Článek
Čtvrteční summit Evropské unie v Bruselu nabídl nečekaný zvrat. Premiér Petr Fiala, jehož vláda se chýlí ke konci, se na mezinárodní scéně loučí s razancí, která mnohé překvapila. Jednoznačně odmítl ambiciózní návrh klimatického cíle pro rok 2040 – snížení emisí skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990. A co je ještě pikantnější, neopomněl si rýpnout do svého pravděpodobného nástupce. „Na rozdíl od svého předchůdce ve funkci premiéra, tedy Andreje Babiše, jsem Českou republiku k žádným konkrétním cílům dnes nezavázal,“ prohlásil Fiala. Tato věta otevírá Pandořinu skříňku, která vrhá nelichotivé světlo právě na Andreje Babiše, jenž se pomalu chystá usednout zpět do premiérského křesla.
Jak to tedy celé bylo? Když se v letech 2019 a 2020 klíčové závazky Green Dealu schvalovaly, v čele české vlády seděl Andrej Babiš. A tehdy, a to je zásadní, byla v Evropské radě potřeba jednomyslnost. Česká republika, stejně jako Polsko (které se tehdy vzepřelo a vyjednalo si výjimku), měla v ruce právo veta. Mohla říct „dost“ a zablokovat celou dohodu. Babišova vláda to neudělala. Nejen, že klíčové závazky schválila, ale v prosinci 2020 kývla i na jejich zpřísnění na 55% snížení emisí. Zkrátka, Babiš měl možnost Green Deal zastavit, ale neudělal to.
Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) byla představena Evropskou komisí v prosinci 2019 jako soubor iniciativ s cílem dosáhnout klimatické neutrality Evropy do roku 2050. V lednu 2020 Evropský parlament dohodu schválil poměrem hlasů 482 pro, 136 proti a 95 se zdrželo. Čeští europoslanci za ANO, TOP 09 a Piráty hlasovali pro, zástupci ODS, Starostů, SPD a KSČM byli proti; KDU-ČSL se zdržela hlasování. V rámci Evropské komise byla za Českou republiku zodpovědná Věra Jourová z hnutí ANO. Zástupci členských států v Radě EU posléze schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021. V době schválení Green Dealu zastupoval Českou republiku v Evropské radě tehdejší premiér Andrej Babiš.
Prováděcí balíček Fit for 55, který zahrnuje nepopulární emisní povolenky EU ETS a nově ETS 2, byl schválen až za vlády Petra Fiály. Ovšem pozor! Hlasování probíhalo kvalifikovanou většinou, což znamenalo, že veto už uplatnit nešlo. Balíček pouze technicky upřesňoval, jak dosáhnout závazků, které už přijala Babišova vláda v rámci Green Dealu. Klíčové klimatické závazky, které Česku dle černých scénářů sváží ruce a vypumpují ceny energií, tedy byly stvrzeny podpisem Andreje Babiše v době, kdy měl v ruce mocný nástroj veta a nepoužil jej. Fialova vláda schválením balíčku už řešila jen prováděcí detaily. V této fázi už nebylo možné veto použít, protože se hlasovalo kvalifikovanou většinou. Závěr je jasný - Fialovo „ne“ pro rok 2040 je sice symbolické, ale přichází pozdě a týká se vzdálené budoucnosti. Babišovo „ano“ pro Green Deal v roce 2020 bylo závazné a nejde vzít zpět.
Nyní, když Babiš chystá grandiózní návrat (paradoxně s heslem boje proti Green Dealu), je Fialovo odmítnutí cíle 2040 po hodině dvanácté takřka fascinující. Je to snad snaha ukázat Babišovi, že lze říci „ne“? Nebo poslední úder odcházejícího politika? Jakoby říkal: „Já jsem aspoň řekl „ne“ u něčeho, co mělo jen malý dopad. Ty jsi řekl „ano“ u něčeho, co nás bude stát miliardy a co už nejde vzít zpět.“ Odcházející premiér zanechává svému nástupci jasnou zprávu: Evropská jednání nejsou jen tiskové konference. Jsou to okamžiky, kdy je potřeba jednat, a to i za cenu nesouhlasu s ostatními. Babišovi nyní nezbývá nic jiného, než řešit důsledky svého tehdejšího souhlasu. A má co dělat, zejména když dnes kritizuje přesně to, co mohl vetovat, ale odvahu nenašel. Nebo nehledal. Zbývá jen otázka, jak voliči a média tuto hru pochopí a budou interpretovat. Zda se nechají ukolébat Babišovým hlasitým bojem proti Green Dealu, jehož architektonické plány paradoxně pomáhal schválit a přistoupí na jeho rétoriku: My makáme, za vše špatné mohou ONI, nebo jestli najde své „koule“ i nový premiér.
V roce 2019 jsem jako premiér ČR souhlasil s obecnou politickou deklarací, tzv. Green Dealem, že je třeba chránit životní prostředí a snižovat emise způsobem, který neohrozí naši konkurenceschopnost… Konkrétní opatření pro naplnění Green Dealu byla navržena až později, v rámci klimatického balíčku Fit for 55. Když jsem viděl, jaké ekošílenosti Brusel chystá, jsem v listopadu 2021 celý Fit For 55 označil za evropskou zelenou sebevraždu…Týž měsíc naše vláda s pomocí Senátu vystavila za ČR návrhům „žlutou kartu“ a jasně je odmítla. O měsíc později se ale stal premiérem bruselsky tvárný Petr Fiala a všechna naše snaha přišla vniveč…Já můžu občanům slíbit, že pokud bude hnutí ANO ve vládě a pokud budeme mít premiéra, tak žádné Fialovy emisní odpustky lidé platit nebudou. Jsme kvůli tomu připravení jít do tvrdého střetu s Bruselem, i za cenu soudů a pokut.
Protože ta hlavní otázka je stále nezodpovězená - má to smysl? Opravdu zachraňuje Evropa planetu, nebo jen sama sebe ekonomicky oslabuje? EU je celosvětově zodpovědná zhruba za 8 % globálních emisí CO2. I kdyby Evropa zítra dosáhla nulových emisí, globální teplota by se kvůli rostoucí produkci skleníkových plynů v Asii, Africe a Americe (kde ekologické standardy neexistují, nebo jsou mnohem mírnější) dál zvyšovala. Politici jako Babiš dnes oprávněně poukazují na to, že zatímco evropské firmy platí obrovské náklady na povolenky a transformaci, jejich konkurenti v Číně, Indii nebo USA žádné podobné břemeno nenesou. Čínské elektrárny dál rostou a produkují emise i bez evropských limitů. Vzniká tak paradox: Evropa se stává ekologickým Golemem, který se sám svazuje, zatímco okolní svět jede na plný plyn.
Má to smysl? Evropští lídři argumentují, že musíme jít příkladem a že Green Deal je nutností pro udržení konkurenceschopnosti v budoucí „zelené“ ekonomice. Skeptici namítají, že jde jen o jednostrannou a zoufalou politiku, která Evropě přináší jen drahé energie, odliv průmyslu a mizivý dopad na globální klima. Kde je správná odpověď se ukáže až mnohem mnohem později. Co se ukáže daleko dříve budou kroky nové vlády. Nechme se tedy překvapit, s čím přijde a jak moc se bude shodovat to, co bude říkat českým voličům v České republice a jak se bude reálně chovat na politické mapě Evropy.
