlubili se jejich masakrováním, což mělo odradit ostatní národy od odporu.

Během křížových výprav bylo křesťanské vojsko přesvědčováno, že jejich muslimští protivníci jsou pohané a ztělesnění zla. V očích křižáků nešlo o lidi s vlastní kulturou a vírou, ale o bezvěrce a zvířata, která je třeba vyhladit ve jménu Boha.

Podobně Španělé a Portugalci během kolonizace Ameriky ospravedlňovali zotročování původních obyvatel tvrzením, že nepatří k lidské rase. Katoličtí misionáři často argumentovali, že Indiáni nemají duši, a proto s nimi může být zacházeno jako s dobytkem.

Jiným příkladem je třicetiletá válka, kde byly náboženské rozdíly zneužívány k dehumanizaci. Protestantští a katoličtí vojáci se navzájem označovali za „kacíře“ nebo „démony“, což vedlo k nevýslovné brutalitě, která byla vnímána jako spravedlivé očištění země od zla.

Moderní a současná doba

Ve 20. století dosáhla dehumanizace nebývalých rozměrů. Nacistická propaganda systematicky zobrazovala Židy jako „krysy,“ „šváby,“ a „parazity,“ kteří ohrožují německou rasu. Tato promyšlená dehumanizace byla klíčová pro ospravedlnění holocaustu, protože lidé, kteří se podíleli na vyvražďování, nemuseli čelit skutečnosti, že zabíjí jiné lidské bytosti. Vnímali je jako škůdce, jako podlidi, ne jako sobě rovné.

Jedním z nejvíce symbolických příkladů nacistické dehumanizace bylo tetování vězňů v koncentračních táborech. Tato praxe sloužila mimo jiné k tomu, aby byli vězni zbaveni své identity a redukováni na pouhé číslo. Odebráním jména vedlo k naprostému odosobnění. Vězňové už nebyli lidé s vlastní historií, identitou a rodinou, ale jen položky v seznamu. Pro dozorce bylo mnohem snazší bez výčitek ubližovat „číslovce“ než člověku, což pomáhalo snížit psychologickou zátěž spojenou s brutalitou a masovým vražděním.

Ani komunistické režimy nebyly a nejsou výjimkou. Namísto rasového klíče, který používali nacisté, definovali nepřítele na základě „třídního původu.“ Tzv. „buržoazie“, statkáři, inteligence nebo věřící byli označováni za škůdce a parazity, kteří brání pokroku. Tento koncept umožňoval perzekuci a likvidaci celých skupin lidí, aniž by musela být zohledňována jejich individualita.

Propaganda využívala termíny jako „kontrarevolucionáři“, „fašisté“ nebo „agenti imperialismu“ a politické procesy a pracovní tábory dále dehumanizovaly oběti tím, že je zbavovaly veškeré lidské důstojnosti a redukovaly na pouhou pracovní sílu.

Během války ve Vietnamu označovali američtí vojáci vietnamské protivníky za „go-go“ nebo „žluté opice“ a „žlutá monstra.“ Tato slovní bariéra zjednodušovala pro mnohé vojáky zabíjení, neboť se pak v jejich očích nejednalo o lidi, ale o podřadné bytosti.

Současná dehumanizace v prostředí online světa

Ani v dnešní době, s podporou sociálních médií a internetu, se dehumanizace neztratila. Naopak - kybernetické prostředí jí dává nový, globální rozměr a rychlost. Používání zvířecích metafor je v současných konfliktech a politickém diskurzu stále běžné a cílené.

Ve válce na Ukrajině ruská propaganda často označuje Ukrajince za „krysy“ nebo „banderovce“, čímž je ztotožňuje s parazity nebo dle Rusů fašistickými kolaboranty z druhé světové války, čímž dehumanizují jejich identitu a záměry. Ukrajinci naopak označují ruské vojáky za „orky“ (odkazující na nelidská, hloupá a krvežíznivá stvoření z děl J.R.R. Tolkiena), čímž je zobrazují jako bytosti bez morálky a rozumu.

I v izraelsko-palestinském konfliktu se obě strany uchylují k dehumanizující rétorice. Někteří Izraelci označují teroristy Hamásu jako „lidská zvířata“ (human animals), zatímco v palestinském diskurzu jsou Izraelci srovnáváni se „sionistickými psy“ (Zionist dogs). Tyto termíny tak slouží k démonizaci a ospravedlnění násilí.

Dehumanizace a démonizace je všude okolo nás. Především na sociálních sítích se objevují snahy dehumanizovat politické oponenty nebo lidi s jiným názorem. Například někteří odpůrci migrace označují migranty jako „šváby“ nebo „kobylky“, které se šíří do země, aby ji zničily. Naopak levicoví aktivisté o svých politických oponentech mluví jako o „prasatech“ nebo „bestiích,“ aby zdůraznili jejich domnělou nemorálnost a zkaženost.

Dnes se tato propagandistická a psychologická zbraň používá denně, aniž bychom si to uvědomili. Není třeba války na bitevním poli, aby se nepřítel dehumanizoval. Stačí k tomu sociální sítě a mediální diskurz, kde se názoroví oponenti, politici, nebo celé skupiny lidí označují hanlivými přezdívkami nebo zvířecími metaforami. Označení jako „fašista“ či „dezolát“ už dávno nepopisuje jen politický postoj, ale staví člověka mimo hranice normální společnosti. Stejně tak zlehčování utrpení a používání urážlivých přirovnání (například „ovce“ pro lidi s odlišným názorem) vytváří bariéru, která nám brání vidět v druhém člověku lidskou bytost na stejné úrovni jako jsme my sami.

Pokud přestaneme vnímat druhé jako lidi, je velmi snadné je odsoudit, nenávidět a ospravedlnit agresi vůči nim. I příslušník národa, který je nám nepřátelsky nakloněn, je stále jen člověkem a kdo ví, třeba ani on sám s kroky své vlády nesouhlasí. Rozpoznání této skryté dehumanizace je prvním krokem k tomu, abychom neztratili svou vlastní lidskost a empatii. Protože nyní se to může jevit pouze jako „neškodná“ urážka, výsměch a nic vážného.

Ale co kdyby najednou bylo umožněno ty „dezoláty“ nebo „sluníčkáře“ beztrestně lynčovat za jiný názor? Jak myslíte, že by to dopadlo?