Knihomol s desítkami tisíc knih: Filip Turek opět perlil

Když tohle politik prohlásil, nejednomu voliči muselo srdíčko doslova zaplesat. Kdo z politiků se může reálně takovou knihovnou pochlubit? Kdo by mohl být sečtělejší, než ministr-čekatel?

Jenže mě jako „taky-knihomolovi“ hned napadaly otázky. Pokud má doma, v místnosti, v garáži, takové množství knih, jak je skladuje? Kde je má? Mě osobně četba baví a jsem stále ten čtenář, který má také raději opravdovou knihu v ruce. Když se může pokochat přebalem, přivonět si k papíru, otáčet listy. Ale nemám doma tisíce, ba ani vyšší stovky knih. Mnoho desítek tisíc v mém bytě mi vlastně nahání hrůzu…

Při představě, že má doma někdo regály, které se lámou pod tíhou několika desítek tisíc knih, vyvstává spousta zajímavých otázek. Ať už šlo jen o „přestřel“ a vychloubání, nebo snahu dělat se skutečným vášnivým čtenářem, který pro samé ležení v písmenkách musel podstoupit proces dělení buněk, aby jeho druhé nečtenářské já zvládlo všechny ty další činnosti od závodnické kariéry po sezení v Bruselu, či je opravdovým vášnivým sběratelem, který pro samou publikaci neudělá v místnosti ani krok, projelo mi hlavou pár úvah, které mě zase vrací zpátky na zem.

Představme si to: 10 000 knih. To je slušné číslo, ne? Pokud bychom každou průměrně tři centimetry silnou knihu poskládali za sebe, zjistíme, že před sebou máme 300 metrů „knihovního prostoru“. Třista metrů! To jsou na délku 3 fotbalová hřiště. To je jedna celá Eiffelovka bez antény! Dost dlouhá chodba na to, aby se tam vešli všichni ti, cituji: „autoři, kteří opravdu jako něco v historii znamenali.“

Pokud by měl každý týden přečíst dvě knihy, což je intenzivní tempo i pro toho nejvášnivějšího čtenáře, pojďme si to spočítat. Za rok by takový člověk stihl přečíst 104 knihy. A pokud bychom ho tlačili dál, aby to vydržel deset let, měl by za sebou „úspěšně“ 1040 knih. Ale 10 000 knih? To už je jiná liga.

V praxi by to znamenalo, že by potřeboval zhruba 96 let čtení bez přestávky. Aby tuto výzvu stihl, musel by začal číst již v roce 1930 a pokračovat až do roku příštího. „Pohodinda, když musíš, tak musíš“, řekl by optimista a vzal si další knížku. Jenže my řešíme 10 tisíc, on řekl: mnoho desítek tisíc!

Samozřejmě, také může jít jen o sběratelskou vášeň. S tím, že je nečetl a ani nebude. Znáte to, tady dostanete knihu, tu dvě, jsou vánoce, svátky, narozeniny a ono se to pak nakupí. Ne každou knihu ve své knihovně máte přečtenou, že ano. Ostatně to ani Filip Turek ve videu neřekl, že je všechny „přelouskal“. Dobrá, nechme být čtení. Přijměme za fakt, že má prostě velkou knihovnu.

Kolik to může být mnoho desítek tisíc? Když 10 tisíc je jedna Eiffelovka, kolik těch věží tedy má? Čtyři, pět, osm? Pokud bychom se bavili o 50 tisících, tak už se dostáváme na úroveň knihoven, které jsou běžně k dispozici pro celé městské čtvrti. Opravdu! Obvodní knihovna Slovany v Plzni uvádí 35 tisíc knižních jednotek. Obvodní knihovna Skvrňany 27 tisíc. Trumfne tedy Filip Turek obě veřejné knihovny? Má toho doma v garáži více? Možná více, než obě knihovny dohromady?

Takový knihomol by byl opravdu knižním bohem, jehož sbírka by zabírala nejen regály v každé místnosti, ale i garáže, sklepy a možná i zahradu, kde by se knihy skladovaly ve speciálních klimatizovaných kontejnerech, aby se neznehodnotily (jde přece jen o výběrové autory).

Jasně, teoreticky je všechno možné. Možná má politik doma opravdu „mnoho desítek tisíc knih“. Ale pak ho jako kolega knihomol prosím o to samé, co OstraVanda: A mohl bych je vidět?