Článek
K nehodě došlo 1. září 1992 kolem 9. hodiny ráno na 88. kilometru dálnice D1 u Humpolce. Dubček, tehdy předseda Federálního shromáždění, cestoval ze Slovenska do Prahy na zasedání Federálního shromáždění ve služebním automobilu BMW E34 535i. Za volantem seděl jeho řidič, Ján Rezník.
pomník Alexandra Dubčeka nedaleko místa nehody
V době nehody nebylo zrovna nejlepší počasí. Hustě pršelo, vozovka byla mokrá. Podle vyšetřování jel Dubčekův vůz vysokou rychlostí, odhadem mezi 114 a 131 km/h, podle jiných zdrojů 140, což bylo výrazně nad povolenou rychlostí v daném úseku, platila tam totiž jen osmdesátka. Došlo k aquaplaningu – pneumatiky ztratily kontakt s vozovkou a vůz se stal neovladatelným. Po smyku prorazil svodidla a zřítil se ze svažitého náspu.
Politik seděl na zadním sedadle a nebyl připoután bezpečnostním pásem. Vůz se převrátil a doslova se zapíchl čumákem do země. Dubček byl katapultován z vozidla. Nalezen byl přes 10 metrů od havarovaného auta s těžkým poraněním páteře a dalšími vážnými zraněními. Řidič Ján Rezník, vyvázl se zraněními lehkými. Přesto, že podle vyšetřování též nebyl připoután a také vyletěl z vozu, měl tedy zjevně větší štěstí.
V bezvědomí a v kritickém stavu transportovali Dubčeka nejprve do nemocnice v Humpolci a následně vrtulníkem do pražské nemocnice Na Homolce. Zde podstoupil několik operací, jeho stav se však navzdory snahám lékařů nezlepšil a po více než dvou měsících, 7. listopadu 1992, na následky zranění zemřel.
demonstrace ve finských Helsinkách na podporu Československa, 1968
Navzdory oficiálnímu závěru vyšetřování, které tragédii označilo za běžnou dopravní nehodu způsobenou vysokou rychlostí a nepříznivými povětrnostními podmínkami, se okamžitě objevily (a dodnes přetrvávají) četné spekulace a konspirační teorie. Ty nejčastěji hovoří o tom, že Dubčekova smrt nebyla jen nešťastnou náhodou, ale cílené odstranění nepohodlného politika.
Spekulace se opírají o několik bodů. Jedním z nejčastěji zmiňovaných je záhadné zmizení Dubčekovy aktovky z místa nehody. Tvrdí se, že aktovka mohla obsahovat citlivé dokumenty, například ty, které se týkaly Pražského jara, nebo důkazy o korupci či spiknutí. Její osud je dodnes neznámý a právě její ztráta podpořila vznik teorií o tom, že nehoda měla „něco“ zakrýt.
Aktovka měla obsahovat koncept projevu proti rozdělení ČSFR a citlivé materiály pro jednání ruského Ústavního soudu v Moskvě, který měl rozhodovat o legálnosti činnosti komunistické strany Sovětského svazu a tajné služby KGB.
Spekuluje se také o podivném chování řidiče. Rezník odmítl po nehodě vypovídat, což je v takových případech neobvyklé. I když se to dalo vysvětlit snahou vyhnout se přitěžující výpovědi, v očích mnoha to vyvolalo podezření. Navíc se objevily informace o jeho dřívějších pokutách za rychlou jízdu a spekulace o jeho údajné spolupráci se Státní bezpečností, byť to nebylo nikdy potvrzeno a šlo zřejmě o fámu. Později byl odsouzen k jednomu roku nepodmíněně, díky amnestii na Slovensku ale do vězení nikdy nenastoupil.
Havel a Dubček, Laterna Magica, 24. listopad 1989
Konspirační teoretici také zmiňovali fakt, že Dubček nebyl připoután, což bylo klíčovým faktorem jeho fatálních zranění. Tradovalo se, že řidič mohl vědět o Dubčekove zvyku nepoutat se a mohl toho zneužít k „nehodě“. Vyšetřování ale odhalilo, že pás neměl ani řidič, což tuto teorii oslabuje. V té době navíc bylo daleko více běžné, že lidé jezdili nepřipoutaní.
Další otazníky jsou podle konspirátorů ve volbě místa nemocnice a v rychlém odstranění důkazů. Dubček byl z místa nehody, které je z hlediska co nejrychlejší dostupnosti kvalitní péče blíže Brnu, převezen do Prahy. To vyvolalo otázky, proč nebyl hospitalizován v nejbližší dostupné fakultní nemocnici. Mnozí v tom viděli snahu o kontrolu informací nebo zamezení přístupu nepovolaných osob. Druhý velký otazník je ukryt v tom, co se dělo s autem samotným. Jeho rychlé sešrotování hned po prvotním šetření přispělo k podezřením, že se tím má něco zakrýt. Konspirátoři upozorňovali na fakt, že moderní forenzní expertízy mohly odhalit více detailů k nehodě, ale rychlým zničením vozu tomu bylo znemožněno.
A nesmíme zapomenout ani na jeden z možných důvodů, pro který by někdo chtěl odstranit známého politika a případ v Polsku, který konspirátoři spojovali právě s Dubčekovou nehodou. V ten samý den, kdy Dubček havaroval, byl v Polsku brutálně zavražděn bývalý polský premiér Piotr Jaroszewicz. Ten byl, stejně jako Dubček, pozván k soudu, který se měl věnovat komunistickým stranám. Toto souběžné úmrtí dvou významných politiků z bývalého východního bloku ve stejný den vyvolalo spekulace o zapojení sovětské tajné služby KGB. Oficiální vyšetřování Jaroszewiczovy vraždy později ukázalo, že šlo o loupežnou vraždu spojenou s kriminálním gangem a ne o politický atentát.
Alexander Dubček byl v roce 1992 stále ještě výraznou postavou, která by mohla hrát roli v budoucím uspořádání samostatného Slovenska, uvažovalo se o něm jako o kandidátovi na prezidenta. Jeho smrt tak byla mnohými vnímána jako „odstranění překážky“ a velkou úlevou pro určité politické kruhy, ať už slovenské nebo dokonce ruské, které nemusely mít zájem na tom, aby Dubček vypovídal o událostech roku 1968.
Následné vyšetřování se uzavřelo v roce 2000 a potvrdilo, že šlo o nehodu. Nicméně, pochybnosti a nezodpovězené otázky zůstávají. Alexander Dubček tak zůstává symbolem nejen Pražského jara, ale i nejistot a otazníků spojených s pádem komunistického režimu a přechodem k demokracii.
