Článek
Je dvacátý šestý duben roku 2002. Na Gutenbergově střední škole v Erfurtu plyne den, jako každý jiný. Probíhá výuka, maturitní ročníky skládají své zkoušky a nic nenasvědčuje tomu, že právě přišel den, který se zapíše do historie jako jeden z největších masakrů na školách v Německu a bude mít takový dopad na společnost, že povede ke změnám celých zákonů.
Gutenbergovo gymnasium
Robert Steinhäuser
Narodil se 22. ledna 1983 jako druhý syn inženýra a zdravotní sestry. Jeho dětství není o mnoho jiné než dětství jeho vrstevníků. Možná ho jen trošku více zajímá televize a brzy nachází zálibu v počítačových hrách, takže nemá tolik kamarádů a netráví mnoho času venku. Ač není nejlepším žákem, jeho rodiče jej posílají po páté třídě na víceleté gymnázium. Jeho zájem o učení je však tím menší, čím více propadá střílečkám – počítačových hrám z pohledu první osoby jako je Half-Life a nebo Quake. Rád si pouští tvrdší hudbu, jeho nejoblíbenější kapelou je Slipknot a je platonicky zamilovaný do Pamely Anderson.
V únoru 1999 poprvé nezvládá zkoušky. Jeho matka později přiznává, že byla chyba přesunout Roberta na víceleté gymnasium, kde byl evidentně nešťastný a frustrovaný, neboť nároky na studenta byly samozřejmě vyšší, než na jiných školách. Na žádost učitelů a se souhlasem ředitelky gymnasia Christine Alt je nakonec Robertovi umožněno opakovat ročník. Na podzim 2000 vstupuje do střeleckého klubu Domblick a je šťastný. Střílení ho opravdu baví. Daleko více než házená, kterou od svých 12 let hraje, a tak s tímto sportem končí. Se školou to však jde čím dál více z kopce. Na podzim roku 2001 dochází k události, která jej změní v monstrum. Během září jde několikrát za školu. Aby se na to nepřišlo, zfalšuje lékařské potvrzení a předloží jej jako omluvenku. K jeho smůle ovšem škola padělek odhaluje, Steinhäuser je předvolán k ředitelce školy a ta mu oznamuje, že je ze školy vyloučen.
Zdrcený Steinhäuser cítí křivdu. Začne vést dvojí život. Doma nic nepřizná, stále tvrdí že navštěvuje školu a falšuje si známky. Tento dvojí život jej psychicky vyčerpává a v jeho hlavě zraje plán pomsty. Jak později policie zjistí, právě v této době si ukládá na disk svého počítače mnoho materiálu ke školním střelbám z USA. Z naspořených peněz si na konci roku pořizuje pistol Glock 17C 9mm, k níž brzy přidává ohromné množství nábojů, další zbraň v podobě brokovnice Mossberg 590 Mariner a jiné vybavení. Na dotaz otce, který si všímá pohybů na synově úctě, kam mizí jeho dosud naspořených 3500 marek, mu odpovídá, že prostředky převádí na spořící účet, kvůli vyšším úrokovým sazbám. Rodina mu věří, díky zfalšovaným dokumentům ze školy se jeho prospěch lepší a tak nemají rodiče žádné podezření, že by bylo něčemu jinak…
Glock 17
Den hrůzy
Je pátek, dvacátého šestého dubna 2002. Robert u snídaně informuje matku, že jej dnes čeká zkouška z angličtiny a že bude odcházet do školy později. Počká, až v domě bude sám, čas si krátí hraním počítačové hry. Okolo desáté si z pokoje bere svou tašku a míří ke gymnáziu. Ten den probíhají písemné maturitní zkoušky a tak má jistotu, že většina učitelů bude přítomna. Přesně podle jeho zrůdného plánu. Budou trpět za to, že trpěl on. Budou trpět za jeho vyloučení…
Okolo tři čtvrtě na jedenáct vstupuje Robert Steinhäuser do budovy školy. Jeho první kroky vedou na pánské toalety v přízemí. Zde otevírá svou tašku, převléká se a maskuje obličej černou maskou. Zanechává si zde bundu, peněženku s doklady, tašku s náboji a pár dalších věcí. Kontroluje, že jeho Glock je nabitý. Stejně tak brokovnici, kterou si přehazuje přes záda. Bere si náhradní zásobníky. Podívá se na sebe do zrcadla, nadechne se, cítí neskutečné napětí. Je připraven. Jeho tragická mise může začít.
Shotgun Mossberg 590
První místo, kam zamíří z toalet, jsou kanceláře vedení gymnázia. Vstoupí do místnosti a okamžitě pálí. Prvním výstřelem zabíjí zástupkyni ředitelky školy, dalšími dvěma sekretářku. Samotná ředitelka školy je ve vedlejší kanceláři, do které ale Steinhäuser nevstoupí. Když slyší hluk, jde se podívat co se to tu děje, ale mladík vrah už je z místnosti pryč a ona objevuje těla svých zabitých kolegů. Vyděšená se vrátí do své kanceláře, zamkne se a zalarmuje záchranné řídící středisko.
Steinhäuser mezitím vystoupal po schodech do prvního patra. Na chodbě stojí učitel, který se snaží odemknout dveře kabinetu. Střelec neváhá a třemi výstřely zasahuje učitele do zad. Padá k zemi. Steinhäuser se otáčí doprava, kde vidí otevřené dveře učebny 105. Vstupuje do třídy a před zraky studentů usmrcuje učitele. Okamžitě se stahuje zpět na chodbu. V tu chvíli se otevírají dveře protější třídy. Otevírá je učitel fyziky, který slyší rány. Steinhäuser jej usmrcuje čtyřmi zásahy. Několik žáků v panice utíká před střelcem, on je však nechává a nestřílí na ně.
Poté jde znovu na schodiště a vychází do druhého patra. Začne pročesávat místnosti. Jednu po druhé. Nejdříve projde učebnu 206, ta je však prázdná. Pak vstoupí do učebny 205. Ta prázdná není. Vidí tváře dětí ze sedmé třídy a také pár vyděšených tváří deváťáků, kteří se sem přiběhli schovat právě před ním poté, co zabil jejich fyzikáře. Steinhäuser je přejede pohledem. Cítí tu hrůzu z jejich tváří. Cítí tu moc, kterou nad všemi teď má. To ho posiluje ještě více. Beze střelby se otáčí a jde k severnímu křídlu budovy. Hned u dveří narazí na učitelku, zazní pět výstřelů. Robertova smrtící mise pokračuje. Na chvilku se zastaví před učebnou 211. Naslouchá zvukům zevnitř. Pak prudce otevírá dveře. Žáci 8. B sledují, jak muž v černé masce přistupuje k rozevřené tabuli, za jímž křídlem stojí učitelka. Prudce jej zaklapne a okamžitě pálí. Pět ran nachází svůj cíl. Steinhäuser vyjde z místnosti a okamžitě vstupuje do třídy naproti. V této učebně se stane malý zázrak. Učitelka je nová, drobné postavy a mladistvého vzhledu, téměř splývá se žáky. Zabiják ji přehlédl.
Steinhäuser se dostává do třetího patra. Proběhne celou učebnou 307 a osmkrát vystřelí na učitelku, otočenou zády k žákům. Šest kulek přináší smrt. Na chodbě potkává učitele, který jde za hlukem. Dodnes se neví, proč jeho život ušetřil a kantora ignoroval. Probíhá průchozí učebnou 304, kde zastřelí referentku 5. B a hned na to učitelku, která dohlíží na průběh maturitní zkoušky z biologie ve třídě 303. Zblízka jí vpálí kulku mezi oči. Na chodbě se střetává se studentem, který ho i přes masku na obličeji poznává. Nevšímá si ho a vtrhává do další učebny - 301. Prudce odstrčí žáka, který mu stojí v cestě a 4 výstřely zastaví učitele, který se rozeběhne proti němu. Krvavé stopy potřísní nejbližší žáky. Steinhäuser vychází z učebny a prochází kolem místnosti, kde se mezitím s jinými žáky zabarikádovala jedna z učitelek. Tuto místnost ovšem vrah nezkouší a schází opět o patro níž.
Zde se mezitím situace změnila. Většina studentů už ví, co se děje a mnozí tak stačili utéct. Je to též poprvé, kdy se pachatel střetává se zamčenými, či zabarikádovanými učebnami. Přesto i zde vraždí. Steinhäuser narazí na jednu učitelku, ta před ním v panice utíká. Střelec zamíří a trefuje. Učitelka padá, vrah ji překračuje a ještě se otáčí a střelí znovu. Zastavuje u další učebny. Zde je zabarikádována učitelka, která už měla se střelcem co do činění. Jedná se o tu, kterou Steinhäuser mezi žáky přehlédl. Zabiják se pokusí otevřít dveře, ovšem marně. Ve vzteku osmkrát prostřelí dveře. Dva studenti na druhé straně jsou smrtelně raněni. Poté se Steinhäuser vrací do prvního patra. Vidí, že jsou učebny prázdné nebo zavřené, rozhodne se tedy vyjít na dvůr a najít své oběti tam. Cestou jen tak prostřelí dveře na toalety. Ani netuší, že se opět skoro trefil. Před umyvadlem stojí jeden ze žáků a kulka zůstane uvíznutá v jeho batohu.
Steinhäuser vychází na dvůr. Na něm se jedna z učitelek snaží pomáhat s útěkem a evakuací. Útočník ji střelí z blízkosti do hlavy. Odhazuje zásobník a přebíjí. Přijíždí první policejní vůz. Steinhauser si jej všímá a okamžitě zahájí palbu. Policisté střelbu opětují. Žádná z kulek však nezasáhne cíl. Když spatří jiného policistu, pohybujícího se jeho směrem, stáhne se zpět do budovy školy. U toho stihne zastřelit jiného policistu, kterého dostane na mušku. V prvním patře se střetává s praktikantem. Sejme před ním svou masku. Já jsem tu také studoval, křičí na něj. Nechává ho utéct. Čím déle útok trvá, čím je škola prázdnější, tím více se vybíjí střelcova vnitřní „zabijácká baterie“. Vystoupá do druhého patra.
Zde stane tváří v tvář dalšímu učiteli. Okamžitě na něj zamíří svou zbraň. Tentokrát však nestřílí. Oba jen stojí a dívají se do očí. Ten okamžik je jako věčnost. Steinhäuser sleduje tvář známého kantora. V uších mu zní: Teď mě můžeš zastřelit. Slova, která učitel zašeptá tak klidně, smířlivě… Sklání zbraň. Pane Heise, pro dnešek už to stačí, pronese vrah. Učitel Heise mu nabízí, ať s ním jde do blízkého kabinetu, kde si mohou v klidu promluvit. Steinhäuser souhlasí a vstoupí do místnosti 111. V tu chvíli se projeví učitelova duchapřítomnost. Strčí do něj, přirazí dveře a útočníka v kabinetu zamkne. Krátce na to zazní poslední výstřel toho dne. Robert Steinhěuser po dvacetiminutovém řádění, kdy vypálil přesně 71 ran, usmrtil 11 učitelů, praktikanta, sekretářku, dva studenty a jednoho policistu, spáchal sebevraždu.
Následky řádění a kontroverze
Střelba v Erfurtu svým rozsahem a cílením na učitele zasáhla celou zemi. Německo oněmělo, hrůznost tohoto činu rezonovala světem. Den po střelbě měla v erfurtské výstavní síni vystupovat známá německá kapela Die Toten Hosen. Ta koncert z pietních důvodů zrušila, přeložila termín na 30. června a od té doby pokaždé, co vystupuje v Erfurtu, připomíná na svých koncertech oběti masakru. V Erfurtu měl naplánovaný koncert i popový hudebník Elton John. Taktéž jej odložil a odehrál v náhradním termínu. Pojal jej jako benefiční, dokázal během něj vybrat 170 tisíc euro a ty byly použity ve prospěch pozůstalých.
Přesně týden a hodinu po činu, v pátek 3. května, se na erfurtském náměstí uskutečnil pietní akt. Tehdejší spolkový prezident Johannes Rau vzpomněl na všechny oběti masakru. Připomněl i samotného střelce, když prohlásil: Cokoliv člověk udělá, zůstává člověkem. Piety se účastnili i Steinhäuserovi příbuzní, kteří ale byli pro jistotu chráněni před veřejností a sledovali akt z okna nedaleké budovy. Celkem zde bylo přes 100 tisíc lidí.
Následky zůstávaly v lidech dál. U více než 7 stovek studentů byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha a ještě o rok později více než stovka z nich potřebovala psychologickou léčbu. Ještě 10 let po střelbě zůstávalo 6 svědků masakru v léčbě. Čtyři z nich byli z těch, co po incidentu psychologickou pomoc odmítli. Tito mladí lidé zažívali časově opožděně poruchy, například výpadky paměti, nebo trpěli extrémně plachým a vyhýbavým chováním. Durynský fond do této doby pokryl náklady na péči o oběti řádění ve výši více než 5,6 miliónů euro.
Vyšetřování aktu se neobešlo bez kontroverzí. Učitel Rainer Heise - ano, ten který střelce zamkl do kabinetu a vlastně zabránil dalšímu běsnění - se stal opěvovaným hrdinou. Tehdejší ministr vnitra navrhoval udělit Heisovi Spolkový kříž za zásluhy. Učitelova hvězda stoupala a jeho rozhovory se stávaly barvitějšími a barvitějšími. Společnost to rozdělilo. Jedni jej velebili, druzí tvrdili, že přehání a vymýšlí si. Po vystoupení ředitelky školy Altové, že by měl být Heise „trošku tišším hrdinou“, se lidé polarizovali úplně. Studenti, kteří se učitelé zastávali, byli vystaveni masivnímu nepřátelství těch, co tvrdili, že se učitel jen sebepropaguje na úkor obětí. Samotný Heise dostával ošklivé anonymy a nakonec se stáhl do ústraní.
Též se vynořila fáma, že střelci byli dva, nebo že Steinhäuserovi někdo v budově pomáhal. Tyto verze byly nakonec policií vyvráceny. Kritika se snesla také na záchranné složky a práci policie samotné. Erfurtský právník Eric Langer veřejně osočoval zasahující orgány, že dva studenti a tři učitelé zemřeli až hodinu po střelbě, zatímco marně čekali na lékařské ošetření.
Na základě všech těchto kontroverzí zřídila zemská vláda takzvanou Gasserovu komisi. Ta vydala 21. dubna 2004 závěrečnou zprávu, v níž zprostila Rainera Heisse pochybností o jeho výrocích, vyloučila existenci spolupachatele a též obhájila záchranné složky, neboť obětem nemohlo být poskytnuto rychlejší lékařské ošetření kvůli neznalosti situace v danou chvíli a navíc, jejich vážná vnitřní zranění byla jednoznačně smrtelná.
Celý akt se promítl i do německého zákonodárství. Na přetřes přišly počítačové hry, násilné filmy a vůbec vliv na děti. V té době rozpracovaný zákon o ochraně mládeže tak byl přijat v daleko ostřejší verzi. Dalším zpřísněním prošel zákon o zbraních. Byly navýšeny věkové hranice, držení některých typů zbraní omezeno či zcela zakázáno, byly zpřísněny požadavky na skladování zbraní a střeliva, zavedeny psychotesty u skupin, kde dosud nebyly. Další zákon, který prošel ostrou kritikou a byl pozměněn, byl durynský školský zákon. Ve většině spolkových zemí byly reformovány zákony o státní policii a upraven policejní výcvik. Útok v Erfurtu měl tak dalekosáhlé dopady nejen na oběti, svědky a zúčastněné, ale na celou německou společnost.
Erfurt je známý ještě jednou věcí. V centrální zvonici erfurtské katedrály se nachází největší volně se houpající zvon na světě. Tento středověký skvost z roku 1497, který se nazývá Gloriosa (je též přezdíván Matkou všech zvonů) zvoní jen osmkrát do roka a říká se, že když Gloriosa promluví, všechny ostatní zvony ztichnou. Jen čtyřikrát v historii zazněla Gloriosa neplánovaně. Jeden z těch výjimečných dnů byl právě 26.duben 2012 - den desátého výročí střeleckého řádění na Gutenbergově gymnáziu.
