Článek
Nizozemský experiment a jeho úspěch
Ta myšlenka se dlouho nabízela. Umíme využívat schopnosti létajících dravců k lovu i zábavě. Sokolnictví je prastará metoda, kterou zná lidstvo zhruba 4 tisíce let, alespoň podle prvních doložitelných záznamů. Pokud dokážeme vycvičit ptáky, aby skolili kořist „na povel“, či udržovali letiště takzvaně čistá, dokážeme je naučit i shazovat drony? Nizozemská policie to vyzkoušela už v roce 2016. Tehdy začala s projektem, jehož cílem bylo vycvičit orly tak, aby dokázali zachytávat drony. Bylo to samozřejmě ještě před válkou na Ukrajině a tak šlo o klidné oblasti a řešily se otázky možného nasazení v mírových podmínkách, například na letištích, v blízkosti vládních budov nebo při velkých shromážděních.
Výsledky experimentu byly pozoruhodné. Orli se ukázali jako mimořádně efektivní. Díky svému ostrému zraku, obratnosti a přirozenému instinktu dravce dokázali drony rychle lokalizovat a srazit je k zemi. Pro orly nepředstavovaly rotující vrtule dronů žádné větší riziko, jejich velké a silné pařáty si s dronem dokázaly hravě poradit. Na ukázku se můžete podívat zde.
Praktičnost, reálná využitelnost a etika
Celá myšlenka ale ukázala i slabiny. Jednou z hlavních je celková praktičnost využití těchto majestátních zvířat jako antidronové obrany. Na první pohled jde o ekologické a rozhodně vizuálně působivé řešení. Jenže třeba takový výcvik je nesmírně časově náročný a finančně nákladný proces, který vyžaduje mnoho odborností - od specializovaných sokolníků až po výbornou veterinární péči. Orli jsou vzácná a chráněná zvířata. Není možné vycvičit dostatečný počet ptáků pro rozsáhlou ochranu velkých území nebo dokonce celých států.
Kromě toho je tu otázka ovladatelnosti a spolehlivosti. Přeci jen se pořád bavíme o živých tvorech. Orli mají i přes vlastnost učení se stále ještě pořád vlastní instinkty a nelze je tedy stoprocentně ovládat jako stroj. Mohou se nechat rozptýlit, svou roli hraje i faktor únavy nebo i to, že se jim prostě zrovna ve chvíli, kdy bude potřeba rychle reagovat, nebude chtít lovit.
Dalším faktorem, který je třeba brát v potaz, je etická stránka věci. I když jsou to silná a odolná zvířata, je humánní vystavovat je rizikům zranění při srážce s dronem? Některé typy dronu jsou větší a těžší, s velkými vrtulemi, navíc se staví stále nové a nové typy s rozdílnými vlastnostmi, což zvyšuje míru nebezpečí i pro ptáky. I když Nizozemská policie v době testování uváděla, že k vážným zraněním orlů nedocházelo, rizika vždy existují. Vystavování zvířat potenciálně nebezpečným situacím pro lidské účely navíc vždy vyvolává etické otázky ohledně jejich zneužívání a takové využití jde i proti principům jejich ochrany jako takové. Projekt byl později ukončen.
Smysluplnost těchto pokusů a jejich uplatnění ve válce
Pokusy ukazují fascinující propojení starobylé sokolnické tradice s moderními hrozbami. V civilním sektoru, kde je prioritou minimalizace zranění a etické zacházení se zvířaty, se ukázaly v celkovém kontextu jako nepraktické a příliš nákladné pro masové nasazení. Na bojištích je jejich smysluplnost ještě diskutabilnější. Válečné prostředí je dynamické, nepřátelské a nelítostné. Drony používané ve válce navíc bývají rychlejší, odolnější a mohou nést výbušniny. Nasazení cvičených dravců by v takových podmínkách bylo extrémně nebezpečné. Ptáci by byli vystaveni nejen hrozbě od dronů, ale i od nepřátelské palby a dalších rizik bojiště. Pravděpodobnost jejich přežití by byla minimální. Z etického i praktického hlediska je to nesmysl.
I přes tyto praktické limity a etické otázky ale nelze popřít, že zkušební projekty, jako ten nizozemský, svůj význam mají. Posouvají totiž hranice myšlení o obraně proti dronům a ukazují, že inspirace se dá čerpat i z přírody, nejen z technologií. Otevírají diskuzi o tom, jaké alternativy, byť třeba jen doplňkové, můžeme v budoucnu zvážit, ať už s živými tvory nebo s robotickými systémy, které by imitovaly efektivní lovecké chování dravců.
I když tedy přímé nasazení orlů v reálné válce není pravděpodobné, jejich role v demonstraci inovativních přístupů k obraně je rozhodně cenná. Každý velký vynález začínal myšlenkou, která se zdála původně nesmyslnou, nebo dokonce směšnou. Ať už budou drony lovit robotičtí ptáci nebo vystřelovací „pavoučí“ sítě, ve světě kolem nás se dá najít mnoho inspirace. Stačí se jen dívat kolem nás s otevřenýma očima a otevřenou myslí. Dnešními metodami obrany proti dronům jsou technologie jako radary, laserové systémy, systém C‑UAS, nebo i obyčejné sítě. Evropští vývojáři momentálně pracují na laserových systémech. Hotoví chtějí být do roku 2030. Jaké další technologie se proti dronům momentálně vyvíjí můžete číst zde.
