Článek
Vztahy končí, když zmizí láska. Alespoň se to říká. Ale není to tak jednoduché. Lidé se rozcházejí dokonce i ve chvílích, kdy se stále milují. Dynamika vztahu je složitější než ten nejtěžší rébus a asi ji ani nelze redukovat na jednoduchá vysvětlení. Když se řeší vztahy, většinou je to s ohledem na ženy a jejich myšlení, cítění a pohled. Tak trošku se zapomíná, že i muži mají city a i muži mohou prožívat ve svých láskách různá trápení. Některá jsou pak natolik velká, že ze vztahu odchází a to i s vědomím, že svou vyvolenou stále bezmezně milují. Zamilovaný muž většinou neopustí lásku impulzivně. Nevzdává se po prvních problémech, snaží se dát několik šancí. Jde však mnohdy o bolavou cestu, kterou nakonec vzdá. A trpí. Mezi hlavní důvody u mužů patří:
Pocit zbytečnosti, zneužití, nedocenění
Je to tak. I když panuje klišé, že muži spíše opouští své ženy kvůli jiné ženě, tento důvod bývá daleko rozšířenější, než si mnozí myslí. A nejen že je častým, je hlavně opomíjeným a nepochopeným. Muži jsou jako pejsci. Potřebují pochválit. Potřebují „podrbat za ouškem“, a pak se vrtí blahem a udělají cokoliv. Pocit uznání a potřebnosti je v mužské psychice velmi důležitý. Pokud je na nule, nedokáže muž vztah dál vyvíjet. Nemusíte muži stavět mohyly a uctívat jej jako boha, to samozřejmě nikdo nechce a pokud váš muž ano, tak rychle od něj pryč. Ale musí vědět, že je pro vás důležitý, že jste s ním šťastná. Pokud muž necítí docenění, přichází frustrace. A pocity, že dává více, než dostává. Ve vztahu pak dochází k narušení rovnováhy a takové citové zanedbávání vede k úvahám, zda to má vše smysl a zda by nebylo lepší vztah ukončit. A to i přesto, že svou ženu daný muž stále miluje.
Emoční týrání
To pojmenování zní asi drsně. Ale existuje. Může se projevovat různě. Od neustálé kritiky, zákazů, přes manipulaci až po ponižování či dokonce vysmívání se partnerovi. Jde o velmi rozšířené chování. I když se u týrání spíše mluví o tom fyzickém a většinou z pohledu „násilník je muž“, i ženy prostě umí být ty zlé. A v tom emočním jsou opravdu dobré. Pokud muž něco takového zažívá, ze vztahu dříve či později uteče. I přesto, že svou ženu miluje. Protože se muž za svou roli oběti stydí, častokrát to dusí v sobě a nemluví o tom. Což je špatně. Takoví muži pak mají obavy navázat nové vztahy, neumí o svých pocitech mluvit a už vůbec ne vyhledat odbornou pomoc. Emoční týrání může mít dlouhodobé důsledky pro mužskou psychiku a duševní zdraví. Proto je nezbytné o takových problémech otevřeně diskutovat, jakmile se objeví.
Nedostatek emoční intimity
Přehlížený problém, kterému ale padly za oběť už mnohé vztahy. Ve společnosti panuje představa, že muži potřebují daleko méně lásky a emoční intimity než ženy. Jsou přece silní muži. Ale chyba lávky. I muži potřebují cítit blízkost, vzájemnost a spojení. Potřebují vnímat to propojení a vazbu. Pokud tyto citové věci chybí, přichází trápení a pochybnosti. Má to všechno smysl? Miluje mě? Nejen žena, ale i muž potřebuje cítit a vnímat podporu a zájem. Když to ve vztahu dlouhodobě chybí, může se stát, že bude hledat emocionální naplnění jinde. V jiných činnostech nebo dokonce v náručí jiné ženy. Citová prazdnota může vést k rozchodu rychleji, než si ženy myslí. I přes to, že ženu miluje. O to víc to totiž bolí. Může se stát, že žena nema svůj den, nemá náladu, cokoliv. Ale nikdy by neměla nechávat muže v nevědomosti a prostě to říct. Vykomunikovat. Aby neměl prostor sám si vymýšlet ve své hlavě zbytečné příběhy a odůvodnění, proč je žena najednou chladná. Je zásadní, aby páry hovořily o svych emočních potřebách a pracovaly na svém propojení. Teprve pak mohou prohlubovat svůj vztah a zajistit, aby se oba partneři cítili slyšeni a ceněni.Emoční intimita je nezbytná pro dlouhodobou pohodu ve vztahu.
Nedostatek fyzické intimity
Klasický problém ve vztazích. Když si člověk pročítá různé stránky, kde si lidé stěžují na problémy ve svých partnerstvích, je až s podivem, kolik párů zmiňuje právě fyzickou intimitu a její absenci. A to nejen sex, ale jakékoliv doteky, pohlazení, objetí. A věřte, že i toto muži potřebují. Pokud začne převládat pocit, že se intimita jakéhokoliv rázu vytratila a začne vyloženě chybět, je to pak jen krůček k tomu, aby partner hledal naplnění jinde. A děje se to, bez ohledu na pohlaví. Intimita hraje velmi důležitou roli v udržování zdravého vztahu. Proto by partneři měli aktivně hledat způsoby, jak intimitu podporovat, ať už komunikací, společnými aktivitami nebo fyzickou blízkostí. Pochopení a naplňování potřeb obou partnerů je nezbytné pro úspěch jakéhokoli vztahu.
Strach ze závazků, tlačení na pilu
Pravděpodobně znáte ty muže, kteří se zamilují do ženy, ale jakmile přijde odpovědnost za společný život, stáhnou se, protože na to nejsou připraveni. A zůstanou tak až do té doby, dokud se vztah nerozpadne. Žena pak většinou hledá chybu v sobě i přesto, že vlastně za nic nemůže. Skutečný problém spočívá v muži, který se chce vyhnout výzvám, které společný život přináší a zachovat si absolutní svobodu. Touží zůstat nezávislý a bojí se emocionální intimity. Důvody jeho chování často spočívají v nejistotě nebo nerozhodnosti. Takový rozchod je bolestivý pro obě strany. Ale opět, je to jen o chybějící komunikaci. Ten muž byl pro ni perfektní, než vztah „zvážněl“. Občas stačí o svém vztahu více mluvit, vyjasnit si své potřeby, plány a cíle a pak se rozhodovat, zda má takový vztah pro obě strany smysl a chtějí v něm být, nebo jej ukončit. Ale zaženete-li partnera do kouta, pak je jasné, že je konec.
Toxicita
Toxický vztah - tolik oblíbené slovní spojení posledních let. Nikdo nechce toxický vztah. Muž se z takového vztahu velmi rychle stáhne, dokonce rychleji než žena. Zatímco ženy mají tendenci setrvávat déle v naději na změnu nebo zlepšení, muži mají nižší práh tolerance, pokud jde o emocionální stres nebo manipulativní chování. Muži mají menší trpělivost s toxickými vzorci chování a nesnaží se takové vztahy zlepšit. Ve skutečnosti tyto toxické dynamiky rozpoznávají mnohem rychleji. V toxických vztazích se cítí omezeni - na svých potřebách, svobodách, pohodě. Proto se raději rozhodnou udělat krok zpět, než čekat, až se situace vyhrotí. Než aby zůstali uvězněni v cyklu hádek a nedorozumění a ztráceli čas, raději hledají řešení, které jim dlouhodobě zlepší život, i kdyby to znamenalo ukončení vztahu. A to i přesto, že svou ženu milují - alespoň ve chvílích, kdy se chová „normálně“.
Nevěra
Když žena podvede muže, je pro něj často těžké to zpracovat. I když se snaží se situací vyrovnat, ne každému muži se daří tento fakt přijmout a prostě jít dál. Když muž podvede svou ženu, často cítí hlubokou vinu, která ho může vést k tomu, že se raději rozhodne vztah opustit. Pocit viny na něj zaslouženě těžce doléhá, protože si je vědom toho, že udělal chybu a pošlapal důvěru své ženy. Obě situace jsou emocionálně stresující a vždy zanechávají ve vztahu hluboké jizvy. Zatímco některé páry se po takových incidentech snaží usmířit, jiné se hroutí pod tlakem zklamání. Bez ohledu na to, zda jeden podvedl nebo byl podveden, následky jsou často závažné a oba cítí, že je téměř nemožné vztah uzdravit. A tak i navzdory touze překonat vzniklý problém a udělat za nevěrou tlustou čáru, vede tato situace častokrát k rozchodu. Ať už muž podvedl, nebo byl podveden, je schopen opustit svou ženu přesto, že ji miluje. Bohužel - jak moc si často uvědomí až ve chvílích, kdy je opravdu pozdě.
Mnoho společenských očekávání a tradičních genderových rolí často tlačí muže do pozice, kdy je emocionalita vnímána jako slabost. Slavné rčení „muži nepláčou“ po generace přispívá k tomu, že mnoho mužů potlačuje své pocity, místo aby je otevřeně vyjadřovali. Podobně jako jsou pod tlakem ženy, aby pro změnu uměly potlačovat svůj hněv. Ale cítí obě pohlaví. Muži i ženy. Stejně. Nebojme se o pocitech mluvit. Buďme otevření a ventilujme je. Protože dušení svých pocitů v sobě je pro lidskou duši škodlivé. Vede to jen k trápení a nevědomosti. A ta bolí nejvíc.
Pokud máte pocit, že své emoce nezvládáte, netřeba házet flintu do žita. Zvládání emocí se lze naučit. Ideálně už v rodinách, kde by rodiče měli děti vést k uvědomění, že emoce nejsou známkou slabosti, ale naopak - že každý člověk má city a dávat je najevo je naprosto v pořádku. K překonání zažitých pořádků by měly přispět i školy a jiné instituce. Měly by podporovat emoční výměny a pomáhat tak překonávat zažité vzorce. Zvyšování povědomí o emocích u žen ale i mužů je potřeba. Emoční inteligence je nedílnou součástí nás všech. A každý by měl vědět, že je v pořádku o pocitech mluvit.
