Článek
Karel Charva. Pražský rodák, který uprchl do Západního Německa po sovětské invazi do Československa v roce 1968. Poté, co nějakou dobu žil v táboře v Zirndorfu, mu byl v roce 1971 udělen status politického uprchlíka. Charva se prohlašoval za psychologa a chtěl se stát učitelem. Přestěhoval se do Mörfeldenu-Walldorfu a později do Darmstadtu, kde začal pracovat jako taxikář pro frankfurtskou taxislužbu. V roce 1976 byl zatčen a odsouzen za povolení matic na předních kolech dvou aut. Ačkoli motiv tohoto jeho trestného činu nebyl objasněn, existují náznaky, že mohl mít buď politický podtext nebo šlo o konkurenční boj taxislužeb.
V roce 1981 se Charva přestěhoval do Frankfurtu, kde si našel práci jako hlídač. Sousedé jej později popisovali jako samotáře a velmi rezervovaného člověka, který celé noci trávil psaním na psacím stroji a studiem chemie a matematiky, zřejmě proto, že jeho sen stát se učitelem byl stále živý. Charva se stal též členem místního střeleckého klubu a v témže roce legálně zakoupil dvě zbraně, devítiranný Smith and Wesson 59 a pistoli Astra ráže 7,65 mm. V roce 1983 se jeho uzavřenost stupňovala a začínal být viditelně podrážděnější a agresivnější…jak jej popisovalo okolí. 3. červen 1983 se blížil …
Toho rána dozrál šílený plán. Krátce před půl osmou ráno si Karel Charva pronajal v autopůjčovně ve Frankfurtu nad Mohanem dodávku. S ní pak projížděl oblastí a hledal školu, která ten den vyučovala, protože mnoho z nich mělo zavřeno kvůli prodlouženému volnu. Má se za to, že jen čirou náhodou skončil na Freiherr-vom-Stein Gesamtschule v Eppsteinu, asi 30 kilometrů od Frankfurtu. Zaparkoval půjčené auto nedaleko budovy. Později v něm byla objevena taška se 160 náboji a pouta. Charva vstoupil do prostoru základní školy ozbrojen svými dvěma poloautomatickými pistolemi a sedmi náhradními zásobníky.
V 10:45 stanul před učebnou 213. V ní právě probíhá hodina angličtiny a 6.A naslouchá výkladu svého učitele Franze -Adolfa Gehlhaara. Charva se naposledy nadechuje, křečovitě svírá pistole a vstupuje do třídy. Okamžitě zahajuje palbu. Jen náhodou Gelhaara netrefuje. Asi je tím sám překvapen, neboť se stahuje zpátky ze třídy. Učitel bleskově pochopí, že útok nekončí a křičí na Charvu, aby na děti nestřílel, ale vzal si jeho. Charva nevnímá učitelova slova. Je v zabijáckém módu, slova mu splývají jen do jakéhosi nesnesitelného hukotu. Znovu se vrhá do učebny. Gehlhaar stojí ochranitelsky před svými žáky. Charva znovu pálí a tentokrát jeho výstřely nacházejí cíl. Učitel je zasažen osmi kulkami do břicha, obličeje a levé paže a padá na zem, kde zůstává naprosto bezmocný a vážně zraněný. Charva nechává učitele být a zaměřuje svoji pozornost k dětem, které utekly do rohu třídy. Tři z nich zabíjí okamžitě, další zraní.
Hluk střelby rezonuje budovou. Slyší jej i ředitel školy, pětatřicetiletý Hans Peter Schmitt. Než však stačí cokoliv udělat, je zasažen smrtelným výstřelem a padá k zemi ještě dříve, něž stačí projít dveřmi do samotné učebny. Některým dětem se podaří z místnosti uniknout. Ředitel Schmitt není jediným, koho zalarmovaly výstřely. Shodou okolností jsou ten den na místě i policisté, kteří zde vyučují dopravní výchovu. Vyděšeni zvukem strelby spěchají z hřiště k budově školy. Jeden z nich – policejní seržant Gisbert Beck, zablokuje střelci cestu. „Odložte zbraň! Policie!“ křičí Beck, ale nemá u sebe služební zbraň. Jeho pokus o lest je neúspěšný a Charva se bohužel nemýlí. Gisbert Beck padá mrtvý k zemi. Jeho kolegovi se však podaří zavolat posily.
Když k základní škole dorazí první hlídkový vůz, Charva okamžitě a bez varování vystřelí na posádku policejního auta. Pak se vrátí do učebny 213 a kryje se v ní před případnou palbou policie. V tu chvíli Charva slyší podezřelé zvuky. Kryti za kusem nábytku se k učebně opatrně blíží hasič a policista. Charva na ne zamíří a spustí se přestřelka. Policista na pachatele vypálí čtyři rány, které přehlušuje hlášení školního rozhlasu, nabadající zbývající studenty a učitele, aby se zabarikádovali ve svých třídách. Krátce nato, asi v 11:15, se Charva stahuje do protější třídy. Ví, že přesilu nepřemůže. V bezvýchodné situaci si vkládá hlaveň pistole do úst. Zazní poslední výstřel toho dne. Nelítostný vrah právě spáchal sebevraždu. Pitva později prokáže, že jednal pod vlivem alkoholu.
Při řádění před více než 40 lety byli kromě tehdejšího ředitele a policisty zabiti celkem tři studenti ze třídy 6.A – dvanáctiletá Stefanie Herrmannová, jedenáctiletý Javier Martinez a dvanáctiletá Gabriele Siebert. Dalších 14 lidí, včetně 8 dětí, bylo zraněno - někteří těžce.
Motivy činu se dodnes nepodařilo zjistit. Spojení mezi školou a pachatelem nebylo nikdy prokázáno, ač zpočátku panovala určitá nejistota a mělo se za to, že Charva mohl znát zraněného učitele, protože den před masakrem do školy volal neznámý muž a ptal se právě po Gerlhaarovi. Vyučující i jeho manželka se ale dušovali, že Charvu neznají a spojení mezi nimi se policii nepodařilo najít. Vrah nezanechal žádný poslední dopis, jeho čin tak byl přičten jeho psychickému stavu a alkoholu. Jiná verze tvrdí, že příčinou mohl být potlačovaný hněv a frustrace z toho, že se mu nedařilo dosáhnout vytčeného cíle stát se učitelem.
O hrůzném masakru věděl brzy celý západní svět. Východní blok, potažmo Československo, se k tomu postavilo po svém. Komunistické Rudé právo o incidentu v podstatě neinformovalo. Krátká zpráva jím proběhla jen 6. června 1983, ta čin samozřejmě dávala do spojení s Charvovou emigrací.
Vrahovi pocházejícímu z Prahy v NSR poskytli politický azyl, když po útěku pomlouval ČSSR…očekával slávu a peníze, místo toho musel pracovat…není vyloučeno, že vražda byla mstou za příkoří a nepochopení.
Střelba v Eppsteinu je co do počtu obětí osmou nejtragičtější událostí svého druhu v poválečném Německu, ve své době dokonce druhou. Za oběti střelby byl u školy vztyčen pamětní kříž. Ve Flörsheimu nad Mohanem byl v roce 2013 pojmenován kruhový objezd po zastřeleném policistovi Gisbertu Beckovi.
